Prophet's touch - 3. díl (CZ)

13. Je po všem

~~~ You me at six - Little bit of truth ~~~

Všichni kolem ní našlapovali po špičkách.

Lezlo jí to na nervy. Sice se málem sesypala a kdyby nebylo Chena, který jí v tu chvíli držel, asi by se z toho jen tak nevylízala. Ale to, jak s ní všichni najednou zacházeli, jako s porcelánovou pannou, ji dovádělo k okraji jejích smyslů.

No a co, že se jí vrátily vzpomínky na ty nejhorší momenty v jejím životě. No a co, že kdykoliv zavřela oči, vracela se zpět na to místo, kde s ní bylo zacházeno jako s kusem masa. Nebo, že už věděla, kdo přesně byl za jejím úmrtím, předtím než byla navrácena do života, zbrusu nová a od Smrti vytuněná.

Chen jí před tím držel a neptal se na příčinu jejího stavu, mohl si myslet, že za tím bylo to napadení, které si na ni... Nikolay vymyslel. Ale ona podvědomě tušila, že on už to věděl. Musel vědět, že ta dvířka, které se mu podařilo zavřít, už ani nevisela na pantech v jejím podvědomí. Už bylo vše venku.

I se všemi nechutnými a bolestnými detaily.

Bylo jí zle... ze sebe samotné. Dokázala zírat na svůj odraz v zrcadle hodiny a nedokázala si odmyslet ty modřiny na jejím těle, krvavé rány, stopy po aktu, který jí kdysi zlomil tak, že si přála, aby si pro ni Smrt přišla a vzala ji pryč.

Její otázka zněla... proč? V hlavě měla vše uspořádané, zcela jasné, přesto důvod k tomu, aby ji unesli a prováděli na ni ta zvěrstva, nenašla.

Ani to, proč do toho byla zatažená i její matka.

Všechny ty roky, které strávila tím, že se od lidí odtahovala, zbavena všech emocí... se teď k ní vrátily. Netušila, jak dlouho zůstala zavřená ve svém pokoji, plakajíc... nad tím co se stalo jí a co se stalo i její matce. Nad tím, jak sama se cítila v té kobce a nad tím, jaký strach měla, když ležela na studené zemi a čekala na konec.

Od té chvíle, kdy ji Chen dovedl do jejího pokoje se nehnula, seděla na kraji své postele, v těch samých šatech. Párkrát se zadíval na hodiny na zdi... byl to už den, nebo dva? Měla v suchu v krku a byla dehydratovaná, i přesto že jí sem Jay přinesl jídlo i pití, v jeho obličeji obavy o její osobu.

„Pandoro," musela být hodně mimo sebe, když si ani nevšimla, že se vedle ní usadil Chen.

Pomalu k němu otočila hlavu a setkala se s jeho pohledem. Nic v jeho očích nenašla a oddychla si. Jen kousek lítosti v jeho výrazu, by znovu spustil přehradu jejích slz. V duchu mu poděkoval, ale jinak na jeho přítomnost reagovat nemohla.

Bylo toho víc, co ji dostalo do tohoto patetického stavu šoku. Mnohem víc. Nejen její vzpomínky. S tím by se možná ještě dokázala porvat.

„Jak se cítíš?" zajímal se tiše. Jeho hlas skoro neslyšitelný, když se jí nadále díval hluboko do očí, jako kdyby se snažil přečíst si její pocity sám.

Musela si odkašlat, aby její suché hrdlo vůbec spolupracovalo.

„Nikdy mi nebylo lépe...," chabě se na něj usmála a on se na ni na oplátku zamračil.

„Byla to rétorická otázka, vím že ti je mizerně, jen jsem tě tu už nechtěl nechat sedět jako hromádku neštěstí. Znervózňuješ moje muže," vysvětlil svoji přítomnost v jejím pokoji, po jejím boku.

„Myslela jsem, že jsi mi přišel vynadat za to, že jsem tě neposlechla a ztratila se na celý den," připomněla mu a sama sobě, kde byla a co se jí přihodila. Prsty na její levé ruce se zaryla do její dlaně, mačkající obálku, kterou ještě nepustila z ruky. Dopis byl už v takovém stavu, že až přijde na jeho navrácení Alekovi, nebylo vyhnutí tomu, aby nevěděl o tom, že byl odcizen. A ona se postará o to, aby věděl, že to byla ona, kdo ho vzal a přečetl. I kdyby ji to mělo rozdrtit na kusy, od čehož neměla daleko.