Prophet's touch - 3. díl (CZ)

12. Ohnivý oř

~~~ My Chemical Romance - Cancer ~~~

 

A nebyl sám.

 

Její ruka, ve které teď drtila Zekův dopis, spadla dolů podél jejího těla. Stiskla prsty, aby se jí nezačaly strachy klepat, přičemž pozorovala Nikolaye a jeho skupinu, jak se k ní přibližují. Neměla kam utéci, ani si na to netroufala. Nebyla moc rychlá, jen si vzpomněla jejich zběsilé tempo s Alekem, když se snažili uniknout Dickovi a jeho psům. Nestačilo to, nebyla dostatečně rychlá na to se pokusit o únik. A to ještě ani nevěděla nic o záměru, se kterým za ní muž, který zabil Zeka a který ji tak brutálně ohrožoval v jejím vlastním pokoji.

Nebylo to jen tohle, teď když ho viděla po třetí, byla si jistá, že to nebylo jen těchto tří příležitosti. Setkala se s ním v minulosti ale nemá na to žádnou vzpomínku, což mohlo znamenat jen jednu jedinou věc.

„Nějak nedokáži pochopit, proč Prorok jen tak běhá bez žádné ochrany po Petrohradu," začal Nikolay, jeho hlas ji zastudil na kůži, skoro se jí zvedl žaludek.

Nemohla odpovědět, její obvyklá výřečnost byla tatam. Proč, to zatím nevěděla.

„Přišli jsme právě včas, abychom se postarali o tvou bezpečnost," Nikolay vystoupil ze skupiny jeho mužů. Na jeho obličeji se objevil posměšný úsměv. Utahoval si z ní, i když to už ona dávno věděla. Byla na pozoru. Zaklela v duchu, když si vzpomněla na svůj vybitý telefon. Lépe to vážně načasovat neuměla.

„To nebude nutné, umím se o sebe postarat sama," vyhrkla v rychlosti. Zaryla nehty do svých dlaní, když se Nikolay nezastavil v jeho přibližování, ani když jí byl nadosah.

„Nemohl bych si vzít na svědomí, kdyby se ti mělo něco stát. Jsi pro nás všechny velmi důležitá. To už jistě víš," Jeho oči, skoro jako kdyby zablikaly. Proměňovaly se ze svítivě modré, na skoro bílou, bylo to matoucí.

„Kdo jste?" chtěla vědět. Její mozek se snažil přijít na to, co po ní chtěl, proč ji vyhledal.

„Myslím, že už jsme měli tu čest. Už při několika příležitostech," Nikolay se před ní konečně zastavil, už si chtěla oddechnout, že před ním nemusela ustupovat. Jenže pak zvedl ruku do vzduchu a poté přejel prstem po straně její tváře.

Neskutečně ji v tu chvíli rozbolela hlava. Nedokázala zastavit bolestné zasténání, musela silně stisknout víčka, aby se to pokusila zastavit. V hlavě jí najednou vybuchla bomba a ona se hned na to dočkala série obrazů, které jí nic neříkaly.

Nechutí se jí stáhl žaludek, nemohla nadále stát bez hnutí. Vyhnula se Nikolayovo doteku a přikrčila se. Dostalo se jí výsměšného zasmání z jeho strany.

„Pořád tak přecitlivělá na dotek?" zavrněl a ona nemohla jinak než s mužem spojit pohled. Jeho oči se už absolutně proměnily na bílé, nedávající jí prostor k úniku. Dech se jí zadrhl v krku a ona nebyla schopna se nadechnout, či vydechnout.

Nikolay s ní neměl slitování, když se znovu přiblížil, tentokrát si jeho prsty našly cestu na temeno její hlavy, proplétávajíce se jejími vlasy, dokud si nebyla jistá, že se z nich jen tak nevymotá. Poté tu ruku v jejích vlasech dal v pěst. Jen silou vůle zastavila bolestné zaskučení.

Přimhouřil na ni své neskutečně oči, jako kdyby se snažil něco v ní vyčíst.

„Ještě stále si na mě nepamatuješ, jak se tak dívám. Doufal jsem ve zděšený křik, ten moment, co mě uvidíš... jsem zklamaný. Tolik jsem si ho tenkrát užil," nadále se jí z nějakého důvodu vysmíval.