Prophet's touch - 3. díl (CZ)

24. Ze hřbetu koně

~~~ 5SOS - Lover of mine ~~~

„Já na nic nemyslím,"

Znáte takový ten pocit, kdy byste se nejraději plácli dlaní do obličeje, hned co z vás vyjde něco naprosto hrozného? Ale zas tak vedle nebyla, nemohla myslet, nemohla vymyslet nic, co by jiného řekla.

Zazubil se na ni. Spustil ruku z její brady a odtáhl se od ní. On ji provokoval. Bez špetky studu si s ní hrál, protože věděl, že může. Znovu to byl ten bezstarostně vypadající Chen, co ho znala od úplného začátku, který nebral nic vážně a jen vtipkoval.

„Jsi nemožný," utrousila, ale upustila od dalšího popudu mu stoupnout na nohu.

„A to ty žereš," odlehčil situaci a zády se opřel o polici, ruce v kříž na hrudi stejně tak jako ona.

„To si jen myslíš," nemohla ho jen tak nechat vyhrát.

„Takže? Co ta tvá brilantní hlava zase viděla?" neupustil od tématu.

Vzpomněla si na to jediné, co se by se dalo nazvat vidinou a která se týkala jen jí samotné. Ruka jí mimoděk sjela na břicho, které bylo stále dokonale ploché. Nebylo jediná, koho se to týkalo. Ale to přece nedávalo smysl. Jak by se to mohlo stát, když k tomu, aby zadělala na buchtu s Alekem, kupříkladu měla asi tak blízko, jako aby otěhotněla z deště.

Chen ji během jejího vnitřního boje sledoval. Díval se na její ruku a pak zpět do jejího obličeje a to několikrát opakoval. Jeho obočí se na vteřinu stáhlo, jeho myšlenky zcela zatajené jejím očím, nebo smyslům.

Byli nějakou chvíli naprosto ticho. Oba ztraceni v jejich myšlenkách.

„Tak už to chápu...," Chen zamumlal, poté se nevesele zasmál a schoval si hlavu rukou.

„Chápeš co?" zakabonila se, jak on to může chápat, když ona, kdo tu vidinu měl, nechápe absolutně nic. Jak mohl vůbec něco vydedukovat. „Jak můžeš vůbec něco vědět, nic jsem ani nic neřekla," vyhrkla.

„Léta praxe," jeho hlas zněl divně. Sakra... nechtěla mu nic říkat a taky že ne, ale ten fakt, že je sama o sobě transparentní jako chodící otevřená kniha, mluvilo za vše. „Ve všech směrech jsem jako člověk, ale po století na zemi, se hodně věcem naučíš...," dodal. Sice se před chvíli zasmál, avšak veselí v jeho očích najít nedokázala.

„Nebylo to vidina," vyhrkla. „Nic z toho, co mé vidiny normálně doprovází se nedostavilo, nevím co to bylo... ale vidina to nebyla," chtěla aby jí to potvrdil, protože i když si to nepřipouštěla, děsila se jí. Víc, než kterékoliv jiné.

„To ukáže čas... řekla si o tom Alekovi?" atmosféra mezi nimi zhoustla.

„Já a Alek spolu skoro nemluvíme, jak bych mu mohla něco takového říct. Je to jen blud... ve kterém jsem se pokusila zabít, jen proto, že jsem chtěla mluvit se Smrtí," mávla nad tím rukou.

„Cože jsi?" vyjel okamžitě, až na něj překvapeně zamrkala. Spustil ruce dolů podél jejího těla, myslela si, že se chystá znovu popadnout, ale neudělal to, skoro jako proti své vlastní vůli.

„Byla to jen nějaká pitomost... nestalo se to doopravdy, jak jsem řekla, není to reálné... netuším, proč jsem tak zoufale potřebovala mluvit se Smrtí, nic by mě k tomu nemohlo donutit...," když viděla tu špatně zamaskovanou paniku v jeho očích, nemohla jinak než se pokusit ho uklidnit.

„Za jakýchkoliv podmínek, nesmíš něco takového udělat," jeho hlas se prohloubil, pohled naléhavý.

„Neboj," zašeptala. Nepohnul se k ní, ani se jí nedotkl, ale to s jakou intenzitou se na ni díval, ji přesvědčilo o tom, že se o to, co se s ní dělo v tom snu, nesmí ani pokusit, jinak to nepřežije, protože ji Chen pak zabije.