Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 39

Jisung seděl v kuchyni. Ani nedutal. Minho se rozvaloval v obývacím pokoji. Stále se na mladšího zlobil, že ho přeměnil, ale chápal jeho počínání. Od té události spolu moc nemluvili. Jisung se druhému vlku záměrně vyhýbal. Nejvíce času trávil buď ve svém pokoji nebo v místnosti, kde nebyl Minho. A druhý vlk dělal naprosto to stejné.

Jisung si zklamaně prsty přejel po hojícím se kousanci. V bytě se necítil dobře, Minho si toho sice nebyl vědom, ale jeho pach mladšímu vštěpoval do obličeje, že je v cizím teritoriu a že tu nemá co pohledávat. Nehledě na to, byla tu další věc, kterou by měl začít řešit a to hned. Blonďatý začínal být nervózní. Blížil se totiž k datu, kdy by podle něho jeho vůně měla začít více aromatizovat, blížilo se období, kdy na sebe bude nechtěně lákat ostatní vlky. Jisung se tím pádem hodně rychle dovtípil, že se bude nejspíše muset od Minha odstěhovat, pokavaď nechce, aby se mezi nimi něco přihodilo, jelikož mu minule nádherně doktor ukázal, že zas tak slabý není. Otevřel doktorův laptop snad vytvořený za krále Klacka a jal se hledat volné pronájmy. Nevěděl, jak by měl na takové téma začít řeč, a tak se rozhodl, že Minha postaví až před hotovou věc. Konec konců domníval se, že by to jen přeci bylo správné řešení, začít žít odděleně.

Když do kuchyně vešel rozlámaný hnědovlasý muž, Jisung na notebooku ztlumil jas, aby si starší nevšiml rozkliknutích webových stránek. Ovšem už jen to nenápadné gesto přilákalo mužovu pozornost. „Na co se díváš?" Vznesl podezřívavou otázku. „Na nic zajímavého." Odpověděl. Tím zvědavost v jeho společníkovy pouze utvrdil a Minho místo toho, aby si vzal svou kávu, pro kterou si do kuchyně vlastně i přišel, si sedl vedle mladšího, zvýšil jas a prohlédl si ony stránky. Jisung mu nijak neodporoval, měl pocit, jako kdyby si to ani nemohl dovolit. Jen vedle něho seděl, jako nějaké dítě, jenž vyvedlo před pár minutami jakousi hloupost.

Možná za to mohla Minhova únava, ale kupodivu z toho nevyšla žádná hádka. Za co byl Jisung jen přeci rád. Nechtěl se sním hádat. Doktor byl kvůli přeměně hodně emočně nevyrovnaný. Stačilo jenom malinko píchnout do vosího hnízda, a oheň byl na střeše. Ovšem většinou to ani nezůstalo u obyčejné slovní přestřelky. Minhovi, vždy když ztratil kontrolu nad svou osobou, zčernaly oči a začal jednat spíše jako rozzuřené zvíře. Dvakrát napadl blonďatého, jenž z celé situace vyšel s několika kousanci. Zpočátku si to mladší vysvětloval tak, že si jen v bytě utvrzuje svou pozici, ale to posléze zavrhl, jelikož takové chování by bylo možné jen ve smečce a dva vlci v jenom bytě zkrátka smečka nebyla. A jelikož Jisung věděl, že jej jako hrozbu nebere, jediné, čím by se tahle situace dala kloudně vysvětlit bylo, že se Minho stále se svou přeměnou nevyrovnal.

„Chceš se odstěhovat?" Otázal se poněkud hořce. Nelíbilo se mu to. Snažil se klidně dýchat a tím oddálit své rozzuření. Nechtěl mladšímu ublížit. Fakt, že se ve své vlčí podobě, alespoň v té částečné nedokázal kontrolovat, ho rozčiloval. Připadal si blbě, když si vzpomněl na surové kousance, jenž blonďatému zanechal na těle, ale on se zkrátka nedokázal ovládnout.

Jisung slabě přikývl, cítil ze staršího rozvrácené emoce a ve snaze jej uklidnit, mu pověděl pravdu. Pravdu jak o tom, že zkrátka za týden to tu pro něho bude nebezpečné ještě více než je teď, tak i to, že se tu už necítí v bezpečí.

To ovšem Minha neuklidnilo. Vzpruženě vstal a fofrem odešel do obýváku. Jisung okamžitě pochopil, že starší opět ztrácí nad sebou kontrolu. Zavřel laptop, popadl ho a rychle si zalezl k sobě do pokoje. Jelikož se pokoj nedal zamknout Jisung si za dveře zády sedl a tím je tak držel za všech okolností zavřené. Hned na to v jiné části bytu uslyšel padající nábytek a ufuněného vlka. Jisung si frustrovaně přitáhl kolena k bradě a zaposlouchal se do hluku jež jeho spolubydlící vytvářel. Bál se. Věděl, že vlk půjde po stopě jeho vůně. To bylo vždy to, co ho přilákalo.