Kapitola 8

105 10 1
                                    

„Maxi…Já… Já se bojím…“ zašeptala zahanbeně Rita a stáhla ocas mezi nohy. „Nevím, co nám budou dělat, co když… Co když už nikdy nenajdu smečku?“ Max se zasmál. „Smečku? Ty teď vážně myslíš na smečku?“ Rita škubla vztekle ocasem a mrskla po něm pohledem. Nevěděla, jak to ten pes myslel, ale jeho tón, jakým tuto větu řekl, se jí vůbec nelíbil. Max si všiml jejího pohledu. „Promiň, Rito. Já… Omlouvám se, já… Já to tak nemyslel… Jen jsem chtěl říct…“ Nervózně přešlápl z tlapky na tlapku. „Já JSEM z útulku, Rito. Půlku života jsem v útulku strávil a věř mi - lepší místo pro život jen tak nenajdeš… Plná miska každý den, teplý pelíšek, hračky, přátelé…“ Pohlédl s úsměvem na Ritu, která si zklamaně lehla na studenou zem kufru auta. „Já vím, jaké to je v útulku. Každý člen Pejsků z Mazlova útulek zažil. Ty jsi možná samotář, ale my, Pejsci z Mazlova musíme někam patřit. A ne, Maxi, útulek to není. Není to ani lidská rodina, Maxi. My, Pejsci z Mazlova, jsme smečka. A smečka drží při sobě. Člen smečky nikdy neřekne, že v útulku, či u člověka by mu bylo lépe, i když si to možná myslí. Ale i pes, který si to myslí nemá ve smečce co dělat. Smečka je naše rodina. A já se chci ke své smečce vrátit, Maxi. Já musím.“ Zašeptala. Auto zastavilo a s Ritou i Maxem to cuklo. Vrazili do sebe. Lidé vystoupili a vyndali je a přenesli je do kotců. Měli plno, takže je naštěstí dali do jednoho společného kotce. Do misky přisypali granule a Max se na ně hladově vrhl. Rita se stulila do kouta a lehla si. „Dobrou noc, Taro a Tess. Dobrou noc Sandy a Blacku. Dobrou noc, Majo… Dobrou noc, Broku. Zaveď nás domů…“ A s těmito slovy usnula.

Pejsci z Mazlova 1 - RitaKde žijí příběhy. Začni objevovat