Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 11

Stojím před domem, přijdeš mi otevřít?" Napsal do zpráv. Hyunjin netrpělivě postával u dveří. Styděl se zazvonit a bál se vejít bez oznámení dovnitř. Jen přeci to byl cizí dům. Seungmin se od omámeného zvedl a rychle šel pozvat Hyunjina dovnitř. Fotografa dostihlo jeho vlastní svědomí. Celé jeho tělo se strachy klepalo. Nejen že záchranáře udeřil větší silou, než měl původně v plánu, ale také byl Chan v bezvědomí delší dobu, což mladšího velice zneklidňovalo. Bál se, že ublížil na zdraví, člověku, který mu zachránil život.

„Co ti tak trvalo?" Vyštěkl na Hyunjina otevíraje vchodové dveře. „Promiň, je to od školy dál, než jsem si myslel." Prohodil vlk a vešel do bytu. Ačkoliv se sám nikdy neocitl v takové situaci, Hyunjin dokázal porozumět emocím svého kamaráda, a tudíž s klidem přehlédl vztek smíchaný se strachem v jeho hlase, když mu otevíral.

Společně vešli do obývacího pokoje, ve kterém se nacházel spící Chan. "Jmenuje se Bang Chan." Podotkl fotograf. Jakmile si Hyunjin prohlédl muže, úžasem na něho zůstal zírat. Hnědovlasý muž ležel zády na pohovce. Hyunjina uchvátila svalnatá postava, třebaže Chan nepatřil mezi nejvyšší muže, jeho postava jej dělala velice atraktivním, než by byl jakýkoli vysoký muž se stejně statnou postavou.

Opatrně k němu přikročil a zatřásl s jeho ramenem. „To jsem už dělal." Řekl Seungmin. Vlk ve chvíli, kdy se zrakem vracel k Seungminovi, si všiml na záchranářově spánku nepatrné rýsující se modřiny. „Omdlel jo?" Vyčítavě se optal vystrašeného fotografa. „No, ne tak docela." Vykoktal ze sebe. Jeho svědomí, mu doslova sžíralo jeho útroby. „Chtěl mě napadnout, já ho praštil." Konečně si ulevil a řekl to nahlas. S roztřeseným pohledem se zadíval do očí vlka. Hyunjin se lehce pousmál. „Vysvětli mi, co se tu stalo." Řekl s klidným konejšivým hlasem. Nechtěl jej z ničeho vinit, pokud se z Chana stane vlk, což bylo evidentní, žádné stopy po úderu stejně mít nebude. Vlk si tím byl jistý. Hyunjin v bytě cítil dvě odlišné vůně. Jedna patřila Chanovi, jakožto novému vlkovi a druhou vlastnil cizí vlk. Ze začátku se Hyunjin domníval, že tu je schovaný někdo jiný, avšak v momentě, kdy prošel okolo Seungmina, sám se dovtípil. Jediná věc mu nezapadala.

Hyunjin se pokoušel přijít na způsob, jak by se, ze Seungmina stal vlk. Nechtěl se ptát, domníval se, že pokud byl Seungmin zaskočený, když se záchranáři změnily oči, že možná ani neví, že stejnou změnou prošel i on sám.

Fotograf se zhluboka nadechl a započal s vyprávěním, ovšem, nechal si pro sebe pár drobností.

„A proč jsi se sním chtěl setkat?" Optal se jej Hyunjin, aniž by věděl, že udeřil kladívkem na hlavičku. Hnědovlasý hoch sklopil pohled. „To je na dlouho. A teď bychom měli řešit jeho." Ukázal netrpělivě na bezvládné tělo. „Za chvíli se probere, ale pokud chceš, aby se vzbudil teď hned, tak dojdi pro sklenici se studenou vodou." Oznámil škádlivě Hyunjin. Seungmin vztekle zavrtěl hlavou.

Když se Chan probudil, bolavě zasténal. Chytl se za místo, kde jej mladší udeřil a pomalu se usadil na gauči. Okamžitě zaregistroval cizince. Zvědavě se na něho podíval, v jeho nose jej štípal pach. Silně aromatická vůně levandule, jej dostala do stavu pozornosti avšak, Chanovi oznámila, že její majitel není agresivní osobou. „Kdo jsi a co děláš v mém bytě?" Optal se pomalu, aby si neuštědřil další vlnu bolesti. Cítil se, jako kdyby měl kocovinu. Hlava se mu motala, samozřejmě také bolela od silné Seungminovi rány a jeho oči si špatně přivykaly na ozařující osvětlení, které jej bilo přímo do zorniček. Bylo mu horko, a krom levandule jej v nose šimrala jemná sotva postřehnutelná vůně fialek. „Jsem Hyunjin, kamarád Seungmina, zavolal mě sem, abych mu s tebou pomohl." Řekl pravdivě vlk. Chan tiše přikývl. „Mohli byste mi prosím přinést vodu?" Zdvořile se zeptal nehýbaje se z pohovky. Seungmin okamžitě odběhl do kuchyně, jenž v době kdy záchranáře uspal, našel. Natočil mu studenou vodu a rychle mu ji šel nabídnout.