Prophet's touch - 3. díl (CZ)

19. Teď, nebo nikdy

~~~ All time low - Trouble is ~~~

Ten sen ji pronásledoval. Nemohl to být nic jiného než, sen. I když se jí Chen vždy snažil vtloukat do hlavy, že ona sny prostě a jednoduše nemá. Necítila v sobě žádné tahání, nebyla rozrušená do morku kostí, když se probrala. Nemohla to být vidina, nedávalo to smysl.

Její ruce sjely dolů na její břicho, udělala to instinktivně. Nebylo možné, aby byla těhotná... pokud není panna Marie. Odfrkla a vytáhla se do sedu. Popadla telefon na konferenčním stolku. Na chvíli usnula, hned poté, co Chen odešel a ona se domluvila s Deonem na čase, kdy se setkají. Byl čas, aby se převlékl a vyrazila ven.

Prošla celým apartmánem, Alek se ještě stále nevrátil... povzdechla si. Byla něčí manželka, ale nikdy se necítila tak sama. Snad ji setkáni s Deonem, trochu rozptýlí.

Před tím, než vyšla ven z bytu, zastavila se v předsíni. Popadla post it a pero, v záměru napsat Alekovi vzkaz o tom, kde je nebo kdy se vrátí, ale netušila přesně co napsat. Strávila minutu tím, že tam stála, jak socha bez toho, aby se hnula. Protočila oči a odhodila papír i tužku na stolek s klíči. Nemusí mu nic psát, sám jí nedal vědět, kde je... 

Vydala se ven, do přelidněných ulic. Jen si vzpomněla na to, jak se nemohla ani vydat na takovou procházku, bez toho, aby se nemusela vehementně vyhýbat lidem kolem ní. Byla to pro ni obtíž. Teď už jí to nijak neomezovalo, věděla, jak potlačit vidinu, která pro ni nic neznamenala. Nebo pro dobro světa. Něco v ní, nějaký smysl, který si dokázala vypěstovat, jí pomohl filtrovat všechny ta nutkání.

Díky, Chenovi byl její život o hodně jednodušší.

Měla by za ním jít, má k tomu výmluvu... musí pokračovat s tréningem a Chen byl její mentor, ať se mu to líbí nebo ne. Rozhodla se zamířit k Chenovo panství, až se rozloučí s Deonem. Byla zvědavá, co měl Deon na srdci.

Zahlédla ho stát před kavárnou, ve které se domluvili, že si dají kávu. Bylo až zarážející, jak moc se Maksimovovi bratři podobali jeden druhému. Bylo znatelné, že Deon byl o pár let starší, ale jinak nic jiného k tomu, aby je člověk, co je vyloženě nezná, mohl rozpoznat.

Deon měl ruce ležérně zastrčené v kapsách jeho kalhot, když si jí konečně všiml, upřel na ni svůj čokoládový pohled a lehce se na ni usmál. Na vteřinku si vzpomněla na její sen... Mabel a Deon... jak se to vůbec stane? Jestli vůbec.

Musí si ujasnit, zda to byl nějaký divný sen, nebo doopravdy vidina. Možná by se na to měla zeptat Chena. Další výmluv k její přítomnosti u něj doma... počkat, od kdy potřebovala výmluvu k tomu s ním mluvit. Zamračila se a zahnala takové myšlenky do pozadí.

„Zdravím Deone," usmála se na něj. Uvědomila si, že jsou teď jedna rodina.

„Pandoro," naklonil se k ní a objal ji. Trochu ji to zarazilo, Ruští lidé nebyli známi pro jejich otevřenou náruč při každém setkání. Ale nechala ho tak učinit, poté jí otevřel dveře do kavárny a ona vplula dovnitř.

Usadili se naproti sobě a objednali si kávu.

„Jak se ti daří Pandoro?" optal se jí Deon, jeho oči se na ní usídlily, zatímco pozvedl šálek s kávou k ústům. Měl divný pocit deja vu, který se nedal setřást. Možná proto, že tahle celá scéna, ji byla hodně povědomá. Před více než rokem, seděla v kavárně s Chenem, poprvé poté, co na sebe narazili na Palácovém náměstí. Měla podobný pocit, jako teď s Deonme... což nedávalo žádný smysl.

„Pandoro?" oslovil ji Deon znovu. Zmateně na něj zamrkala, byla ticho moc dlouho?

„Promiň, jen jsem se zamyslela. Mám se...," jak se vlastně měla? Na tuhle otázku bylo těžké odpovědět, protože byla zmatená. „Jde to...," slabě se na Deona usmála a popadla hrnek s kávou a začala ji pomalu usrkávat.