Pejsci z Mazlova 1 - Rita

Úvod

Stříbrná srst se zaleskla za temným kapradím. Starý pes, vlčák, proběhl lesem, jeho tlapky ztěžka dopadaly na zem. S potížemi dýchal, nohy se podlomovaly, měl co dělat, aby se nesvalil k zemi. Co se to děje… Jak a proč? Vždyť… Jen jsem chtěl pomoci svojí smečce…Prudce se smykem zastavil. Před ním se rozprostíral obrovský, nekonečný rybník. Otočil se. Kroky za ním se opět přibližovaly. Mrtvý pták mu vypadl z tlamy a dopadl na hladinu rybníka. Pes se zmateně otočil, tlapka mu podklouzla a spadl do rybníka. Voda se nad ním uzavřela, zuřivě kopal nohama a pokoušel se najít ptáka. Proč? Proč se tohle muselo stát zrovna jemu? On přece téměř nic neudělal… Nešťastné spojení událostí ho donutilo vykonat tu hrozivou věc. Ano, blížila se zima. Ano, mnoho ptáků odcestovalo na jih. A v mnoha lesích utichl řev medvědů. Srnky stále vycházely ze svých skrýší, ale… Už jich nebyl dostatek… Počet lovné zvěře se zmenšoval, smečka nemá co jíst. Nastal hladomor, který hvězdy předpověděly. Smečka vymře. Především jeho vinou... Starý pes, vůdce smečky Pejsků z Mazlova riskoval, lovil u lidí, dlouhé týdny lovil slepice a husy, někdy dokonce přinesl smečce kočku, jednou se mu podařilo přitáhnout i mladé tele. S každým dalším uloveným kusem však přibývaly pasti. Obelhat hlídacího psa nebylo složité - je tak jednoduché lhát do očí mazlíčkovi. Proskákat okolo pastí lovců je také poměrně hračka… Ano, pes si musí dávat mnohem větší pozor, protože stačí maličká chyba… a CVAK! Vaše tlapka leží zkrvavená, drapnutá zubatou potvorou a vy se nemůžete zvednout. Pak ale starý farmář přišel s průlomovým řešením - pro něj. Pořídil si zbraň. Starou flintu, už jednou mu zajela střela pod kůži. Teď je ale v pasti. Mrtvou slepici smečce nedonese. Hrábl tlapkou a rozvířil vodu. Podruhé, potřetí, kopnul zadní tlapkou… Objevil se nad hladinou. Zhluboka se nadechl a plaval dále, ve snaze přeplavat celý rybník. Pokud zvládne přeplavat tu obrovskou louži, oběhne ji po břehu, vrátí se do lidské zahrady, dokud člověk není doma a pak se vrátí ke smečce… Oh, snad ten člověk nenalezne jeho smečku, celou by ji vyvraždil! Uslyšel výstřel a ucítil, jak se mu něco zarylo pod kůži na zádech. Zalapal po dechu a začal klesat pod hladinu řeky. „Ne, ještě ne, hvězdy. Ještě není konec… Musím alespoň doběhnout ke své smečce…“ Mraky se odkutálely a odkryly bělostné hvězdy. Vůdce smečky Pejsků z Mazlova na ně pohlédl. Četl poselství, které mu seslaly na zem. V očích se mu objevily obavy a zalily se slzami. Jen pár metrů ho dělilo od břehu. Několika tempy doplavala na konec rybníka a neuvěřitelně hbitě vyskočil na břeh. Zprudka dýchal, v krku i plicích ho pálilo víc, než kdy jindy. Oběhl rybník a vletěl do lesa rychlostí blesku. „Smečko!“ štěkal bolestně, až se zajíkal. Další vlkošedý pes mu přiběhl naproti. „Ten lovec… On… Jde po nás. Všechny nás zabije…“ Kňučel velitel. „To není možné Broku… Na nás nikdo nemá…“ Šedý Brok mu pohlédl do očí. „On ví, kde přežíváme, Lucky… Už nemá smysl vydávat se na další cestu, jsme příliš slabí. Nemáme co žrát. On má s sebou flintu a psa a … zemřeme tady, Lucky, my zemřeme… Hvězdy to říkaly, a ony mají vždycky pravdu, Lucky…“ Vlkošedý ovčák Lucky stáhl ocas mezi nohy. „Říkaly hvězdy ještě něco?“ Brok zavrtěl ocasem. „Za 100 let povstane nová smečka. Budou to naši prapotomci, ať už domácí mazlíčci, zdivočelí samotáři či potomci vlků, stanou se Pejsky z Mazlova. Budou novou generací, která bude odhodlaná najít místo bez krve a válek. Místo bez lidí, vlků či domácích mazlíčků. Místo se vždyzelenými stromy, potůčky a neustálým slunečním svitem. Smečka, která za 100 let povstane, najde domov, který Pejsci z Mazlova už dlouho hledají, Lucky…“ Zašeptal Brok a vyčerpaně se svalil k zemi. Ďábelský smích pročísl ticho lesa. Tři smečkoví psi jen nešťastně zavyli k nebi, dřív, než kulka prolétla jejich těly. Muž se psem a zbraní přes rameno odcházel z místa činu. Z místa, kde zemřeli poslední Pejsci z Mazlova 20. Století…