Pohled Todorokiho
"Dobře, můžeme být přáteli." Když jsem to dořekl, začal jsem přemýšlet nad dvěma otázkami. Co když se to dozví ten 'starý' muž? Co se potom stane Midoriyovi? Pokoušel jsem se ty otázky ignorovat od té doby co Midoriya otevřel dveře k jeho domu.
Byl to malý domek ale byl velmi hezký a útulný. "Pojďme do mého pokoje, abychom mohli pracovat na tom projektu!" Šel jsem za ním po schodech nahoru, za chvilku otevřel dveře zřejmě do jeho pokoje.
Všude byly plakáty s hrdiny, na většině z nich byl All Might, byl tu taky trochu nepořádek ale jinak tu bylo příjemně. "Heheh, promiň za ten nepořádek, téměř nikdy tu nemáme hosty." "To je v pohodě, mně to nevadí. Je to pěkný pokoj." Midoriya se na mě podíval a řekl. "No, mohli bychom konečně začít dělat ten projekt, přemýšlel jsem že bychom mohli ten projekt udělat o All Mightovi, ale jestli nechceš tak je to na tobě!"
... proč je jeho úsměv tak perfektní na tom jeho obličeji... DO HÁJE, kdy se tohle objevilo v mé hlavě,.. to je jedno
"Huh, oh jo jasně může to být All Might." Usmál se na mě, to mě donutilo taky se usmát.
Pracovali jsme na tom projektu docela dlouho až jsem si uvědomil že ho máme skoro hotový, a to nám na to zbývají ještě dva týdny. Jakmile jsme rozhodli že pro dnešek jsme již skončili, mi Midoriya nabídl večeři, kterou jsem přijal a snědl jsem ji s ním.
"Todoroki, už je trochu pozdě a je jenom na tobě jestli tu budeš chtít být přes noc, jako přespávání!" To byla skvělá nabídka, jelikož jsem se mohl v klidu vyhnout mému otci a hlavně jsem si to s Midoriyou užíval, takže proč ne? "Dobře, bude to zábava, děkuji že mě tu necháš zůstat."
Podíval jsem se na hodiny abych viděl že je už.. 22:30..Tak brzy?! "Už je docela pozdě Todoroki, nechceš už jít spát? Můžu ti dát futon na zem jestli už chceš."
"Samozřejmě, už jsem docela dost unavený." Šli jsme nahoru po schodech a dorazili jsme k Midoriyovi do pokoje, tam vzal ze skříně futon a polštář a položil je kousek od jeho postele.
"Děkuji ti Midoriyo." Sedl jsem si dolů na futon, byl pohodlný a voněl trochu jako Midoriya (A/N: cringe af, but why not?), bylo to relaxující. "Žádný problém! Teď půjdu jenom do koupelny se převléknout, takže budu za chvilku zpět Todoroki."
Přikývl jsem, za chvilku jsem si sundal triko pod kterým jsem měl tílko. Otočil jsem se na Midoriyu, který byl pořád v pokoji, měl široce otevřené oči a trochu se červenal, vypadalo to jako by byl překvapen. "Je něco špatně?" Zeptal jsem se.
"O-oh. Um ne promiň, půjdu se už převléknout." Vyběhl rychle z místnosti. Co se to právě stalo a proč se to právě stalo? Podíval jsem se na svoje tílko a viděl jsem že jde trochu vidět ta velká fialová modřina. Sakra snad si toho nevšiml...
Pohled Midoriyi
Když si Todoroki sundal triko pod kterým měl tílko, nejdřív jsem to ignoroval protože jsme oba kluci, jsem si všiml že jde vidět kousek jeho břicha (A/N: V originále je sice 'stomach'-žaludek, ale v Češtině zní žaludek opravdu.. divně(?)). Tam jsem si všiml té bolestivě vypadajíc, fialové modřiny. Rozšířily se mi z toho oči a cítil jsem i jak se mi zbarvuje obličej trochu do červena.
"Je něco špatně?" Uh ne, on si mě všiml. "O-oh. Um ne promiň, půjdu se už převléknout." Vyběhl jsem z místnosti jak nejrychleji jsem mohl. Běžel jsem směrem do koupelny. Jsem jenom já , kdo si myslí že se mu stalo něco fakt strašného? Ta rána vypadala dost špatně...
Jakmile jsem se převlékl, jsem se vrátil zpět do místnosti kde byl Todoroki, doufajíc že se nestane a nestalo něco trapného. "Tak a jsem zpět, půjdu už spát jestli ti to nevadí." Mém mu říct o tom co jsem viděl?... ne... možná později..."Dobře, já už půjdu spát taky, jsem už docela unavený."
