Neznámá

8. Kapitola

"Já jsem.... Pegas. Víš v naší zemi mají pegasi křídla vždy schovaná a otevírají je vždy jen na let." dořekla a roztáhla křídla.

,,No páni! To je naprosto super žůžo bombastický! Mohla bych se proletět, prosím, prosím, prosím." Začala jsem kolem ní poskakovat hako dítě, které si hraje na indiána. Byla jsem nadšená. Tak moc bych chtěla umět létat.

,,Nasedni si. Musíme si pospíšit a letět za královnou, než bude pozdě." Poklekla abych mohla nastoupit. Nojo, ale co ostatní?

,,Co bude s mýmy přáteli? To je mám nechat Pludovi a jeho bandičce?" Chtěla jsem se vrátit do jeskyně. Ale nedovolila mi to. Při odchodu mě totiž zastavil sametově jemný hlas Leanny.

,,Nechoď tam. Nepomůžeš jim, pokud s nima spadneš do nebezpečí. Musíš jít se mnou a požádat o pomoc elfy. Oni jediní ti mohou pomoci zachránit přátele a Knihu. Pospěš si, jinak bude pozdě!" Prudce jsem se teda otočila zpět k ní a vyhoupla se jí na hřbet. Vzlétli jsme.

,,Co se jinak stane?" Nedalo mi se zeptat hned na začátku naší cesty. Bylo úžasné vidět krajinu takhle shora. Zpět k otázce, chtěla jsem vědět, co jim ti odporní trpaslící udělají.

,,To je prosté, dítě, zavedou je do dolů. Budou tam těžit kamení, zlato, stříbro a železnou rudu na zbraně a vybavení skřetům a trpaslíkům. Je to namáhavá práce, proto tam poslílají své vězně. Knihu odnesou svému vůdci, který ji poté předá knížeti těch ohavných nestvůr. Donutí Knihu říct úplně všechno, co budou chtít vědět. Není tak silná, jak se všechny snaží přesvědčit." Odpověděla mi Lea.

,,A proč vlastně letíme za elfy? Původně jsme přeci měli letět za královnou víl." Opravdu to nechápu.

,,Protože elfové jsou blíž k východu z jeskyně. Jakmile se nám je povede všechny vysvobodit, poletíme ke královně. Nemusíš mít strach. A teď už žádné otázky. Musíme si pohnout." Řekla a začala nabírat opravdu velkou rychlost. Jako letadlo. Co je to vlastně letadlo? Ajoo, no jasně! Taková ta velká lítací plechovka. ,,Drž se, budeme přistávat." To byla rychlost. Chytila jsem ji kolem krku ještě pevněji. A začali jsme prudce klesat. Fakt hodně prudce.

,,Kde to má do háje brzdy!" Zapištěla jsem, když jsme byli asi pět metrů od země. Pak se ale prudce odklonila a přistála hladce na zemi.

,,Tohle je můj oblíbený manévr. Nechceš to zkusit ještě jednou? Přijde mi, že jsem vybočila moc brzo." Zeptala se mě, které bylo tak blbě jako snad nikdy.

,,Ne, jdeme k těm elfům." Odfrkla si, zvedla uraženě hlavu a začala kráčet ke skále porostlé trním a keři a bůh ví čím vším ještě.

,,Někde tady by měl být vchod." Chodila takový menší půlkruh.

,,Víš vůbec, kde jsme, nebo to absolutně netušíš a právě jsme se zasekli na opuštěném místě, protože já už s tebou a těma tvýma manévrama neletim. Je ti to jasný, že?"

,,No dovol! Ovšem, že vím, kde jsme. Jenom nevím, které ty keře zakrývají vchod. Tu poznámku na konci jsem přeslechla." Dupla kopýtkem a najednou se porost sám odhrnul a ukázal se jakýsi kamenný most, u něhož stáli dva muži, podobní lidem, jenom měli dlouhé špičaté uši. Byli vyzbrojení a ustrojení jako ve středověku.

