A/N: Hello, už jsem tady zas, tentokrát to už bude nová kapitola, jenom jsem vám chtěla znovu poděkovat. あい して いる(Ai shite iru.)
-----------------------------------------------------------------
Pohled Todorokiho
Byl jsem s Midoriyou v jeho pokoji, kde mi dal malý polibek na tvář. Zasmál jsem se nad tím jak moc se červenal. Proboha to je tak roztomilé.
Mé myšlenky byly přerušeny když jsem uslyšel Midoriyovu mámu jak říká: "Izuku! Zapomněla jsem si v obchodě pár věcí. Už je sice docela pozdě, ale i tak si pro ně chci dojít a neboj se vrátím se brzy!" .....jenom já a Midoriya.....
"Dobře mami! Uvidíme se později!"
"Jo a taky, očekávám že už budete v posteli až se vrátím. Bude už docela pozdě a máš tady hosta takže-"
"DOBŘE MAMI! Chápu to!" Viděl Midoriyu takhle naštvaného mě donutilo se usmát, vypadal tak roztomile.
Když Midoriyova máma opustila dům se mě Midoriya zeptal: "Jsi v pořádku? Nebolí tě ty rány?"
I když jsem mu řekl velkou část z mé minulosti, tak bych mu nikdy nebyl schopen říct vše. Je mi 'proti srsti' to vše říct Midoriyovi. "Jsem v pořádku, je to jenom malý škrábanec." Podíval jsem na Midoriyu, jak se dívá na mě. Přijde mi že Midoriya ví něco víc....
Najednou ke mně přišel. Leknutím jsem povyskočil když mi začal vytahovat košili nahoru, pod košilí byla vidět čerstvá modřina a několik ran po celém mém těle.
Byl jsem vážně hloupý ne? Nemohl jsem pro ty modřiny a rány najít nějakou normální výmluvu, která by byla uvěřitelná. "Tohle je to co ti tvůj otec udělal..?" Nemohl jsem se mu ani podívat do obličeje, ten tón kterým se mě zeptal zněl tak smutně a ublíženě.
Trochu jsem se na něj otočil a přikývl jsem. Předpokládal jsem od něj jinou reakci než zrovna tuhle... neuvěřitelně rychle obmotal jeho ruce okolo mých ramen. Nahrnuly se mi slzy do očí, pořádně jsem si to ani neuvědomoval ale začal jsem brečet. "Je mi tak líto že sis tím vším musel projít."
Takhle v objetí jsme zůstali ještě pár minut, bylo to jako kdyby to trvalo celou věčnost. Když jsem se konečně uklidnil, se mě Midoriya zeptal. "Už se cítíš líp?" Přikývl jsem v souhlas.
"Děkuji ti Midoriyo, co bych bez tebe dělal. Neumím si bez tebe představit žít." (A/N: Kdo zná Death Note tak ví: Misa: I would never dream about living in a world without Light... L/Ryuzaki: Yes that would be dark..,,,,, Dobře už toho nechám :'(.)
"Jsem rád že jsi vstoupil do mého života!" Usmál se na mě zpět, nevím už kolikrát (za tento den) jsem si v hlavě řekl že je roztomilý. (A/N: Kurzívou je napsáno to co říkal Midoriya, jinak by totiž fanfikce nedávala dál smysl, což už nedává teď lolol.)
"Děláš mě mnohem šťastnějším, než jsem byl dříve!" Snažil jsem se ze sebe dostat to nejlepší, abych ho mohl porazit.
Najednou si Midoriya stoupl a začal běžet k posteli, tam si vzal polštář a... hodil mi ho do obličeje...?
Začal je extrémně smát, vypadalo to jako kdyby dokázal zemřít smíchem. "Oh, takže to je co chceš hrát?!" Vzal jsem ten samý polštář co po mně hodil a hodil jsem ho na něj, asi jsem ho trefil moc silně protože spadl na postel.
Tohle je jeden z důvodů proč mám Midoriyu tak rád, dokáže mě rozesmát čímkoli.
"Oof-! Hey! To není fér haha!" Vzal další dva polštáře a pokusil se je hodit na mě, samozřejmě se nestrefil. "Haha! To je vše co dokážeš?"
Náš polštářový boj pokračoval dokud jsme oba nespadli únavou na postel, přičemž jsme se samozřejmě pořád smáli.
Chvilku po tom co jsme se uklidnili se ke mně Midoriya přisunul a prohlásil. "Tvůj úsměv je dokonalý." Měl na tváři velký úsměv a zářily mu oči světle zelenou barvou.
"Ne, ten tvůj je dokonalejší." Zahihňal se nad tím.
Podíval jsem se na hodiny a tím co jsem viděl se mi rozšířily oči, wow, bylo už 22:00. Kdo by čekal že ten čas tak rychle utekl.
"Jsem unavený Todo." Objal mě a zabořil svou hlavu do mé hrudi, začal se ke mně tulit. Umíral jsem tím jak moc byl roztomilý. "Chceš jít už spát?" Midoriya jenom přikývl, zatímco měl pořád zabořenou hlavu v mé hrudi.
Potom vstal a šel si vyčistit zuby, za chvilku jsem si je šel vyčistit taky, ještě že měl Midoriya zubní kartáček navíc.
Po vyčistění zubů jsme šli zpět do pokoje, Midoriya vzal zase futon a dal ho na druhou část pokoje, ale to jaksi nebylo to co jsem plánoval.
...Mám plán...
Chytil jsem Midoriyu za ramena a za pas, lekl se a trochu povyskočil. Potom jsem ho položil na postel kam jsem si s ním vlezl. "U-um Todoroki, c-co to děláš?"
"Chci s tebou spát, můžu prosím?" Midoriya se uklidnil a odpověděl. "Samozřejmě že můžeš Todo."
Světla byla již zhasnuta a my jsme se k sobe navzájem přitulili. "Dobrou noc Mido, miluji tě.." Řekl jsem před tím než jsem usnul s Midoriyou stále na mé hrudi. "Miluji tě taky, Todo.."
Pohled Inko/ mámy Midoriyi
Otevřela jsem dveře a šla jsem nahoru do Midoriyova pokoje, vstoupila jsem a viděla jsem Izuku a Todorokiho spát společně. Jedinou věc kterou jsem byla schopna říct byla. "Můj plán zafungoval!"
------------------------------------------------------------
Heellooo,
už jsem tady zas. V příští kapitole se pokusím nepsat tolik "A/N" (Autor's note), chápu že vás to asi dost otravuje UwU OwO. Nicméně vím že jsem již děkovala nahoře, ale tahle fanfikce má již přes 188 přečtení, čehož si samozřejmě moc vážím. Vždycky mi to číslo zvedne náladu. Děkuji-
あい して いる(Ai shite iru/japonština) 사랑해 (Salanghae/korejština) (A/N: Znamená to to samé owo)
ČTEŠ
You and Me - TodoDeku
Fanfiction!!Chci předem upozornit že příběh není můj, je to pouze překlad !! Příběh kde Midoriya žije svůj normální život a Todoroki svůj drsný život se svým výbušným otcem. Budou přátelé, anebo se z nich vyklube něco víc?