"Dobrou noc Todoroki!" Odpověděl mi též 'dobrou noc' a šel zhasnout světla. Přemýšlel jsem nad Todorokim a nad tou jeho modřinou kterou jsem uviděl potom jsem si vzpomněl na to jak se mě usmál, z čehož jsem se zčervenal. Sakra Midoriyo?! Nad čím to zase přemýšlíš?! Máš ho přece rád jako kamaráda!!
Rozhodl jsem se ignorovat moje myšlenky a raději jsem zavřel oči a usnul.
Pohled Todorokiho - Sen
Rozhlédl jsem se po místnosti a zjistil jsem že jsem u SEBE v pokoji u MĚ doma. Otočil jsem hlavu směrem ke dveřím a uslyšel jsem dupání a tlumené výkřiky, zněly tak povědomě...
Leknutím jsem povyskočil jak se rychle otevřely dveře, následované hlasitou ránou. Ve dveřich stál otec co držel za vlasy... MIDORIYU?!
Pokoušel jsem se křičet, pohnout se, nebo udělat prostě cokoliv, ale vše na co jsem se zmohl bylo pouze sledování téhle události. "Takže ty ses rozhodl mě neposlechnout huh? Udělal si obrovskou chybu!" Otec shodil Midoriyu na zem, ten vykřikl ten nejvíce bolestivý výkřik který jsem kdy slyšel.
Třásl jsem se a z očí se mi hrnuly slzy. "T-Todoroki." Řekl a rozkašlal se.
Nemohl jsem nic dělat....
Otec pokračoval v ubližování Midoriyi, dokud jeho tělo nespadlo na zem... vypadal tak... bez života. "Teď vidíš co se stane když neposlechneš, teď jsi na řadě ty."
Ne ne ne ne, Midoriyo, proč ty...
Zpět Midoriyův pohled
Vzudil jsem se kvůli divným zvukům vycházejících kousek od mé postele. Zapnul jsem lampu, kterou mám vedle postele a uviděl jsem Todorokiho... brečet? "Todoroki, je všechno v pořádku?" Vstal jsem z postele a přišel jsem k němu blíž, uviděl jsem jak se třásl, brečel a něco šeptal s hrůzou v hlase.
'Pořád spí?'
"Todoroki! Todoroki! Je to jenom sen, prober se!" Začal jsem s ním třást, pokoušel jsem se ho vzbudit, všiml jsem si že mi začaly téct slzy taky, nikdy jsem neviděl Todorokiho takhle...
"Midoriyo... ne... přestaň... Au!" Todoroki se vzbudil a rychle si sedl, měl v očích strašný strach. "Todoroki! Díky bohu. Jsi v pořádku!" Podíval se na mě, díval se mi přímo do očí, po chvilce začal brečet znova, tentokrát ale mnohem víc než předtím.
"Hey, hey už je vše v pořádku." Roztáhl jsem ruce, aby mě mohl obejmout. Narazil do mě hrudi zatímco pořád brečel. Začal jsem se trochu červenat. "Měl si špatný sen?" Přikývl, zatímco měl hlavu pořád zabořenou v mé hrudi.
Zůstali jsme v téhle pozici dokud se Todoroki neuklidnil. "Už se cítíš lépe?" Přikývl v souhlas. "Chceš abych už šel zpět?"
"Umělce, no... víš, mohl bys prosím... spát... se mnou?" Díval se dolů a trochu se červenal. Neboj Midoriyo, je pouze vyděšen a potřebuje společnost. "Jo... samozřejmě."
Todoroki se na mě usmál a oba jsme si lehli na futon. Čekal jsem asi hodinu dokud jsem si nebyl jistý že doopravdy spí. Probral jsem se z myšlenek když jsem ucítil dvě ruce obmotané okolo mého pasu a hlavu zabořenou v mé hrudi.
Strašně jsem se červenal, Todoroki pořád spal a jemně oddechoval, bylo to roztomilé...
Po chvilce jsem se uklidnil, usmívajíc se jsem okolo něj též obmotal ruce. Po pár minutách jsem zahmouřil oči a taky jsem usnul.
---------------------------------------------------------
Tak nakonec jsem to nějakým mně záhadným způsobem stihla. Snad se kapitola líbila.
Sayonara~
ČTEŠ
You and Me - TodoDeku
Fanfiction!!Chci předem upozornit že příběh není můj, je to pouze překlad !! Příběh kde Midoriya žije svůj normální život a Todoroki svůj drsný život se svým výbušným otcem. Budou přátelé, anebo se z nich vyklube něco víc?