,,Kdo jste a co chcete?" Zeptal se ostře jeden z nich.
Já jsem Leana, pegas první třídy a soukromá přítelkyně krále i královny elfů. Tohle je moje spolucestující, která potřebuje vaší pomoc. Opovažte se ji dotknout! Je pod mou ochranou a ohlašte nás jako pegase první třídy Leanu, předsedkyni vrchního ústavu pro rozvoj a práva pegasů, prezidentku Bílé Paseky, s jedním řádem elfů i víl, pochvalou o zachování míru a pomocnici pro rozvoj a vzdělání jednorožců, spolu s její kamarádkou Neznámou. Tak bude to!" Dupla vztekle kopytem, vzala mě pod křídlo a šla se mnou pod mostem dál dovnitř. Ujal se nas ještě jiný elf a my jsme tak postupně procházeli dál do města.

Město bylo obrovské. Byla to velká travnatá plocha, se stromy, malými domky, obchůdků, kde obyvatelé směňovali zboží. Ne za peníze, jako u nás, ale za věci, které vyrobili vyměňovali věci, které se jim hodili. Bylo to takové velké mraveniště. Bylo to opravdu velké město, protoze většina domů byla nahoře v korunách stromů. Při zemi se spíš drželi ti opravdu staří. Nebyli tak obratní ani čiperní, aby vylezli nahoru. Spěchali jsme za naším průvodcem. Na konci toho všeho stál velký dům vytesaný do jakési zadní zdi prostoru. Byla to skála mohutná tak moc, že nebyl vidět konec na žádnou stranu. Určitě mají i vrch nějak pojištěný proti nezvaným hostům. Vešli jsme do toho kameného monstra a procházeli schodiště, chodby místnosti. Všude byli vidět zlaté a stříbrné ozdoby či rytiny. Bylo tam toho opravdu hodně, ale tak decentně udělané, že by člověk ani neřekl, že tam je něco zvláštního, dokud by nepřistoupil blíž. Po asi pěti minutách chůze nás elf zastavil a požádal o chvíli strpení. Otevřel kamené dveře, jenž vedli do néjakého sálu. Asi příjmací místnost.

,,Vaše veličenstva, přišla za vámi jistá Leana, která se nechává označovat jako strážce Bílého Palouku a jakési rady pegasů a jednorožců, spolu s ní se dostavila i jistá dívka, nevím jaké národnosti, nejspíš čarodějka, a nechává si říkat Neznámá. Mohu je uvést dál?" Zaslechli jsme kousek rozhovoru. Možná bychom slyšeli i víc, kdyby někdo, že Leano, nezačal mluvit.

,,To není možný. Tak ten nevychovanej floutek zapomene moje tituly a opováží se tě nazvat čarodějnicí? No však počkej ty pacholku, já ti to pěkně vrátím. Dostaneš z leva a z prava přímo do kokosu, aby se ti osvěžila paměť ty zmetku vypelichaná." Chudák elf. Ten dostane.

,,Klid Leano, jsme přeci u dvora." Snažím se sklidnit rozohněnou náladu mé kamarádky.

,,U jakýho dvora do polínka? Však jsme v super luxusním bejváku mýho kámoše z dětštví a oni..." nestihla dokončit větu, když se dveře znovu otevřeli a my mohli vejít. Okamžitě jsem před trůnem poklekla. Na něm totiž seděl blonďatý elf s téměř průhlednýma očima, královskou korunou a takovém bohatém oblečení. Vedle něj seděla na nižším trůnu nádherná elfka, taktéž blonďatá ale tentokrát s takovýma oceánovýma očima. Oba měli vlídný úsměv a srdečně se smáli stížnostem Leany. Nakonec i já jsem dostala svolení povstat.

Ahoj, vítám vás u nové kapitoly Neznámé. Jakpak se vám líbila. Koment nebo hvězdička moc potěší❤️
Zdraví vás pernicek.