Omg v první řadě jsem zpět, v druhé řadě moc vám všem děkuji za 1K přečtení, je to neuvěřitelný číslo. Já vás prostě úplně zbožňuji. UwU
-----------------------------------------
Pohled Todorokiho
All Might, Bakugo a já jsme byli už u konce cesty k lokaci kde se Midoriya nachází, doufám že je zatím v pořádku (A/N: Boi, je tam už přes půlku dne a ty si myslíš že je ještě furt ok?! Rly?... proboha...).
"Takže můj plán zní, jakmile najdeme toho kdo Midoriyu unesl, někdo z vás ho osvobodí a já budu bojovat, a Todoroki kdyby se cokoliv stalo, zavolej na pomoc více pro hrdinů. Jasný?" All Might řekl.
"Dobře." Řekl jsem s Bakugem téměř nastejno, poté jsme už jenom šli na místo kde Midoriya je.
"Připraveni?" All Might se nás zeptal. "Nemůžeme prostě jenom jít?!" Prohlásil-zařval Bakugo, Bakugo je někdy fakt hodně náladový (A/N: Málem jsem k tomu chtěla napsat narážku na ženy v přechodu, ale no, některé věci by neměli být vyřknuty nahlas xD.).
Dům kde byl Midoriya, byl celý poničený, celý od prachu a špíny a měl nepěknou šedou barvu ze všech stran.
All Might tajně vyrazil dveře, které byly nečekaně zamčené (A/N: Jak tf můžeš tajně vyrazit dveře?! Tf.). Šli jsme tedy dovnitř. Vnitřek domu vypadal skoro stejně, jako vypadal zvenku, zničená okna, roztříštěné sklo všude po zemi, nábytek potrhaný a starý.
Rozhlížel jsem se po terénu a najednou jsem uslyšel kňučení, jak vychází z prvního poschodí. Samozřejmě jsem hned za zvuky běžel nahoru po schodech. Běžel jsem ke dveřím ze kterých zvuk vycházel a otevřel jsem je.... Na zemi leželo tělo.
To tělo nebyl nikdo jiný než Midoriya. Měl na sobě všude modřiny, škrábance a řezy. Dělalo se mi špatně z toho v jakém stavu byl. "MIDORIYO!" Přiběhl jsem k němu. Prosím neodcházej, prosím neodcházej... Zkontroloval jsem jeho pulz, naštěstí není mrtvý.
Tíha mi spadla ze srdce. Náhle se ve dveřích objevil Bakugo. "Co se sta- Doprdele, zavolej rychle záchranku, musí okamžitě do nemocnice!"
"...ale, ale, ale, podívejme kdopak se nám tu objevil." Bakugo a já jsme okamžitě otočili hlavy abychom se mohli podívat kdo k nám mluvil... samozřejmě to byl Endeavor (Koho jinýho byste taky čekali xD.)
Adrenalin mi začal pumpovat v žilách když jsem si uvědomil co udělal někomu tak nevinnému. "Byl si to do háje ty kdo tohle všechno udělal?!" Ječel jsem na něj.
"Oh také tě zdravím, ano, on byl přece ten kdo tě odvedl pryč, našel jsem ho, jak šel sám po ulici a využil jsem jenom šance. Mohl jsem mu alespoň dát pořádnou lekci." Odpověděl mi na mojí otázku.
"NIC TI PŘECE NEUDĚLAL!" Začal řvát i Bakugo. "Heheh, vy se mnou fakt nechcete bojovat."
"Jenom uvidíš. My ti ten tvůj zadek pořádně nakopeme!" Znovu zařval Bakugo. "Tys to tak chtěl, bylo to tvoje poslední přání, ne moje."
V tuhle chvíli se vše odehrálo tak rychle. Endeavor přišel k Bakugovi a začal ho bez milosti mlátit. Najednou se tam zničeho nic objevil All Might a odstrčil Endeavora od Bakuga.
"Co to- Jak se tu-" Endeavor byl udeřen All Mightem přímo do obličeje, díky čemuž dopadl na zem.
Okamžitě jsem začal volat o pomoc spolu se záchrankou.
Bakugo se nějakým mně záhadným způsobem zvedl a přidal se do boje, samozřejmě jsem se v tu chvíli přidal taky. Tohle samozřejmě Endeavora více naštvalo. "Vy všichni dělátte obrovskou chybu!"
Oheň byl všude. My však stále nepřestávali bojovat. All Might začínal mít menší potíže a začal vykašlávat trochu krve. A jsme v háji...
Všiml jsem si že Bakugo začíná být unavený a trochu dezorientovaný, avšak se stále nevzdával. Pro mě byl jediný problém dostat ze sebe vše... prostě jsem nemohl.
