"Todoroki, jestli uděláš ještě další krok spadneš! Prosím... nedělej to..." (A/N: Vím že to bylo napsaný trochu jinak ale wutever OwO)
Začaly se mi oči plnit slzami. "A proč bych neměl dělat další krok?!" Pro Boha... nemohl jsem ze sebe dostat další slova... Tak jsem prostě řekl co jsem chtěl celou dobu.. "Je to.. Protože tě.. MÁM RÁD!"
Todoroki zůstal potichu. "Ty, co?" Sklopil jsem pohled k zemi a řekl jsem: "Řekl že t-tě mám rád" Oba jsme teď zůstali potichu, jenom jsme tam stáli a dívali se tomu druhému do očí. Todoroki byl první co se nějak pohnul, místo toho aby šel víc k okraji útesu se na místě zhroutil a začal brečet.
Přišel jsem k němu blíž a objal jsem ho, což ho (bohužel) donutilo ještě víc brečet. Po chvilce se Todoroki uklidnil a přestal brečet, už jenom popotahoval (A/N: Bože to je tak divný slovo, snad to aspoň někdo pochopí xD). "Ty mě máš doopravdy rád?" Todoroki se mi díval přímo do očí, jako kdyby mi dokázal číst myšlenky.
"U-um já no... ano, mám tě doopravdy rád..." Sklopil jsem opět pohled, ikdyž jsem věděl že se na mě Todoroki pořád dívá. Potom uchopil obě moje tváře. "T-Todoroki? C-co to děláš?" Začal se ke mně pomalu přibližovat, naše rty se pořád přibližovaly k sobě, dokud se nedotkly úplně.
Moje oči se rozšířily a byl jsem červený asi jako rajče, ale po chvilce jsem se vcítil do toho pomalého polibku. Museli jsme se od sebe odtáhnout, protože nám docházel vzduch (A/N: Vzduch je ale mrcha co? lolol), musím říct že se mi to líbilo... "Víš.. já tě mám taky rád." To mě zahřálo u srdce. "Ale, proč jsi sem tedy přišel. Vypadáš jako kdyby tě někdo zranil."
Todoroki mi zničeho nic řekl snad úplně všechno co se mu stalo, jak ho jeho otec několikrát zmlátil, nebo jak jeho matku umístili do nemocnice protože na něj vylila horkou vodu,.. Jenom z toho co mi říkal jsem se rozbrečel.
"Je mi líto že si to všechno musel protrpět... ale pořád bydlíš se svým otcem, mohl jsi na něj zavolat poli-"
"NE! Promiň, jenom nechci to řešit takhle, aspoň ne teď... Nicméně.. mohl bych.. no u tebe zůstat přes noc?" Muselo to pro něj být strašné..."Proč jenom přes noc? Můžeš u mě zůstat jak dlouho budeš potřebovat,.. musel sis toho protrpět doopravdy hodně"
"Moc ti za to děkuji Midoriyo.." Jsem tak rád že mě má taky rád.. a ten polibek..."Jenom Todoroki, co teď vlastně jsme? Jsme něco víc něž jenom přátelé?" Otočil se opět na mě. "A chceš být?"
"Samozřejmě!" Prohlásil jsem a objal jsem ho. Pousmál se nad tím, což mě donutilo se začervenat. "Měl by ses víc usmívat Todo!" Začervenal se když slyšel jeho novou přezdívku. "T-Todo? Tak v tom případě jsi ty Mido!" Zasmáli jsme se nad tím a vyrazili jsme ke mě domů a daleko od toho útesu.
Otevřel jsem dveře a všiml jsem si že je moje máma v kuchyni. Přišel jsem k ní a řekl jsem jí: "Aoj mami! Nevadilo by ti kdyby u nás přepal můj nejlepší kamarád?" (A/N: Ha F R I E N D Z O N E, oki mohla bych s tím přestat... T_T).
"Samozřejmě že může! Ty musíš být ten... Todoroki že?" Todoroki na to pouze přikývl a poděkoval jí za to že může přespat. "Nemám s tím žádný problém! Zavolám vás pak kluci, zůstaňte ve střehu!"
"Dobře mami! Zatím!" Vyrazili jsme po schodech nahoru do mého pokoje a zabouchl jsem dveře (( ͡° ͜ʖ ͡°)) "Hey Todoroki."
"Ano?" Teď je moje šance.. "Víš, já tě miluji..." Podíval se na mě s rozšířenýma očima, potom vstal, objal mě a políbil.
"Já tě taky miluji"
------------------------------------------------------
Helloo-
Tak další kapitola za mnou nu, doufám že se vám aspoň trochu líbila. Případné chyby mi prosím pište, pokouším se vždy psát co nejrychleji a někdy si hold chyby neuvědomuji. Thx thx.
Sayonara-
ČTEŠ
You and Me - TodoDeku
Фанфик!!Chci předem upozornit že příběh není můj, je to pouze překlad !! Příběh kde Midoriya žije svůj normální život a Todoroki svůj drsný život se svým výbušným otcem. Budou přátelé, anebo se z nich vyklube něco víc?
