Neznámá

6. Kapitola

,,Co jste zač?" Zeptal se Kev.

,,Seš slepej? Trpaslíci." Vyjekl na něj nepříjemně malý mužíček.

,,Ano, to vidím. Ale nerozpoznám, jestli jste horští..."

,,Á, ty myslíš jakej jsme druh! To se hernajs nemožeš vyjádřit pořádně, obludo? My jsme z rodiny Arfonů. Já jsem Pludo Arfon a to je moje rodina." Tohle je složitá země, opravdu.

,,Dobře, co děláte tady?"

,,Tady? Jdeme vypálit potok." Bylo zřejmé, že si dělá srandu, což bohužel Kevin nepochopil.

,,A proč? Udělal vám snad něco?" Jestli mi teď někdo řekne, že tady mluví i voda, tak sebou šlehnu o zem.

,,Jistě. Velmi urazil našeho krále."

,,A to je snad důvod ho vypálit!" Paní Bobřice na to má stejný názor jako já. Šlo totiž vidět, jak přemýšlí, jestli se má smát nebo brečet nad inteligencí  Kevina.

,,To je magor." Pronesl jiný trpaslík a rozesmáli se. Souhlasím, jak jsem si mohla představovat, že mě líbá, no fuj.

,,Není důvod mi nadávat, proradný trpaslíku."

,,Nadávek na tebe by bylo škoda, zvláštní tvore, vypadající jako člověk s inteligencí horského trola. Tohle byla jen a jen krutá realita." Usmál se pod vousy ten trpaslík, jenž se dovolil našeho milého trola nazvat magorem.

,,Tetičko, tak řekni jim něco!" Otočil se nasupený Kev k bobřici.

,,Kam jdete doopravdy? Na čí jste straně?" Zeptala se bobřice. Někdo rozumný si vzal slovo.

,,Jdeme k elfům. V naší zemi už není pro mnohé bezpečno. Král vypaluje domy a vesnice. Kdo nechce válku, nebo se jinak postaví proti němu, je zatčen a popraven. Jeho mrtvolu pak sežerou skřetí vojáci. Už nejsme v bezpečí. Odboj vybral nás jako posly, abychom přivedli pomoc. Královna je naší jedinou nadějí, madam." Řekl smutně Pludo.

,,Propána. To je zlé. Jdeme také za královnou. Nechcete jít s náma?" Nabídla jim Bobřice.

,,Bude nám ctí se přidat k neviditelné, vám, knize a tomu neandrtálci." Bouchli se do prsou hrdě.

,,Protestuju. Já nesouhlasím. Co když lžou? Přece nebyli žádné zprávy o napadení!" Začal protestovat Kev. Aby nám tu neuspořádal protitrpasličí hnutí.

,,Ale Keve, jsi strašně nedůvěřivý." Protočila jsem oči.

,,Jak nedůveřivý? Vy snad těm obludám věříte?" Otočil se na nás zoufalý Kevinův obličej. Všichni jsme kývli.

,,Tak hele mladej, kdo je u tebe obluda? To, že si vyvolenej mě nezastaví, abych ti jednu ubalil, když budeš nadávat mojí rodině!" Vykřikl rozzuřený Pludo.

,,Uklidněte se pane. To jsem já, Kniha. Věřím vám, že je to pravda, i když jsem v téhle zemi již dlouho nebyla. Slyšela jsem o nějaké dohodě. Co kdybychom se někde posadili, odpočinuli a vy mi zatím vše povýte? Pardon, nám."

,,Pojďte za mnou. Znám jednu mýtinku, kde budeme v bezpečí." Vydali jsme se tedy za trpasličím posly odboje.

,,Nikam nejdu." Oznámil nám Kevin paličatě.

,,Keve, prosím." Zkusila jsem k němu natáhnout ruku, ale on se otočil a dělal, jakože nikdo neexistuje. Bobřice mi položila ruku na rameno a kývla. S povzdechem jsem se tedy otočila a odcházela pryč. Daleko jsem však nedošla, zajímalo mě, o čem si budou povídat.

,,Keve, pojď. Přece tady nebudeš sedět u cesty, jenom s Knihou, která chce být u trpaslíku." Kev jí vrazil knihu do rukou.