All Might začínal slábnout, spadl na kolena a začal kašlat, stejně na tom byl i Bakugo. Kouř který se linul po celé místnosti se mi dostával do nosních dírek, z toho se mi začaly tvořit v očích drobné slzy.
Byl jsem jediný kdo stále stál na nohou, ostatní leželi na zemi. Dali do toho všechno co měli a já jenom stál a přihlížel celé téhle situaci!
Midoriya začal kašlat, což upoutalo Endeavorovu pozornost. "Ah Shouto, ty jsi ode mě přeci utekl, málem jsem zapomněl... málem."
Začal se k nám přibližovat, vzpomínky se mi začaly objevovat ultimántní rychlostí v hlavě. Vzpomínky kde jsem byl s Midoriyou, jak jsme byli na sportovním festivalu, nebo jak mě zachránil od mého otce...
...nemůžu to nechat takhle zkončit...
Z mé levé ruky začaly vycházet plameny a z mé právě ruky krystaly ledu. Adrenalin silnější než kdy dříve. V rychlosti blesku jsem na něj začal méma schopnostmi mířit, strefil jsem se.
Všude bylo světlo, všechno bylo... rozmazané, slyšel jsem z venku sirény a viděl jsem modré a červené světlo. Cítil jsem jak mě někdo zvedl a začal odnášet, možná to byl All Might.
Nic jsem si nepamatoval a upadl jsem do bezvědomí..
Pohled Midoriyi
Probudil jsem se cítíc bolest, moje vidění bylo rozmazané, do pár minut jsem ovšem už viděl normálně. Rozhlédl jsem se po místnosti a všiml jsem si obvazů různě po mém těle, všiml jsem si taky Todorokiho co zřejmě spal na židli.
Bakugo odpočíval v posteli, počkat Bakugo?! Proč je tu a proč jsem v nemocnici?
"Konečně si se vzbudil!" Todoroki řekl/zařval usmívajíc se, začaly se mu linout i slzy z očí. "To Todoroki!! Myslel jsem že tě už nikdy neuvidím." Objal jsem ho. Přestal jsem abych se mu mohl podívat pořádně do obličeje, vypadal smutně...
"Stalo se něco?" Todoroki jenom přikývl a po krátké odmlce začal mluvit. "Kdybych jenom zavolal na otce policii dřív, nic z toho by se nestalo, nikdo by ti neublížil." Todoroki začal brečet a popotahovat.
"Todoroki, nic z toho není tvoje vina, hlavně ty jsi ten co mě zachránil. A taky jsi udělal spoustu jiných věcí nejen pro sebe ale hlavně pro mě. Bez tebe bych ani nedokázal žít!"
"Děkuji ti Midoriyo!" Spojili jsme naše rty dohromady ve krátký polibek. Poté jsem se ale musel odtáhnout a zeptat se na něco. "Hey, Todoroki?" Přikývl. "Proč je tu Bakugo?"
"Oh, no víš pomohl nám tě zachránit." Málem jsem spadl z postele. "Ehh? Bakugo, mi, pomohl, COŽE?!" (A/N: Narážka na Czechclouda/ jednoho streamera co říká dost často cože)
"Jo, byl jsem taky překvapen, nečekal jsem že zrovna on že všech těch lidí by mi pomohl tě zachránit." Todoroki řekl...že se o mě Bakugo bál?
"Co?..."Řekl Chraplavý hlas v rohu místnosti. Byl to Bakugo, otočil se na mě. "Midoriyo? Jsi v pohodě nerde?"
Je Bakugo v pořádku? Nedali mu moc anestezie? "Jo, jsem v pohodě, ale slyšel jsem žes' pomohl mě zachránit, děkuji ti, ale proč?"
Začal se trochu červenat. "Podívej pomohl jsem, protože... protože... prošel se omlouvám jasný?!" "Za co?" Odpověděl jsem.
"Za to co všechno jsem ti udělal!" Bakugo odvrátil zrak, nemohl jsem říci jestli lhal nebo ne, ale budu mu pro tentokrát věřit.
"Hey, to je v pohodě! Můžeme být zase přáteli!" Řekl jsem, Bakugo vypadal nadšeně. "Díky nerde!"
"Jenom nic víc než přátelé, Midoriya je můj, jasný?" Řekl Todoroki a objal mě.
Všichni jsme se potom začali smát. Tohle by mohl být perfektní konec.
------------------------------------------------
Helloooww,
ovšem nemyslete si že tohle je konec ještě jedna kapitola, nicméně pokud by vás cokoli zajímalo tak se ptejte, nesežeru vás :DD.
ČTEŠ
You and Me - TodoDeku
Fanfiction!!Chci předem upozornit že příběh není můj, je to pouze překlad !! Příběh kde Midoriya žije svůj normální život a Todoroki svůj drsný život se svým výbušným otcem. Budou přátelé, anebo se z nich vyklube něco víc?
