POŽÍRAČI DUŠÍ

𝕻𝖗𝖔𝖑𝖔𝖌

Tajemství - slovo, pod kterým si většina z nás představí právě to své, to něco, o čemž doufá, že se veřejnost nedozví, že to zůstane uším i očím ostatních lidí skryté.
Jsou tajemství, která znají vaši blízcí, jsou tajemství, která znají jen ti nejbližší a jsou tajemství, která nezná nikdo. Nikdo, kromě vás.
Podle mého názoru sdílí každá lidská i nelidská bytost alespoň jedno pouze sama se sebou.
Může to být naprostá hloupost, trapný příběh či situace, do níž jste se nechtěně dostali, ale taky to může být něco, co by vám mohlo po odhalení toho taje zničit celý život, co by vás klidně mohlo dostat až do té obdélníkové dřevěné krabice, při pohledu na niž běhá lidem po zádech mráz a na těle jim naskočí husí kůže.
Nechtějí tam skončit.
Nechtějí skončit v ní, pod hromadou hlíny, kde na ně lidé časem zapomenou.
Protože tak to po smrti chodí.
Lidé, nebo tedy lépe řečeno jejich duše - pokud jim tedy nebyly ukradeny - zůstanou tam, v království patřící smrti, sami.
Bez rodiny, bez přátel i bez peněz, které si během svého krátkého života nastřádali.
Nic z toho si nevezmou s sebou do hrobu.
Nic, kromě tajemství, která byla příliš temná na to, aby si mohli ulevit a prozradit je byť jen svým nejbližším, jelikož by to mohlo dostat do hrobu i je.

Spousta lidí pocházejících z mého světa se totiž dostala na druhý břeh právě proto, že se dozvěděla o něčem, co jejich myslím nikdy nemělo být známo. Odtamtud se už však nemohli dostat zpět, ať chtěli sebevíc, ať to klidně bylo z důvodu, že chtěli své blízké varovat před podobným osudem.
Nešlo to.
Co si smrt jednou vezme, lidská bytost nemůže získat nazpátek.
Alespoň to lidé tvrdili, zda to však byla pravda či ne, tím jsem si upřímně přestal být až tak jistý.
Byl jsem z toho všeho, co se za poslední dobu událo kolem mě, tak zmatený a vyděšený zároveň, že jsem nevěděl, čemu a už vůbec ne komu můžu věřit.

~~~~~~~~

V mém světě sotva existuje pouto pravého přátelství nebo láska, kterou by se lidé odvážili projevit jeden druhému na veřejnosti.
Manželé se k sobě ve společnosti chovají jako cizí a dva mladí, kteří se milují, předstírají před zbytkem obyvatel pravý opak, alespoň většina z nich.
Lidé jsou zvyklí nedávat najevo své city - ne před očima druhých.
Mají totiž strach, zda by ony nedokázaly jejich city vycítit.
Protože kdy ano, došel by čas na platbu, jež by proběhla zásadně v noci.
Jelikož právě temnota je místo, kde je jim ze všeho nejlépe, kde se cítí jako ryba ve vodě.
Ale jaká stvoření a tajemství, jejichž zjištění stojí každou lidskou bytost její život, tedy sužují můj svět, mou vesnici, místo, kde jsem vyrůstal?

Lidé těm nočním tvorům začali říkat Požírači duší nebo taky Sevoti.
Neživí se totiž krví ani masem, to lidské duše jsou to, co zažehne jejich hlad a lidský strach to, co zmírní jejich tak těžko ukojitelnou žízeň.
Ukradou lidskou duši, aby se jí nasytili a následně z člověka vysají veškerou jeho vitalitu, doslova mu seberou život.
Nikdo živý však nemá nejmenší tušení, jak ty zrůdy skutečně vypadají. Lidé si je můžou pouze představovat. Vykreslují je jako ohavné stvůry s velkýma rudýma žhnoucíma očima, v nichž se odrážejí plameny pekla, i když se ty bytosti dívají do uplné tmy, s tesáky stejně ostrými, jako mají vlci, a rozcuchanými vlasy, jako by nikdy nepoužily kartáč.
Myslí si, že jsou vysoké vyhublé postavy, která však oplývá nadlidskou silou, dlouhými končetinami a jejich kůže je nepřirozeně bílá, jako by jim v tělech ani nekolovala krev.
Nikdo ale neví, zda tak skutečně vypadají ani, jestli je na těch povídačkách vůbec něco pravdivého či ne, či to není jen prokletí některých obyvatel mé vesnice, jež se táhne už po několik pokolení.
Rozluštění takových záhad dosáhli pouze ti, kteří už nikdy nemohou ze svých úst vypustit jediného slova, jelikož přišli na kloub tajemství, jež je dostalo až do hrobu.

A tak lidé každý večer usínají se strachem, že daný den byl možná jejich poslední a následujícího ráno už nemusí spatřit ani ten slabý východ slunce, který na tom odlehlém, všemi zapomenutém konci světa každé ráno probíhá.

*****
Někteří z Vás možná už možná četli můj příběh OBĚŤ MAFIE, někteří jste tu noví, tak Vás všechny Vítám u Prologu mého dalšího příběhu - Požírači duší

Upíry a vlkodlaky už asi všichni známe, a tak jsem se rozhodla vymyslet něco originálnějšího, něco, co jsem doposud nikde nezaregistrovala - Požírači duší, nebo taky Sevoti.

(Samozřejmě, v něčem najdete podobnost s jinými příběhy/seriály/ filmy, které jsem nejspíš ani neviděla, ale na světě je toho tolik, že je nemožné vymyslet něco stoprocentně originálního...)

I tak se pokusím udělat tenhle příběh co nejlepší❤️

Těšte se, protože Požírači duší možná neexistují jen v tomhle příběhu, a možná...
Možná se někdo takový nachází i ve Vašem okolí a jenom čeká na vhodnou příležitost, aby mohl dostat i tu Vaši duši a vysát z Vás všechen život.

TENHLE PŘÍBĚH BUDE JEŠTĚ HODNĚ DIVOKÁ JÍZDA a brzy se to začne projevovat...

****
další důležité informace budu publikovat u mě na profilu, tak mě tady prosím sledujte

adelakubicova

další kapitola vyjde ve čtvrtek!❤️