Pro vyšší dobro [SasuNaru] ✓

11. Jsem tvým dlužníkem

,,Zítra se mám sejít s Itachim," začal Sasuke a snažil se uklidnit divoce bijící srdce.

,,A?"

,,Chci, aby si tam šel se mnou,"

,,Proč?"

,,Prostě to chci,"

Naruto chtěl začít protestovat, ale pak si jenom povzdychnul a zavrtěl hlavou. Nemělo to smysl. Když si Uchiha něco zamanul, stejně se stalo po jeho. 

,,Fajn. Kde a v kolik?"

,,Večer v deset přijdeš ke mně. Půjdeme tam spolu."

,,Tohle jsme mohli probrat i venku. Nepřijde mi to tolik důležité... Co ta druhá věc?"

Sasuke se skoro smyslně usmál, z čehož šel mladý blonďák skoro do kolen.

,,Prý si vyhrožoval Sachikovi,"

,,Nenazval bych to vyhrožováním," cuknul blonďák s hlavou na stranu a našpulil rty.

,,Ne? A jak bys to teda nazval?"

,,Řekl bych spíše... No... Bylo to jenom," blonďák začínal být bezradný, ,,Doporučení?... Dobrá rada?" zkusil nakonec nevinným hlasem a podíval se na něj.

Sasuke po něm vystřelil blesku rychle rukou a stáhnul si skoro nahého mladíka k sobě do klína. Rukama jej zachytil za pevné pozadí a pevně zmáčknul.

,,C-co?" vydechnul zmateně blonďák a úplně se zapomněl aspoň trochu bránit.

Zůstal obkročmo sedět na Sasukem a zmateně se na něj díval. 

,,Řekl jsi, že pokud mi ublíží, roztrháš ho zaživa, to mi přijde jako regulérní výhružka," ušklíbnul se Sasuke a zarýval do něj svůj onyxový pohled.

,,A-a-a co?" zakoktal se blonďák a jeho líčka dostaly jemný nachový nádech.

Tahle blízkost mu byla dobře známá a měla na něj stále svoje omamující účinky, až se mu z toho začínala motat hlava.

Sasuke zůstával tiše sedět. Jen ho se zájmem pozoroval a skoro nepatrně začal mnout ten nádherně kulatý zadeček, což mělo za účinek Narutovo lehké zachvění.

,,C-co t-o děláš? Ne-neměl bys, uhm... T-tu být a to-hle dělat," vydechnul a cítil, jak se mu krev žene neúnosným tempem do jeho slabin.

,,Proč si mu vyhrožoval, Naruto?" zeptal se ho tiše Sasuke, ,,Myslíš si snad, že se o sebe neumím postarat?"

,,To si nemyslím, a-ale... Ne-nevím, proč jsem mu to řekl. Prostě to najednou přišlo." polknul.

Černovláskova ruka opustila jednu jeho půlku a sunula se pomalým líným krokem nahoru po jeho páteři, až k jeho zátylku. Pozorně sledoval všechny záchvěvy, které s Narutem ten skoro obyčejný dotyk dělal. Jeho pohyb se stal konečným, když se konečky jeho prstů zabořily do blonďatých rozčepýřených vlasů.

,,Sas-uke," vydechnul blonďák a sledoval jeho černé hloubky, ve kterých se začínal topit.

,,Hm?" zamručel jmenovaný a začal se pomalu narovnávat v křesle, aby ve stejné výšce jako druhý chlapec.

,,Co chceš... Dělat?"

Narutovy modré oči běhaly se zmateným výrazem po Sasukeho tváři.

,,Chci tě políbit," zašeptal tiše černovlasý muž a jeho horký dech ovanul Narutova ústa.

Blonďákem jakoby v tu chvíli projel blesk. Rychle se vzepjal a dostal se tak z omámení Sasukeho očí. Vyskočil z jeho klína a dopadnul na nohy na zem kousek od něj.

,,Měl bys jít," odkašlal si.

Sasuke se na něj zmateně podíval.

,,Co to do tebe vjelo?" nechápal a postavil se z křesla.

