Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 25

Felix potichu upíjel ještě stále horký nápoj, o který předtím mladého doktora poprosil a proklínal se za onen nápad, jenž před malou chvílí vypustil z úst. Skupinka šesti lidí seděla naskládaná u malého kuchyňského stolu na židlích, jež dokázali najít po bytě. Jeongin, Felix a Jisung tiše seděli vedle sebe, naproti nim dřepěl starý muž se založenýma rukama na hrudi, v obličeji zpocený, jako kdyby právě teď uběhl maraton. Po levé straně staršího doktora a po pravé ruce Jeongina u hranatého stolu, se nacházel Minho, a na druhém konci spočíval Hyunjin.

Pihatý chlapec čekal klidnou konverzaci, jež by vše vyřešila. Bohužel poklidná diskuse měla od té nynější velmi daleko. Když nad tím tak klučina přemýšlel, ani si nebyl jist, co by spolu měli řešit. Přijeli pro Jisunga, proč tedy sním už neodjeli? Běhalo mu hlavou.

Hyunjin se prudce zvedl ze židle, kterou následně převrhl. Rozčíleně ukázal na Minha a kdyby jej nezadržel postarší pán, nejspíše by se na mladého doktora vrhl hlava nehlava. „Vždyť porazíš stul!" Vyjekl na něho Jisung držíc okraj stolu. Felix polekaně držel hrneček s čajem ve vzduchu a Jeongin pouze pozoroval celé dění. V očích se mu zračil vztek. Hyunjin se choval, jako naprostý šílenec. Ječel na Minha, jenž si nenechal jeho nadávky líbit a se vší vervou mu je oplácel. Nejmladší z přítomných se obával, zda nějaká ta debata opravdu začne.

„Vy byste měl už odejít." Promluvil na staršího doktora Jisung, jenž v sobě shromažďoval dostatek energie a sebevědomí, aby dokázal porazit odporné vzpomínky běhající před jeho očima. Znechuceně se otřásl. „Myslím si, že mě tu budete ještě potřebovat." Muž rychle odpověděl a slizce se na blonďatého usmál. Mladý vlk si nepřál, aby jeho přátelé a nový klučina jenž potichu upíjel meduňkový čaj věděli, co se mu stalo. Bylo by to pro něho ponižující. Jako vlk by se měl člověku hravě ubránit. Jisung nekladl odpor, byl příliš vyčerpaný, rána po biopsii mu v té době už hnisala, jelikož ji Minho nečistil pravidelně. Od momentu, kdy navštívil laboratoř se nenajedl, hladověl, poněvadž odmítal jíst z misky jako nějaký pes.

Jisung při oné vzpomínce, kdy před něho Minho postavil misku s granulemi sklopil hlavu. Líce mu plály ze studu nachově červenou barvou. Nechtěl sním už víckrát sdílet jeden společný byt, ale také nechtěl vlézt staršímu doktorovi do auta. Nacházel se na pomyslné špičce ledovce, jenž pomalinku tál a potápěl se do ledové vody oceánu.

„Odejděte." Sebral veškerou svou sílu a opět promluvil na staršího. Za každou cenu jej od sud chtěl dostat. Minho, který ačkoliv poslouchal nadávky od nejstaršího vlka, věnoval svou pozornost blonďatému chlapci. To, co bylo řečeno na chodbě se mu vrylo do paměti a velice ho to vyděsilo ale také mu to ublížilo. Nevěděl, že díky němu Jisungova rodina zemřela. Cítil se hrozně.

„Opravdu si myslím, že mě tu budete ještě potřebovat." Odpověděl na jeho prosbu starší. Minho se podíval na svého bývalého kolegu. „Nevím proč tu ještě oxiduješ. Vypadni." Hrubě po něm štěkl a tím umlčel vzteklého Hyunjina. Starý doktor se překvapeně podíval na Minha. „Nejsi jediný, kdo má auto. Jednoduše je můžu odvést já." Nechal se slyšet mladý muž.

„Nikdo Vás tu nepotřebuje, především já Vás tu nechci, odejděte." Minho Jisungovi dodal odvahu a opětovně jej vykázal z bytu. Hyunjin svého kamaráda bedlivě sledoval. Stále chtěl věřit slovům, co jemu a klukům v autě řekl postarší pán, ale celá situace přestávala do sebe zapadat. Jisung se v rámci možností vedle mladého doktora necítil být v nebezpečí, jeho vůně tomu tak ukazovala. A především předešlá hádka v předsíni vše nasměrovala jiným směrem.

Hyunjin si uhladil své dlouhé vlasy, palcem si promnul hubený copánek, který vysel na pravé straně s ostatními vlasy. Uklidnil svou osobu, a přiměl se na malý okamžik přestat nadávat na mladého doktora, kterého považoval za zlo. Bylo mu zvláštní, že Jisung chce přimět starého muže odejít. Ale teď si byl vědom, že to byla jeho iniciativa nikoliv Minha, u něhož se domníval, že jeho kamaráda silně ovlivňoval. „Nebylo by lepší od něho slyšet, co se stalo v laboratoři, než ho od sud vyštvat?" Zeptal se Minha, který stále nabroušeně hleděl na kolegu. „To, co se stalo v laboratoři ti můžu říct já, nebo tady Jisung, ale on je tu zbytečně." Řekl Minho rychle, aby se slova neujal blonďatý hoch, či v jeho očích, parazit.