Prophet's touch - 3. díl (CZ)

28. Nezvratitelné

~~~ All time low - Glitter and Crimson ~~~

„Musím si odskočit," oznámila v polovině hry. Cali donutila všechny přítomné ke hře pokeru, který mimochodem ani ona ani Eviana neuměly hrát. Ale jí samotné to nevadilo. Pravděpodobně kvůli tomu, že to byla jedna z teď věcí, které oba její takzvané ochránce pohltí do víru výher a touhy vyhrát pří každé nově započaté hry.

Ze které se teď mimochodem vyvlékla s výmluvou potřeby.

Nikdo jí naštěstí nevěnoval ani ždibec pozornosti, když se zvedala od stolu. Chen zrovna míchal karty a Alek ho okřikoval s tím, že to má dělat pořádně, s podezřením v očích, které napovídalo o tom, že buď on, nebo Chen podváděl.

Pandora přejela očima po Calithee, která jen přilévala do ohně, když ponoukala podezřívavost v obou mužích. Jak malý nezbedný šotek se chichotala, když se dívala na své dílo a na jiskry lítající z jedné strany stolu, na druhou.

Vteřina stačila k tomu, aby si Cali a Pandora vyměnily pohledy. Zatím vše šlo, jak mělo. Jen skoro znatelně pokývala hlavou s němou zprávou, že se teď pustí, do druhé části plánu. Do té, na které záleželo nejvíc, jinak to celé ztroskotá.

Vytratila se ven z pokoje. Cítila na sobě Evianin pohled. Eviana nebyla celý večer ve své kůži, ale držela jazyk za zuby, za což jí byla Pandora vděčná.

Vydala se do druhého poschodí, aby se v rychlosti převlékla z večerních šatů, do sportovních legín, trička a na zip zapínací mikiny.

Zastavila se u nočního stolku, na kterém měla položenou kroniku. Přemítala nad tím, zda by ji měla vzít s sebou, ale nechala ji tu. Bude tu více v bezpečí, než kdyby ji táhla sebou. Místo toho, popadla batoh a vložila do ní jinou knihu, podobné velikosti a váhy. Poté vyšla ven z pokoje a dávala si velký pozor na to, aby nenarazila na nikoho, při její cestě do přízemí. Plížila se chodbou vedoucí k postrannímu východu z domu.

Až když vyšla na chladný večerní vzduch, trochu si oddechla. Takhle by to šlo, bez žádných zádrhelů. Rozhodla se vzít to druhou stranou kolem jezera, tam kam nedosáhlo světlo ze světýlek, lemující hlavní cestu. Kdyby náhodou někoho napadlo se zrovna dívat z okna, když se krade na druhou stranu pozemků.

Cítila, jak se její srdeční frekvence zvýšila, každým novým krokem, který udělala. Zaváhala, když se dostala na opačnou stranu jezera. Podívala se zpět na pohádkově osvícený dům, ve kterém se nacházelo vše, na čem jí záleželo na celém světě. Její hruď se na chvíli sevřela, jako v jakési železné obruči. Bylo to, co se rozhodla udělat správné? Nebude toho litovat?

Pravděpodobně, ale tak by tomu bylo i kdyby tohle neudělala. Byla si tím jistá. Tím, že by se stalo něco, co by překazilo její možnost být konečně šťastná, a proto byla rozhodnutá, pro to teď bojovat. Cokoliv to stálo... Smrti se už nebála.

Odhodlaně se nadechla a pokračovala ve své cestě. V absolutní tmě jí to teď trvalo skoro deset minut, než se konečně dobrala cíle její malé cesty, což však nebyl úplný konec jejích dnešních eskapád. Zahlédla siluetu dřevěné budovy a rychle se dostala až k ní. Bylo podivuhodné, jaká tma se všude rozprostírala. Měsíc nikde.

Sakra! Uvědomila si, že je tu dosti vysoká pravděpodobnost toho, že budou stáje zamčené. No tak to by bylo hodně vážná čára přes její rozpočet. Avšak v moment, kdy se opřela do vrat, věděla, že se bála pro nic za nic. Bylo otevřeno. Bylo zjevné, že tu nikdo nepředpokládal, že by se tu naskytl někdo, kdo se pokoušel vloupat do stodoly.