Zázraky se dějí ✔︎

❄️2. prosince

,,Takže Tikki, přeji si, aby ten sob, kterýho máme před domem zmizel a už se nikdy nevrátil."zašeptala Marinette do tmy. Chvíli se nic nedělo, ale pak se objevilo červené světlo. ,,Marinette! Vždyť je noc. Proč mě budíš?"stěžovala si rozespalá Tikki. ,,Promiň Tikki, ale já se toho soba musím zbavit co nejrychleji." ,,Tak dobře."řekla otráveně Tikki a hned potom zmizela. Mari se spokojeně vrátila ke svému spánku.

🎄🎄🎄

,,Dobré ráno mami, tati."pozdravila Marinette, když sešit po schodech do obýváku. ,,Dobré ráno beruško."pozdravil jí Tom. ,,Nevíš kam zmizel ten sob?"zeptala se Sabina. ,,No...ta moje kamarádka měla čas už hodně brzy ráno, tak jsem si říkala, že bude nejlepší, když ten sob zmizí co nejdřív."zalhala Marinette. ,,Aha, no to je dobře."zamumlala Sabina a vydala se dolu do pekárny. ,,Běž už do školy ať zase nepříjdeš pozdě."řekl ještě Tom a pak se vydal za ní.

Marinette si vzala snídani a mezitím si připravovala věci do školy. ,,Vezměš mě na trhy?"ozvala se zničeho nic Tikki a vylekala tak Marinette, která to vůbec nečekala. ,,Tikki! Co tady děláš?" ,,Jsem teď vlastně tvoje, takže bych tady měla být."vysvětlila Tikki. ,,Tak jo, ale nikomu se neukazuj." ,,Toho se neboj. A vezmeš mě teda na ty trhy?" ,,Tikki, vždyť já mám přece domácí vězení. Nemůžu na trhy."

,,No jo vlastně, já jsem zapomněla. A to máš vážně celý Vánoce?"zeptala se Tikki. ,,Ano mám."řekla smutné Mari. ,,Tak možná se s tím dá něco udělat." ,,A co?" ,,Ty už si zapomněla, že máš 24 přání? No vlastně už jen 22 díky tvé hlou-ehm-nedůvěře."připomněla jí. ,,Moment takže si můžu přát zrušit domácí vězení?"zajímala se Marinette.

,,Můžeš, ale jen pokud si to opravdu zasloužíš."řekla Tikki. ,,Celý měsíc budu chodit do školy včas, to přísahámn! Nemusím mít domácí vězení."prohlásila. ,,Dobře, ale tvé přání ti můžu splnit až zítra." Marinette začala radostí skákat do vzduchu. Péče jen to nebudou zase tak stane Vánoce. ,,Ehm Mari neslíbila sis před chvílí něco?"přerušila jí Tikki. ,,No jo musím jít školy!"vyjekla a popadla svoje věci.

Naštěstí měla školu hned naproti domu a tak to stihla. ,,Čau kočko!"zvolala Alya, která už tam stála. ,,Zázrak, že si dneska přišla včas."zasmála se. ,,Vždyť mám přece domácí vězení Alyo, musím chodit včas." ,,Promiň já zapomněla. A jak dlouho ho budeš mít?" ,,To nevím."zalhala Marinette, protože věděla co bude její další přání.

,,Doufám, že ti ho zruší dřív než budou Vánoce, abychom stihli trhy, nákupy a všechno ostatní!"vykládala Alya. ,,To si piš, že zruší."řekla si potichu Marinette. ,,Říkala jsi něco?"zeptala se Alya. ,,Ne! Jen, že taky doufám, že půjdeme na nákupy." ,,Jasně kočko, bez toho by nebyli Vánoce. A jestli to ho nezruší, tak si to s vašima pěkně vyřídím!" ,,Nepřeháněj to Alyo."zasmála se Mari.

Společně dośli do třídy chvíli před zvoněním a sedli si na své obvyklé místo. ,,Co máme za hodinu?"zeptala se Marinette své kamarádky, ale ta jí nevnímala. ,,Alyo?"snažila se upoutat její pozornost, ale pak si všimla kluka v lavici před nima a pochopila to. Seděl tam jejich spolužák Nino do kterého byla Alya zamilovaná, ale bála se mu to říct.

,,Alyo!"zakřičela docela nahlas. ,,No, co je?"vzpamatovala se. ,,Kdy mu to konečně řekneš?"kývla směrem k Ninovi. ,,Blázníš Mari? Ne tak nahlas!"vyděsila se Alya. ,,Uklidni se Alyo."zasmála se Mari. ,,Jen bys mu to už mohla říct. Co kdybyste spolu šli na ten vánoční ples?" ,,To ne. Určitě ne odmítne." ,,Ale můžeš to zkusit. Já myslím, že se mu taky líbíš a navíc ten ples je až devatenáctého, takže máš dost času."přesvědčovala jí Marinette dál, ale nejspíš marně.

Zazvonila a do třídy vedla učitelka. Následovalo několik nudných hodin a potom pauza na oběd. ,,Alyo, musím si odskočit, tak bez napřed."oznámila Marinette a Alya kývla. Mari doběhla na dívčí záchody a ujistila, že je tam sama. ,,Vylez Tikki."promluvila na svou kouzelnou bytost. ,,Co potřebuješ?"vykoukla Tikki z její kabelky. ,,Jen se na něco zeptat: je možný použít své přání i pro někoho jiného?" ,,Ty chceš dát Alyu s Ninem dohromady že jo? No asi by to nějak si, ale budeš si to muset přát velmi opatrně. A taky nezapomínej, že máš jeden den, jedno přání."

,,Díky Tikki, tak jdeme na oběd." ,,Tak to doufám, že mi něco schováš."usmála se Tikki. ,,Samozřejmě, že jo."zasmála se Mari a vyběhla ze záchodů. Studia do jídelny a sedla si s jídlem je své nejlepší kamarádce. Povídali si a poté se vydali zpátky do třídy na další vyučování. Po skončení poslední hodiny se Marinette vydala domu.

,,Ahoj mami."pozdravila svou mamku v pekárně. ,,Ahoj zlatíčko, jak ses měla ve škole?"zeptala se Sabina. ,,Ale šlo to."odpověděla a vydala se do kuchyně pozdravit ještě tátu. Pak šla k sobě do pokoje. Připravila si nějaké věci do školy a pak už jen buď koukala na filmy nebo navrhovala. Poté objevila pár starých fotek s jejím dědou a smutně se usmála.

___________________________________________

Zdravím vás u nové kapitoly!

Ještě vám chci říct, že pravidla těch přání možná budou někdy trochu zvláštní, protože oni si fakt nemůžou přát úplně cokoliv 😅 Takže někdy to možná bude trošku nesmyslný, ale to je jen takový detail a snad to nevadí 😅♥️

To je vše. Doufám, že se vám nová kapitola líbí. Budu moc ráda za ⭐ a 💬

Ladynoiircz 💞