You and Me - TodoDeku

2 - Friends?

----------------------------------------------

Pohled Izuku 

Už to je několik dní co jsem dorazil na UA, bylo to něco co jsem nikdy nečekal že se stane. Začal jsem si hledat nové přátele, jako je Uraraka s Iidou, samozřejmě jsem si jich našel víc ale tihle dva jsou opravdu skvělí. Na druhé straně tu je Kacchan, ten mě pořád šikanuje, s čímž mi tedy hodně pomáhají přátele na mé straně.

Byl jsem pořád překvapený a nechápal jsem jak jsem se mohl dostat na UA, ale hlavně jsem byl šťastný za to že se to stalo.

Probudil jsem se z myšlenek když jsem uslyšel mojí mámu říkat. "Izuku! Škola brzy začne a nechci abys přišel pozdě, tak se připrav!"

"Dobře mami, za chvilku půjdu!" Rychle jsem si vzal uniformu a šel jsem se převléknout. Šel jsem skrz obývací pokoj, kde jsem si vzal boty a batoh. "Zatím mami! Uvidíme se po škole." řekl jsem a objal jsem ji. "Zatím zlato, a pamatuj si že cokoliv by se ti stalo mi můžeš kdykoliv říct, dobře?"

"Dobře mami." Odpověděl jsem jí, načež jsem trochu protočil očima nad tím kolikrát to již řekla. "Tak a teď jdi už do té školy, jak jsem říkala nechci abys přišel pozdě."

Zamával jsem ji zatím co jsem vyšel ven a vydal se do školy. Po pár minutách chůze jsem uslyšel jsem slyšel mně povědomý hlas. 'Kdo to asi je?' Přemýšlel jsem.

Otočil jsem se abych viděl chlapce v mém věku, s červeno-bílými vlasy, byl to Todoroki! Můžu klidně říct že si mě vůbec nevšiml, protože pořád koukal do země. Po chvilce koukání na ně jsem si všiml že má na obličeji a na košili trochu zaschlé krve.

"Hey, Todoroki!" Řekl jsem a on se na mě téměř hned podíval. "Oh, Midoriyo." Přišel jsem k němu. Nikdy jsme si moc nepovídali a nikdy jsme nebili přáteli, ale kdo ví možná že bych se s ním mohl začít bavit.

"Todoroki, jsi v pořádku? Všiml jsem si že jsi nejspíš v bolestech." Všiml jsem si že potom co jsem se ho zeptal, se chová trochu divně, možná i vyděšeně.

 Pohled Torokiho

Začal jsem jít do školy s Midoriyou, i když jsem s ním nikdy dřív nemluvil. Bylo nečekané že se mnou nakonec šel, konec konců byla to příjemná změna jít s někým do školy. Ignoroval jsem bolest co mi proudila celým tělem, dokud se Midroriya nezeptal na jednu otázku, vypadá to že si toho všiml. (A/N: No sh!t Sherlock.., já musela...)

"Hey Todoroki, cítíš se v pořádku? Všiml jsem si že jsi nejspíš v bolestech." Sakra... Musím si rychle vymyslet výmluvu... "Oh! Já um- jenom spadl na koleno, nic víc." Měl jsem menší tušení že mi to nevěří. "Oh, dobře.. tedy.. jsem rád že se cítíš v pořádku." ...Jo ...v pořádku..

Zbytek cesty jsme byli oba potichu, většinu času jsem byl hluboce ponořený v myšlenkách. Za chvilku jsme dorazili do naší třídy 1A. "Tak, dorazili jsme. Teď budu muset na místo, takže...  po škole se uvidíme Todoroki!" Řekl Midoriya cestou na jeho místo ve třídě. "Jo, zatím"

Hodina byla nudná s dlouhá jako vždy, nikdy jsem moc neposlouchal co nám učitel říká, nicméně nikdy jsem žádný test nezkazil.. ale ani jsem nikdy neuspěl na 100%. Ale to mi je jedno... Ale dnešek je jiný (?).

"Předtím než škola skončí, budete se věnovat novému projektu, který bude o hrdinech. Můžete si vybrat kohokoliv ze známých hrdinů. Projekt budete ale dělat ve dvojicích a budete ho muset mít hotový do dvou týdnů" 

Všichni začali jásat.

"Každý z vás bude muset na vašem projektu mít nějaký podíl, takže to nebudete moct nechat jenom na tom druhém. Nicméně vzhledem k tomu že minulý projekt, kde byly vámi vybrané dvojice, se nepovedl. Budu pro tentokrát vybírat dvojice já."