Minho se probudil s bolestí hlavy. Špatně se mu dýchalo a bylo mu neskutečné teplo. V ústech ho na jazyku pálila pachuť železa, rty měl popraskané, a přesto se cítil víc než dobře. Nacházel se ve své ložnici, do které jediné okno propouštělo ohromné množství slunečního svitu, jenž ho nekompromisně bičovalo do očí. Levou rukou si opatrně zkontroloval obvaz na krku. Byl až moc utažený a spíš jej škrtil, ale svou funkci plnil dobře. Prohlédl si pokoj a pomalu si odhodlaně sedl. Vedle jeho osoby ležel spící Jisung. Měl na sobě černou mikinu a blonďaté vlasy mu spadaly do očí. Klidně oddechoval. Ležel na boku, čelem k doktorovi, jednu ruku měl pod hlavou a druhá mu spočívala na Minhově břiše. Jisung vypadal spokojeně, jako kdyby ho nic netrápilo. Jen se tulil k doktorovi, se kterým se neustále hádal.
Minho se nad spícím vlkem zvolna nahnul. Ukazováčkem mu odhrnul vlasy z čela. Nachytal se nad představou, jak se dotýká mladšího tváře a rychle, s červenými tvářemi, ruku opět stáhnul k sobě. Líbil se mu obrázek, jenž se mu naskytl, vlk vypadal něžně a slabě, ale jakmile mu došlo, co se zhruba před hodinou stalo málem Jisunga shodil z postele.
Energicky zatřásl s ramenem mladšího a počkal až se probudí. Okamžitě mu došlo, že jen tak nemohl přežít. A bylo to tu. Vztek se mu vlil do žil. Tohle nechtěl, raději by zemřel než být monstrem.
„Už jsi vzhůru?" Optal se ho zívající blonďák. „Ty jsi mě napadl!" Téměř na něho zařval. Han s sebou vylekaně trhl. Rychle si sednul a podíval se na rozzuřeného Minha. „Cos to udělal?" Zeptal se spíše vyčítavě, než že by neznal odpověď. „Minho?" Oslovil jej klučina a natáhl k němu ruku. Minho ji ale odstrčil. Byl naštvaný a to hodně. Tep se mu zrychlil a srdce udělalo několik kotrmelců.
Měl chuť Jisunga udeřit. V jeho těle se cosi rozhostilo. Něco naprosto Minhovi cizího. Han naštvaného doktora sledoval. Poznal, že si za pár chvil projde první přeměnou, ale nechtěl ho tu nechat samotného. „Cos to udělal?!" Zaječel na něho znovu. Blonďatý vlk se roztřásl. „Proměnil tě." Odpověděl mu tiše a sklopil pohled.
Jisung se za svou hloupost proklínal. Kdyby na něho nezaútočil nic by se nestalo. V tu chvíli se, ale nedokázal kontrolovat. Poté se jenom musel rozhodnout. Kdyby Minhovi zavolal záchranku, zemřel by. Byla tu tudíž jenom jedna jediná cesta. Ačkoliv se podle doktorovy reakce nezdála být úplně nejlepší.
„Promiň." Tichounce šeptl ke svému spolubydlícímu. Vyčítal si to. Opravdu nechtěl, aby se něco takového stalo a moc dobře si byl vědom, že ho za to Minho bude nenávidět. Doktor se vzpruženě zvedl z postele, ale hlava se mu zamotala natolik, že v ní opět skončil. Jisung ho starostlivě přidržel.
„Minho moc mě to mrzí." Měl kousek od toho, aby se nerozvzlykal. Ovšem doktor přestával druhého chlapce vnímat. Oči se mu zbarvily do dehtovitě černé, zuby se mu zašpičatěly a on plně nasál Jisungovu vůni. Ačkoliv přibližně věděl, co dělá první přeměna s lidmi, nikdy ji na své oči neviděl. Mladší si zděšeně prohlédl obrázek Minhovy přeměny a než se po něm druhý vlk začal sápat, zvedl se z postele. Ovšem nebyl natolik rychlý. Starší ho chytl za vlasy a přitáhl si ho k sobě.
Z Jisungových úst vyšel bolestivý vzlyk. Věděl, že první přeměny jsou agresivní a také věděl, že mu tím zachrání život, jelikož regenerace, kterou má každý vlk je v tu chvíli natolik silná, že dokáže zhojit i život ohrožující rány. Ale byl si naprosto vědom toho, že jestli Minhovi teď neuteče, jeho šanci na přežití nebude moct opírat o regeneraci.
Doktor blonďatého držel za vlasy blízko jeho obličeje. Jisung naprosto nemožný útěku jenom sledoval další pohyb staršího. Hnědovlasý byl silný víc, než Han předpokládal. Přidržoval se za doktorovo předloktí, ve snaze zabránit staršímu, aby mu nevyškubal veškeré vlasy. „Minho?" Opět na něho prosebně promluvil. Nechtěl se sním prát, a ani mu nechtěl úplně dopřávat dominantní pozici.
Minho opětovně nasál vlkovu vůni. Byla jemná, decentní a velmi laskala jeho smyslové buňky. Ovšem, jakmile blonďatého ve stejné pozici držel už moc dlouho mladší se začal kroutit. Když Jisung docílil doktorova zavrávorání, vyškubl se z jeho sevření a namířil si to z pokoje ven.
Touto přeměnou si prochází pouze lidé. Jisunga nikdy nic takového nepotkalo, tudíž si není jist, jak dlouho bude muset se proti Minhovi bránit. Nikdy se s vlkem nepral a nechtěl s tím ani začínat.
