Prophet's touch - 3. díl (CZ)

11. Z mlhy

~~~ 5 Seconds of Summer - Teeth ~~~

Byla to ta vůně, která ji udržovala v tomhle komatózním stavu. Ani i když už byla při vědomí, neměla tu sílu ani vůli otevřít oči a vnímat své okolí. Jediné, co chtěla vnímat, byla ta vůně, ze které se jí sbíhaly sliny v ústech.

Slastně protáhla prvně svoje dolní končetiny, které klouzaly po příjemném materiálů, který se nacházel pod ní, ale také všude kolem ní, jelikož byla do něčeho hezky zabalená. Bylo to jako spaní na obláčku.

Tiše zabroukala, když ten pocit odpočatí prostoupil celou její bytostí. Ten vjem milovala, jelikož ho neznala zas tak moc dobře.

Pravda... neznala ho dobře jelikož jen málo kdy spala plnohodnotným spánkem. Ta myšlenka ji donutila se probrat kompletně, zarazila se. I když byla její postel pohodlná a povlečená do krásných bavlněných potahů. To kde se nacházela v tuto chvíli, jí dávalo jiný pocit.

Už chtěla otevřít oči, když si vzpomněla na události, které ji donutily odpadnout. Ztuhla.

Děsem, který ji najednou ochromil a donutil se vrátit k tomu co byla nucena zažít ve vidině, která ji do slova srazila k zemi. Zaryla nehty do matrace pod sebou, až ji zabolely klouby na prstech. Její odpočatost se vytratila, když ji její mysl zanesla zpět do toho místa.

Místnost, kterou neviděla osvícenou normálním světlem, krom tmy, do které se ponořovala, když tu byla předtím. Teď se tu rozpínalo světlo, vycházející ze stropní lampy, venku už byla noc.

Pandora stála v rohu obývacího pokoje, její pohled automaticky padl na osobu, sedící na křesle, skoro nehybně, krom pár těkavých pohybu, zatímco se každou chvíli díval na zápěstní hodinky.

Zeke vypadal nervózně. Pandora ho pozorovala celou tu dobu, dokud nevydechl a najednou se nepostavila na nohy. Odspěchal někam do dalšího pokoje, Pandora ho mínila následoval, ale to už byl dávno zpátky. V rukou držel papír, pero a nějakou malou krabičku. Poté se vrátil na své původní místo a začal něco zběsile psát na papír. Ani na vteřinu se nezastavil a psal.

Po dalších pěti minutách se zdálo, že byl hotový, jelikož papír přehnul v polovině a zastrčil do obálky, kterou si s sebou také donesl. Obálku patřičně zavřel a položil ji na stůl. Jak se ukázalo, v krabičce se nacházelo rudé razítko ve tvaru trojúhelníku, které otisknul na stranu obálky, kde ji předtím zavřel.

Tohle vše stihl během pěti minut, hned na to zase někam odběhl a zpět se vrátil s prázdnými rukami.

Vrátil se zpět v tu pravou chvíli, kdy se ozvalo zaťukání na dveře, Zeke zpozorněl, stejně tak jako ona. Zeke se vydal ke dveřím jeho apartmánu a ona jen vykoukla, aby viděla, kdo za ním přišel. Ale nikoho neviděla, když Zeke otevřel dveře. Zůstal tam stát, zírající ven do prázdné chodby, ještě nějakou chvíli, dokud zase pomalu nezaklapnul dveře. Všimla si, jak se jeho tělo napjalo, poté co se otáčel, aby se vrátil zpět do pokoje.

V ten moment se zhasla všechna světla. Pandora zalapala po dechu, když se tak stalo, snažíc se si zvyknout na náhlé šero. Její srdce se automaticky rozběhlo, její dlaně potící se nervozitou.

Zahlédla Zekovu siluetu, když se pomalým krokem navrátil zpět do pokoje. Rozhlížel se kolem sebe, skoro jako kdyby hledal ji, ale nebyla to ona, koho se snažil najít.

„Ezekieli," ozvalo se odněkud za ní. Málem vyskočila z kůže. Chloupky na jejím těle se postavily do pozoru a její žaludek se stáhl hororem. Ten hlas znala... ne dobře, ale nikdy by na něj nezapomněla. Pronásledoval ji už pár týdnů. Její ruka samovolně vyjela k jejímu krku, který už byl dávno zahojený.