Prolog

1.5K 73 2
                                    

Tmavým lesem se ozval ohlušující výstřel z pušky, který mě donutil klást nohu před nohu ještě rychleji. Ocas jsem měl strachy stažený mezi nohama, srdce mi bilo jako splašené, a před mýma očima jsem měl obrázek mé umírající rodiny. Zabijí mě, pokud jim neuteču. Vytanulo mi na mysli. Snažil jsem se zrychlit, ale nohy, které byly těžší víc a víc, zpomalovaly. Sestřina krev se mi lepila na mé narezavělé srsti a tím tak bránila volnému pohybu. Bolestivé vzpomínky bodaly jako nůž. Už nikdy nespatřím svou rodinu. Nebudu mít ani možnost uložit je do hrobu. Lovci je stáhnou z kůže, oddělí jim hlavu od těla a rozprodají. Naloží s nimi, jak s prašivými zvířaty.

Bezednou nocí se opět prohnala kovová kulka, jež se zasekla do kmene stromu dva metry za mým zadkem. Úzkostlivě jsem sklopil uši k hlavě a pokračoval v útěku. Umřu tady. Oznamovala mi hlava. Doháněli mě.

Přiběhl jsem ke staré propasti. U které jsem si jako malý hrával. Rozpomněl jsem se, že přes hlubinu býval spadlý strom, který mi mohl zajistit bezpečnou cestu z téhle polízanice, jenže to by tu ten strom musel být. Jsem v háji. Znovu se ozvala má hlava. Co mám teď dělat? Ptal jsem se sám sebe. Slyšel jsem jejich kroky. Jak se blíží ke mně. Rozeběhl jsem se podél jámy. Bedlivě jsem naslouchal, zda nezaslechnu další výstřel, či nabytí zbraně. Jediné, co jsem postřehl, byl svištivý zvuk, něčeho, co se mi zaseklo ve stehně. Štípalo a pálilo to, a mně po pár minutách začalo být mdlo. Padl jsem na zem a poslední, co jsem rozmazaně viděl, byly něčí boty u mé hlavy. 

Vlčí vytí / Stray KidsKde žijí příběhy. Začni objevovat