,,Já nikam nejdu tetičko. Nevěřím jim ani slovo. " Paní Bobrová si povzdechla.

,,Nemůžeš tady sedět. Tohle je takzvané území Nikoho a všech. Chodí tudy všichni bez omezení. Trpaslíci, elfové,víly i ti ohavní skřeti. Pokud tady zůstaneš, najdou tě."

,,Ale já, prostě nevím. Co když nás úmyslně zavedou do jejich spárů?" To je hlupáček.

,,Je to zajímavý rozhovor slečno?" Ozval se vedle mě hlas jednoho s trpaslíků ,,Pojďte, měli bychom jít. Tohle je jenom jejich věc a nikdo by to neměl slyšet." Chytil mě za ruku svými hrubými prsty a vedl stále hlouběji. Větve mi šlehali do očí, škrábali do rukou, nohou,obličeje. Uklidňoval mě každou chvíli, že už se blížíme k cíli. Když konečně rozhrnul poslední křoví. Wau. Nemůžu mluvit. Tohle...tohle...tohle je nádhera. Nevím,co bych vám popsala dřív. Možná ten vodopád nebo ty stromy. Nevím. Asi to vezmu z leva do prava. Ne, popíšu to tak, jak mě to první uhodilo do očí.

Přímo přede mnou je nádherný vodopád. Není nijak velký, spíš naopak. Je menší. Voda z něho padá do malého přůzračně čistého jezírka, který se leskne ve třpytu měsíce. Kolem něj jsou místy takové velké kameny, jakoby připravené rovnou k sezení. A tráva. Krátká zelená svěží, jakoby právě vyrostla. Všude létala taková malá světýlka. Bylo to kouzelné místo. Chybělo už jen nějaké magické stvoření pijící z toho jezírka. Třeba jednorožec. Potom se to ale stalo. On opravdu přišel. Nevšiml si nás a v klidu pil. Právě se mi splnil dětský sen. Vždycky jsem ho chtěla vidět na živo. Jednorožec. Nádherný čistě bílý,jako sníh. Už nikdy odtud nechci odejít. Nikdy.

,,Ty malý světýlka sou víly." Řekl hrubý hlas trpaslíka. Málem jsem na něj zapomněla.

,,Myslela jsem,že víly jsou větší."

,,Ale kdepak. Jsou to tyhle ti malý tvorečkové. Žijou všude, kde je krásně. Pokud je někde zničená půda,les, stromy, tak tam nemáte šanci vílu potkat. Zemřela by tam z bolesti."

,,Jaké bolesti?" Docela se bojím odpovědi.

,,Všude by šla cítit smrt a bolest. Víly jsou velmi malé a na zlost, hněv nebo nenávist v jejich srdcích není místo. Jsou to jedny z nejčistších stvoření na celém světě. Ta nenávist, která by šla cítit z půdy by je zničila. Jsou až neuvěřitelně moc spjatý s přírodou." To je strašné. Proto v našem světě víly nejsou. Jsme tak zaslepeni zlem, že pro tak nevinné bytosti je to smrtelné.

,,Tak jsme tady." Ozval se potichu Kev. ,,Jinak Mio, jsi zase neviditelná." Neee, už zas.

,,To je opravdu nádherné." Vydechla paní Bobrová.

,,Ano, to je. Pojďme dál. Musíme až za vodopád. Odtama je zkratka rovnou k elfům. " vykročil dál trpaslík. Šli jsem tedy dál přes mýtinu, kde jsme vyplašili to úžasné zvíře.  Postupně jsme vcházeli malou skulinou mezi vodopádem, kterej vypadal teď mnohem větší, a skálou za ním. Ocitli jsme se v chladné jeskyni. Uprostřed už sedělo zbytek trpaslíků s rozdělaným ohněm.

,,Měli byste se najest a jít spát. Zítra nás čeká ještě dlouhá cesta." Zašeptal potichu Pludo. Učinili jsme jak řekl. Usnula jsem opravdu rychle. Dnešek byl velmi náročný.

Ahoj, vítám vás u nové kapitoly Neznámé. Jakpak se vám líbila. Koment nebo hvězdička moc potěší❤️
Zdraví vás pernicek.