Prophet's touch - 3. díl (CZ)

10. Chmury

~~~ Punch - Done for me ~~~

Měsíc před svatbou.

Měsíc...

Nemohla tomu uvěřit. Jak to mohlo tak utéci, jak se mohlo stanovit datum, se kterým se už nedalo hýbat? Z té informace se cítila divně otupělá. Netušila, jak na to reagovat. Její prvotní popud byl, začít panikařit, ale pak si uvědomila, že na to má ještě čas. Krom toho, ji ten pocit bezmoci, vždy popadne, bez toho, aby s tím mohla něco dělat.

Měsíc se zdál být dlouhý i krátký v tu samou chvíli, ale i tak se to celé zdálo být nevyvratitelné.

Její způsob odreagování, bylo se utopit v závalu práce.

A to také byla její výmluva, když se potřebovala dostat z domu ven a psát. Byla to vždy tak její příležitost se vykrást ven za záminkou, že se zašije někde v kavárně a stráví tam pokud možno celý den. Jen tehdy jí Chen pustil bez reptání, i když se první den, kdy se pokusila o podobný útěk, pohádali jako dva tygři v kleci, než se jí podařilo ho přesvědčit o tom, že půjde i kdyby se na hlavu stavěl.

Ten čas, který oni dva strávili v jednom domě, byl moc na to, aby přežili aspoň jeden den bez toho, aby se nerafli, nebo aspoň neměli živou diskuzi o tom čemkoliv, co se zrovna namane. Vypadalo to, že kdykoliv se ocitli blízko sebe, nezáleželo na tom, o čem s bavili, vždy se ocitli na opačných stranách tábora.

Na druhou stranu, v poslední době se moc často nevídali. Co se týkalo jejich svatby, který se týkala jich obou, vše spadalo jen na ni. Kromě seznamu pozvaných lidí, kterého se chopil on, musela všechno ostatní zařizovat ona. A když se vezme v potaz, že jí to bylo absolutně proti srsti, jí to šlo od ruky.

Nemínila se přiznat k tomu, že pověřila Mabel, aby polovinu jejích povinností převzala. Ani neměla sílu na to se bát toho, co všechno Mabel asi vymyslela a připravila.

„Jdeš ven?" ozva se Chen, když ji viděl procházet kolem jeho studovny. Doufala, že dokáže proklouznout bez toho, aby si toho všiml, ale zapomněla na to, že si většinou nechává otevřené dveře. Zastavila se ve svém tempu, povzdechla si a vrátila se pár kroků dozadu. K hrudi si přitáhla laptop v měkkém pouzdře a vešla dovnitř.

Našla Chena, sedícího za stolem, před sebou kopec papírů, v ruce točil perem mezi prsty, zatímco se díval, jak se ona přibližuje.

„Bereš si sebou doufám pár mužů," zúžil na ni oči a ona se ošila. Odvrátila od něj pohled.

„Jelikož je můj snoubenec muž posedlý mocí, tak mi asi nic jiného nezbývá," vyprskla tiše, jen tak, aby se to ani nedalo považovat za útok na jeho osobu.

„Ten muž je i shodou okolností Jezdec Apokalypsy, tak bys ho neměla pokoušet," zavrčel na zpět.

Tak nic, asi to pochopil přesně tak jak si nepřála. Pokrčila rameny.

„To jsou pořád jen samé výhružky. Všem je už jasné, že jsi ten neohrožený Park Wook Chen. Nikdo by si ani nedovolil na mě křivě podívat, tak proč prostě nemůžu jí sama," zahučela to co, mu už nesčetněkrát řekla do očí.

„Jak je vidno, to co se ti stalo v Londýně v mém hlídaném sídle, už se ti podařilo vykouřit z hlavy," popotáhnu obočí do výše, narážející na incident v jejím pokoji, přičemž jí byla odcizena ta zatracená kronika. K čertu s tím... nikdy nezapomene na to, jí to cpát. Jen jí to připomněl a už se jí tělem hnalo zachvění. Ještě pořád bylo nepříjemné si na to jen vzpomenout.

„Od té doby se nic nestalo a už to bylo skoro před dvěma měsíci. Myslím, že tvoje věčné předhazování, už na věci nic nezmění. Všichni už byli srozuměni, o tom že se budeme brát a tudíž, bych měla být v bezpečí... stejně tak jako všichni, co to automaticky zahrnuje," diskutovala nadále. Postupně se hlasitost jejího promlouvání zvyšovala, jak ztrácela trpělivost. „Starej se o Evianu a mě nech si užít těch pár posledních týdnů na svobodě," neodpustila si.