Dostal se na tmavou bez oken chodbičku. Srdce mu splašeně bilo. Doktor smyslů zbavený se hrnul za chlapcem a natahoval po něm ruce. Jisung mířil do koupelny, byla to jediná místnost, kde se dalo zamknout. Vběhl do malé místnůstky a snažil se pohotově zavřít dveře. Minho, jenž stál na druhé straně, dveře chytl a odstrkoval je dál od futer. Nakonec do nich plnou silou zatlačil a procpal se do místnůstky za Hanem.
Jisungem zatřásl strach. Z náhlého adrenalinu a námahy se blonďatému překotně a rychle zvedal hrudník, kolena se mu podlamovala a dosavadní myšlenky v jeho hlavě se nyní kamsi poděly. Tělo se mu klepalo a on jen hleděl na staršího. Chtěl, aby se Minho okamžitě vzpamatoval. Hnědovlasý klidně přikročil k menšímu. Natiskl ho na zeď v koupelně. Chvilku si ho prohlížel načež ho chytl za spodní čelist a odvrátil mu hlavu, tak aby se dostal k jeho šíji. Nechtěl ho zakousnout, nebo mu ublížit jiným způsobem. Přitahovalo ho teplo a kouzelná vůně, kterou vlastnil, a on si ji chtěl ukrást pro sebe. Tělem se na mladšího natiskl. Volnou rukou mu zajel pod mikinu. Jisung roztřeseně držel. Nevěděl, co přijde dalšího.
Minho ho chtěl kousnout. Měl v sobě jakýsi pocit, jenž ho k tomu nabádal. Ale také ho vábil i k jiné věci. Přivoněl si k jeho slabé kůži na krku a svými špičáky ji křečovitě prokousl. Rukou pod mikinou ho držel přitisklého na zdi, přičemž s ní prozkoumával břicho mladšího vlka.
Z Hana vyzařovalo pro Minha ohromné množství tepla, i když se ho dotýkal a sám cítil, jak je jeho kůže hřejivá, chtěl víc. Pro hnědovlasého to byl neskonale nádherný pocit. Mladšího pach mu prozrazoval více, než, kdy by odtušil, jako člověk. Teď vnitřním zrakem dokázal odhadnout, každou jeho emoci, jež z něho prosakovala. Strach, zlost, trpkost. V tuto chvíli dokázal poprvé pochopit, jak moc Jisunga ranilo, že je bez rodiny. Že ztratil zázemí, které pro něho znamenalo vše. Minho nikdy takový pocit neměl, nejen že vyrůstal bez onoho zázemí, v dětském domově a poté u vlastní pěstounky. Přesto na lásku nebylo tolik prostoru. Hlavně, že byly uspokojeny jeho potřeby pro přežití, díky tomu se dostal v životě dál než polovina dětí z dětských domovů. Vše dělal na vlastní pěst, vychovatelé ho samozřejmě podporovali, ale nikdy od nich nedostal to, co od své matky. Opravdový pocit, že někam patří, teplo a lásku.
Když poté narazil na vlka probudilo se v něm něco, co díky němu dokázal uspokojit. Ačkoliv Han neustále mluvil o tom, jak se od něho odstěhuje, on tajně doufal, že zůstane. Jisung je pro něho takzvaná záchranná meta. Mohl se o něho pár dní starat. Dával mu najíst, čisté oblečení, i mu povolil udělat si z jeho pracovny provizorní pokoj. On za to uspokojil svůj pocit někam patřit, a vůbec být potřebný, tím se k Jisungovi přivázal neviditelným řetězem. I přesto, že oba nikdy moc nemluvili o své minulosti byli si mnohem blíž, než ve skutečnosti mysleli.
Po celou dobu z něho cítil cosi neskutečně křehkého tak jemného, že z toho měl pocit, kdyby na něho šel až moc surovou cestou, to ono by bezpochyby zničil. Nutilo ho to se k Jisungovi chovat krotce a opatrně. Ale necítil to tak intenzivně, jako všechno ostatní. Přesto věděl, že se o svou existenci bát nemusí, proto na něho neutočil. Necítil se, že by se nacházel v nebezpečí. Spíš si připadal ve svém teritoriu, v němž ho nemůže nic ohrozit.
Opět se na něho natiskl, tentokrát náruživěji, jako kdyby z něho chtěl něco dostat. Lísavě olízl kapičku krve z mladšího krku a jal se ho opět ovšem už něžněji na krku kousat dál.
Hana kousnutí bolelo. Nejen, že téměř dusivý pach staršího mu napověděl, že on je tu ten dominantní, a hlavně ve svém teritoriu, ale také na něho naléhal. I když si to Minho neuvědomoval, jeho vlčí já na Jisunga naléhalo, nutilo ho, aby ukázal svou vlčí podstatu. Aby mu ukázal něco, co je tak křehké. Co ho tolik vábí. A co ho ujistilo, že pro něho blonďatý není hrozba.
Ahojda, tak opět dva díly, snad se budou líbit. Nezačínáte být už unavení z toho, jak je to dlouhé? :D Dílů bude ještě hodně, to se nebojte.
ČTEŠ
Vlčí vytí / Stray Kids
Fantasia"Vlci - odporná stvoření." To jsem si před tím myslel, než jsem potkal jeho. Hnědé oči, plné rty jenž vybízí k políbení a pihatý obličej, který jej dělá ještě více roztomilým.