,,Nejsem hračka, se kterou si můžeš hrát, Sasuke," zamračil se na něj mladší a menší mladík, ,,Vím, že jsem ti tím lhaním ublížil, ale to, že sem přijdeš a chceš mě líbat, když vím, že svůj čas trávíš s někým jiným... To prostě... To prostě nejde. Nemohl bych se pak na sebe podívat do zrcadla."

,,O čem to mluvíš, sakra? Nikdy jsem tě nepovažoval za hračku."

,,Cos jako čekal?... Cos čekal, že bude následovat?" podívaly se na něj dvě dokonale modré studánky.

,,Eh?"

,,Chceš mi zblbnout hlavu?"

,,Eh?"

,,Chceš mě dostat na dno?... Tam už jsem, Sasuke. Jsem tam od doby, co jsem tě po své údajné smrti zase viděl!" začal se vztekat blonďatý Jinchuuriki.

Sasuke vůbec nechápal, co to do něj teďka vjelo. 

,,Chtěl si se se mnou líbat jenom proto, abys ve mně zažehnul plamínek naděje, že všechno není ztracený a já tě pak další den viděl s tím klukem, kterýmu nemůžu přijít na jméno?!"

,,N-ne, tak-hle jsem to nemyslel," polknul tentokrát starší z nich.

,,Ne?! Tak jak sakra?!" 

Naruto měl opět na krajíčku. Pak si jen tupě povzdechl a svěsil hlavu.

,,Měl bys jít Sasuke. Zítra se mnou počítej, rád poděkuju Itachimu osobně." zamumlal tiše a zanechal Sasukeho samotného v pokoji.

º•º•º

- Druhý den večer –

Naruto se k Sasukemu v tichosti dostavil na minutu přesně. Chvíli se mezi dveřmi pozorovali skoro až nesmělými pohledy, než Sasuke s povzdechem ze dveří vyšel.

,,Půjdeme, když tam budeme dřív, nic se nestane," zamumlal nakonec.

Naruto jenom tiše přikývnul. Neměl mu na to co říct, pořád spíše musel přemýšlet nad včerejšími událostmi, které mu po Sasukeho odchodu nedaly spát.

º•º•º

Itachi na oba ninji koukal poněkud překvapeným pohledem, což na ninju, který obvykle nehnul brvou při jakékoliv příležitosti, bylo poněkud nezvyklé.

,,Jsem tvým dlužníkem," zamumlal Naruto, když mu se Sasukem vylíčili všechny události a nadcházející plán.

,,Nedlužíš mi nic," zavrtěl hlavou Itachi.

,,Dlužím ti život," nedal se blonďák tvrdohlavě, ,,ty si mě hlídal několik dlouhých měsíců a nastavoval si kvůli mně krk, aniž bys vlastně musel. Proto chci to samé teď já udělat pro tebe. Chci ti zachránit život a dát ti šanci žít... Sice ne úplně svobodně, ale přesto," pokrčil rameny.

Itachi chvíli těkal pohledem z jednoho mladíka na druhého. 

,,Chceš mi tady vážně říct, že jsi předstíral smrt jenom kvůli tomu, aby na mě nepadlo podezření, že ti vlastně kryju záda?"

Uzumaki přikývnul.

,,Možná nebyl úplně nejlepší nápad se o tom nikomu nesvěřit," pohlédl krátce na Sasukeho, ,,ale minulost už nezměníš,"

Dlouhovlasý ninja chvíli mlčel.

,,Udělám všechno, co po mě budete chtít," řekl nakonec.

Sasuke mu předal svitek, který mu dala Hokage.

,,To je od Tsunade. Jsou tam všechny instrukce. Zítra se za ní stavím a povím jí, že jsme spolu mluvili a ty si se vším souhlasil. Až budu vědět nějaké podrobnosti, informuju tě." vysvětlil mladší černovlásek tomu staršímu.

,,Rozumím,"

,,Buď opatrný," loučil se s ním Sasuke a krátce ho objal.

,,Vy taky. Dávejte na sebe pozor... Vzájemně," dodal Itachi s šibalským mrknutím a zmizel v sekundě z chatky.

Oba chlapci jen s posmutnělými úšklebky zavrtěli hlavami a vydali se zpět do Konohy.