Prophet's touch - 3. díl (CZ)

7. Znovu shledání

~~~ MonstaX - Who do you love? ~~~

Měla se uchýlit k násilí.

Nemusela by se teď cítit jako naprostý idiot, díky... rozzuřeně hodila polštář z její postele na druhou stranu pokoje. Nemohla mu ani přijít na jméno.

Takhle sprostě s ní zamést.

Děvče, ty jsi mu ale udělala úplně to samé.

Šťouchlo si do ní její vlastní podvědomí. Zabořila hlavu do jednoho zbylého polštáře na její posteli a zoufale zasténala do jeho vítající měkkosti. Všechny ostatní polštářky, podušky a deky, byly rozmetány po celém jejím pokoji.

Hned poté, co ji Chen propustil z jeho držení, poté co ji ještě stihl obdařit samolibým úsměvem, utekla sem, a i když na to nebyla pyšná, ztropila si tu svou vlastní soukromou dramatickou scénu, aby upustila páru.

V tuto chvíli měla co dělat, aby se nezvedla, nenašla ten důvod, který jí dovedl k tomuto stavu a nekopla ho do zadku. To by však vyžadovalo, to, aby mu stanula tváří v tvář, a to by raději jedla hlínu, než aby něco takového připustila.

„Podvodník..." zamručela tiše do látky před jejím obličejem.

„Tohle mu jen tak nedaruji!" zasyčela si jen tak pod vousy, v hlavě rojící se ji všechny možné nápady na pomstu. Jazykem si jen tak mimoděk přejela po spodním rtu, kam jí Chen před nějakou chvíli kousl, jako kdyby byla jen kus masa.

„Zvíře...," přisadila si další urážkou na jeho účet.

Pak si konečně uvědomila další věc.

Vystřelila do sedu, zanechávající osamocený polštář zapomenutý na rozválené matraci.

Chen byl druhý muž v jejím životě, druhý člověk, ke kterému se odvážila takto přiblížit, a dokonce ho políbit. Co si sakra myslela? Člověk... pfff. Odfrkla si, tu osobu, jako součást lidského rodu. Byl to hmyz, který obrátil její vlastní podfuk proti ní, a ještě se k tomu odvážil na ni šklebit, jako...

Už jí docházela jména, které by mu mohla propůjčit, proto jen zavrčela něco neurčitého a pak jen pokračovala ve schlíplém sezení na kraji postele.

Po chvílí jí došlo, že tím ničeho nedosáhne a zvedla se, aby ze sebe sundala šaty, protože se k tomu ještě jaksi nedostala. Když byla bezpečně převlečená do svého pyžama, usadila se na jedno z křesel u okna, zanechávající tu spoušť všude okolo, jak byla. Chtěla v sobě udržet ten pocit zadostiučinění, aspoň o trochu déle.

Zadívala se ven z okna, když si uvědomila, že už se rozednívalo. Byla unavená a už nechtěl na nic myslet, rozhodně na poslední události dnešní noci. Zavřela a oči a během neskutečně rychlé vteřiny, usnula jako špalek.

Absolutně to nedávalo smysl, ale když se probudila, což mimochodem vůbec nebylo dobrovolně, venku byla zase tma.

Někdo do ní s obdivujícím odhodláním šťouchal, jako kdyby byla jen hadrová panenka.

„Vzbuď se!" byla si naprosto jistá, že někdo přímo ječel do jejího ucha, když sebou trhla a otevřela oči, čekající že uvidí dům v plamenech, nebo podobnou katastrofu, protože to jediné by omluvilo, takové sladké probuzení.

„Co jeeee...," zakňourala, mžikala očima, aby si zvykla na tmu v pokoji a na osobu sklánějící se před ní a nadále šťouchají co jejího ramene. Pandora měla potíže s tím se vyprostit z hlubin polospánku, proto se osoba uchýlila k drastičtějším metodám. Pandora ucítila dloubnutí v oblasti jejích žeber, což ji donutilo vyskočit na nohy, jako kamzík.