Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 10

Vystresovaný Hyunjin opět hleděl na sedícího Jeongina dvě lavice před ním. Nejen, že se nedokázal kvůli chlapci před ním soustředit na látku, ale také mu svými zády připomínal, proč se s ním nebaví. Už po několikáté po černovlasém chlapci hodil zmuchlaný papírek se psaním. Bohužel Jeongin si ani jeden dopis na truc nepřečetl. Mladý vlk se myšlenkami znovu přemístil na místo, kde to vše začalo. Znovu a znovu si přehrával vyděšeného Jeongina s mrtvým kotětem v náručí a onoho zlomyslného vlka, jak se na něho mačká. V Hyunjinovi se vzteky vařila krev, nejen že mladšího laskal ve vlasech, on se ho dokonce pokoušel i políbit. Poslední vzpomínka vlka tolik rozhořčila, že praštil pěstí do lavice.

„Chcete k tomuto příkladu snad něco dodat pane Hwang?" Optala se ho mrzutě učitelka. Kluk poníženě zavrtěl hlavou a sledoval, jak se po něm ohlížejí všichni studenti ve třídě, pouze jediná hlava se neotočila. Hyunjin si povzdechl. Nebavili se spolu teprve tři dny a Hyunjin už z toho začínal šílet.

Frustrovaně si prohrábl vlasy a zadíval se na prázdnou lavici. Jisung stále chyběl. Nejen, že mu nezvedal mobil, ale také si od něho nepřečetl ani jednu ze čtyřiceti zpráv, co mu na mobilu zanechal. Ohledně Jisungova zmizení, přestával být Hyunjin klidný. Měl svého přítele rád, a také to byl jediný vlk široko daleko, kterého Hyunjin dokázal snést vedle Jeongina. Při vzpomínce na Jisunga, chlapce pohltila palčivá úzkost, jeho dům navštívil dvakrát a ani jednou nezachytil příslušníka Jisungovy rodiny. Cítil se bezradně, nevěděl nic ohledně Jisunga a prozatím neudělal nic, co by jej přiblížilo k naleznutí vlčího přítele. Z bezradného pocitu se Hyunjinovi špatně dýchalo.

Z úvah jej vytrhl vibrující mobil. Na displeji se mu ukázalo hned několik zpráv. Všechny byly od Seungmina. Potřebuji pomoc. Byla první. Jsem u kluka, omdlel, co mám dělat.? Byla druhá. Vlk se pousmál a svému starému příteli odepsal. Zavolej mu záchranku. Hyunjina pobavila Seungminova pohotovost. Nikdy se neuměl vypořádat se stresujícími okamžiky. Nemůžu, má zuby, jako Drákula. Opět mu zavibroval mobil. Hyunjin se nad zprávou pozastavil. Netušil, jestli to měl být vtip na odlehčení situace, či opravdu ten kluk vypadal jako upír. Cože? Odepsal a čekal na vysvětlení. Nesměj se mi, nic si nevymýšlím, před tím, než omdlel mu zčernaly oči a špičáky se mu prodloužily, jako nějakému zvířeti. Četl s vykulenýma očima. Dobře, nikam nevolej, pošli mi adresu, kde se nacházíte, přijdu tam za vámi. Rychle odepsal a schoval mobil před zvědavou učitelkou. Hyunjina ona zpráva překvapila a lehce potěšila. Znamenala pro něho totiž, že přivítá na svět novopečené vlče, snadněji řečeno.

Po ukončení hodiny si sbalil věci, a ještě, než odešel ze školy, zatarasil cestu Jeonginovi. Do ruky mu vtiskl úhledně přeložený papír se psaním a karamelku, jako úplatek, aby si dopis vzal. Smutně se chlapci podíval do očí a tiše promluvil. „Prosím přečti si to." Řekl a spěšně odešel.

.........................................................................................

Changbin z Felixe začínal být nevrlý. Jeho nynější společník, ačkoliv šel velice svižně, se neustále ohlížel za sebe, zda je někdo nesleduje. Což Changbina vyvádělo z míry, v oné chvíli si totiž připadal, jako zloděj, který právě odnášel svou kořist. „Přestaň se otáčet, nikdo za námi nejde!" Štěkl po chlapci. Ovšem pravda to nebila. Changbin si nemohl všimnout třech neznámých postav, jež je pronásledovaly. Nejen, že mu zůstali zraku schovaní, ale také nedokázal zachytit jejich pachovou stopu, kterou jako obyčejný člověk nemohl ucítit. Přesto Felix přesně věděl, kde jsou schovaní. „Tři." Řekl natahujíc se po Changbinově ruce. „Buď v klidu, už jsme skoro tam." Řekl a odtáhl svou ruku od vlka. I když mu pomáhal, stále k němu cítil určitý odpor. Nemínil se proto držet za ruce s monstrem.