Pejsci z Mazlova 1 - Rita

Kapitola 1

Prašnou polní cestou projelo auto. Pak druhé. A vzápětí třetí. Prach z cesty se zvedl a chvíli putoval krajinou, až se dostal k blízké louce, kde přespávali divocí psi, zdivočelí vyhnanci, či zarytí útěkáři, tvořící znovu obnovenou smečku. Původní psi, jejich prapředci se dochovali jen v bájích a mýtech, které se se psy táhnou již dlouhá desetiletí, po mnoho generací. Smečku nazvanou Pejsci z Mazlova. Každá psovitá šelma, ať už zdivočelý tulák či domácí mazlíček, vlk, nebo prašivá liška věděla, že tato smečka utekla od svých majitelů, aby nalezla poklidné místo. Pak ji ale vyvraždili lidé. A hvězdy seslaly veliteli poselství.

Hnědobílá bicolorní bíglice Rita si kýchla. Rozespale se protáhla a pohlédla na své bříško. Věděla, že již brzy porodí štěňata. Jejich otcem je domácí pes Argo, její nejlepší přítel, statný kříženec vlčáka a retrívra. Objevily se u něj zdravotní problémy a majitel se rozhodl jej zbavit. Odvezl jej pryč v autě, odvezl jej, aby zemřel u veterináře…. Nechal Arga překročit hranici Duhového mostu, místa, kde se jednoho dne sejdou všechna zvířata, po své smrti. Místa, kde nikdy není nedostatek jídla, kde vás žádný člověk nenakopne nebo neodchytí. Místa, kde se staří stanou mladými a nemocní zdravými. Místa, kde je vše. Ztracená rodina. Potrava. Přátelé. Teplá sluneční zář. Nekonečné lesy. Potůčky. Patníky. Gauče. Pískací hračky…

Chvíli poté, co se Argo s Ritou naposledy rozloučili, zdál se Ritě zvláštní sen. Viděla v něm smečku složenou z několika psů, jednoho z nich vídala toulat se po ulicích města, další fenku znala Rita odmalička. Dozvěděla se, že nově založená smečka budou Pejsci z Mazlova a že Rita se stane jejich velitelkou. A tak utekla od svého držitele. Už neměla důvod, proč u něj zůstávat. Na cestě z města potkala Blacka. Byl to nádherný, dobře osvalený černý pes se zlatou srdcovou maskou, tlapkami, ocáskem a ušima a měl jiskru v oku. Jeho srdcová maska přímo vystihovala jeho povahu. Black byl velký milovník. Byl toulavým psem, který se měl stát součástí její smečky. A také bez váhání její nabídku přijal. Dalším přírustkem smečky se stala Maja. Moudrá, postarší fena dogy, jež nepoznala v životě nic jiného než hlad, bídu, pěst a tvrdý úder klackem, které trpělivě a bolestivě snášela. Až s pomocí Rity, která se s Majou dříve znala, se jí podařilo člověku utéct. Pravda, řetěz byl za dlouhých 6 let už ve velmi špatném stavu, s pomocí Blacka a Rity se ho již povedlo překousat úplně. Stala se tak druhým členem smečky, kterého ve svém snu poznala.
Posledním členem smečky bylo maličké štěně labradora. Nebýt Majina stále dobrého sluchu, asi by se utopilo. Procházejíce kolem rybníka, tichá Maja beze slova skočila do vody a vytáhla látkový pytel. Položila jej na břeh a roztrhala. Uvnitř byla tři štěňata - dvě však byla již mrtvá. Utonula ve vodě, a kdyby nebylo zásahu moudré Maji, zemřelo by i to poslední. Kašlalo vodu a dávilo se, nakonec však vyděšeně pohlédlo vzůru. Tyčily se nad ním tváře 3 psů. „Vítej ve smečce, maličký…“ Zašeptala Maja. Počínaje tím okamžikem, Maja se Sandym, jak štěňátko bylo pojmenováno, si vytvořili silné, láskyplné pouto a Maja byla Sandymu náhradní matkou…

A tito 4 pejsci nyní odpočívali na maličkém políčku s kukuřicí. Věděli, že zde zůstat nemůžou, lidé by je našli při sklizni. Byl konec léta, světlá srpnová noc. Měsíc ozařoval pole a jakoby z vrcholu samotné noční oblohy, zkraje souhvězdí Velkého psa, sledoval smečku sám Argo.
Rita zavyla bolestí a škubla sebou. Black se okamžitě probudil a připlazil se k ní. Ritě byly tři roky, štěňátka se jí však měla narodit poprvé. Věděla, že ji čeká dlouhý proces, na jehož konci bude mít smečka o několik malých členů víc…

Ještě tu noc, asi o 5 hodin později se už u Ritiných struků choulily dvě maličké fenečky. Ta menší… Ta se bude jmenovat Tess… Odsouhlasila smečka. „A ta o hodinu starší… Ta silnější… To bude Tara!“ štěkla radostně Rita.
A tak začal příběh života a smrti, příběh dlouhé cesty bez konce. Příběh o odvaze, lásce, statečnosti a zbabělosti. Příběh Pejsků z Mazlova