Pejsci z Mazlova 1 - Rita

Kapitola 3

 Druhý den vypadal Max skutečně lépe. Dokonce se postavil na vlastní nohy a ťapkal po okolí. „Víte, chtěl bych se na něco zeptat…“ Zašeptal směrem k Ritě, „Vadilo by vám, kdybych…“ Rita kývla dřív, než pes stihl dokončit větu. „Samozřejmě, Maxi. Vítej ve smečce pejsků z Mazlova! A tak pokračovali dále. Temným lesem, kupředu, vypadal, že nikdy neskončí až po několika dlouhých hodinách chůze, kdy Max už bolestí a únavou padal při každém kroku k zemi, se smečka zastavila. Všimli si paprsků slunce prosvítajících mezi stromy. A pak, jako zlý sen, uslyšela smečka zavytí. Pak druhé, třetí a nakonec čtvrté. Vytí se nestále přibližovalo, až najednou, z křoví za nimi, vyskočila vlčice. Smykem se zastavila, otočila a překvapeně hleděla na smečku, asi se stejným překvapením, jako smečka hleděla na ni. Black zvedl hlavu s otevřenou tlamou. Byla opravdu nádherná. Sněhově bílá kráska se sametovou srstí, která ve větru svůdně povlávala. Rita s Maxem se na sebe přitiskli, stejně jako Sandy s Majou. Taru s Tess si Rita tlapkou přisunula blíže k tělu. „Je konec…“ Zašeptal vyděšeně Max se slzami v očích. Jen Black, s přivřenýma očima nadšeně nasával vůni vlčice. Jako ve zpomaleném filmu se, pomalu, tlapka za tlapkou, sunul až k ní. A ona jen stála, jako přimražená je pozorovala. A pak stál přímo proti ní, tak blízko, že jak později smečce líčil, dokonale cítil pach králíka, kterého sežrala předtím, než je objevila. Stáli naproti sobě, čumáky jen několik centimetrů od sebe. A pak, jakoby to nebyla vlčice, ale obyčejná čubka, které vídal každou noc ve svých snech, pronesl Black se zvednutým obočím, velmi, ale velmi tiše… „Pokud nás ty, nebo tvá smečka nezabijete, provedu tvé tlapky cestou snů. Cestou, která zažije jen ta, která je jí hodna. Ta pravá fenka. Ta, kterou pes pozná jen jednou za život…“ Jeho smrtelně vážný a zasněný pohled vlčici rozesmál. Opětovala Blackovi pohled do očí a znovu se od srdce zasmála…