Pro vyšší dobro [SasuNaru] ✓

4. Setkání

Sasuke se o pár minut později vrátil s táckem, na němž byly dva hrníčky s kouřícím mátovým čajem. Jeden položil před Sakuru a druhý si vzal do rukou. Posadil se naproti ní do křesla.

,,Pořád tomu nemůžu uvěřit," začala sklíčeně, ,,Pořád ho vidím a slyším. A to je to teprve den, co to víme."

,,Jo... Jsme na tom dost podobně,"

,,Přísahám, že když jsem šla za tebou okolo Ichiraku Ramen, viděla jsem ho tam sedět," do očí se jí zase nahrnuly slzy.

Vzala si do ruky hrníček se značek Uchiha klanu a lehce usrkla ještě vařícího čaje. Tekutina jí nepříjemně pálila v krku, ale momentálně jí to bylo jedno.

,,Chápu tě. Upřímně jsem ten pohřeb ani moc nevnímal. Pořád jsem tak nějak čekal, že ten idiot vyskočí z rakve a na všechny se bude smát, že mu skočili na jeden jeho povedený žert." uchechtl se smutně Sasuke a pevněji sevřel hrnek v rukách, protože se mu nepříjemně začaly klepat ruce.

Sakura se na něj smutně zahleděla, ale pak se zarazila přesně na tom hrníčku, který jí byl sakra povědomý.

,,P-proč... Proč tady máš Narutův hrnek?" zeptala se a pak se najednou rozhlédla po obývacím pokoji.

Zrakem padla na poličku, kde se vyjímala jedna ze společných fotek Sasukeho a Naruta. Při příchodu jí nevěnovala až tolik pozornosti, ale tentokrát se na ní upřeně zadívala.

,,A... Proč tu máš vystavenou vaši společnou fotku?"

Pohledem kolovala po místnosti dál.

,,A... T-támhle je... Narutova katana, kterou od tebe dostal předloni k narozeninám,"

Sasuke věděl, že z tohohle se už asi těžko vykroutí. Teď už nemělo smysl něco tajit nebo zapírat.

,,My... Byli jsme spolu. Tak nějak už u mě napůl bydlel." vydechl nakonec.

Sakura se na něj podívala s otevřenou pusou.

,,Byli jste spolu? Jako... Jako pár?"

Černovlásek přikývnul.

,,Jak... Dlouho?"

,,Půl roku,"

,,Uh," překvapeně položila svůj hrnek na konferenční stolek.

Chvíli bylo ticho, než se její ramena roztřásla. Smíchem. Uvolněným smíchem.

Sasuke na ní chvíli zíral, jako kdyby spadla z višně. Čekal všechno. Vztek, nadávky, hysterický záchvat, ale rozhodně nečekal, že se bude smát.

,,Tak teď už je mi všechno jasné," smála se dál a vrtěla nad sebou hlavou, ,,proto u tebe žádná holka neměla šanci. Bože, byla jsem tak naivní a pitomá!... Proto se Naruto poslední dobou začal chovat tak klidně a skoro dospěle. Protože měl tebe." smích pomalu ustupoval a nakonec na její tváři zůstal jenom uvolněný úsměv.

,,Ty, ehm... Nedostanu tady kázání o tom, jak je homosexuální vztah nechutnej?" překvapeně si jí měřil.

,,Ne, proboha, ne!" rozesmála se ještě krátce, ,,Jsem za tebe ráda! I za Naruta!" pak ale posmutněla, ,,Teda... Byla jsem," dodala tiše.

Sasuke se jemně usmál.

,,Jak... Jak to snášíš? Musí. Musí to být pro tebe hrozné, přijít o milovaného člověka... Zase," 

,,Není to lehký, Sakuro. Máš pravdu v tom, že i když to víme teprve den, pořád mi to nedošlo. Pořád čekám, že se mi z tý podělaný mise vrátí... Imbecilně si namlouvám, že se zase jenom ztratil a za chvíli se tu objeví." sklopil hlavu.