Prophet's touch - 3. díl (CZ)

20. Sama

~~~ All time low - Pretty venom  ~~~

Než se nadála, ocitla se v další kavárně. Tentokrát se však necítila zas tak bezstarostně jako s Deonem... sakra, se Smrtí. Přišla si, jako kdyby si každý užíval ji klamat ve všech možných aspektech. Nebavilo jí to. Přišla si slabá oproti všemu tomu, co se kolem ní děje. Mohla být jednoduše přechytračená, a to jí nutilo si myslet, že nemůže nikomu věřit a pokud to byla její realita, nechtěla v ní žít. Chtěla jinou.

Zadívala se přes stůl na svého otce. Navenek vypadal naprosto v klidu, jeho rty byly stažené do tenké linky, zatímco si prohlížel menu. Číšník, který přišel obsloužit jejich stůl, sebou nepokojně ošil, pravděpodobně toužící být kdekoliv jinde než tady. A to ještě Karetin ani nic neřekl, samotná jeho přítomnost je dost na to, aby se všichni v rozměru pár metrů začali klepat v kolenou.

Povzdechla si.

„Co by sis dala, Pandoro?" ta jednoduchá otázka v ní rezonovala, díky tomu, že ji v minulosti už slyšela... několikrát, nebylo na ni moc tak zajímavého, ale její otec se jí na něco takového nezeptal už roky. Co by ona chtěla? Toho nikdy nezajímalo. Pokusila se zablokovat nával vzpomínek, o které ani trochu nestála, přesto se k ní dostavily.

Ona a její otec v cukrárně, v jejich normálním místě v centru Londýna. Hodně, hodně dávno v minulosti. Pamatovala si na ten pocit, který měla, když trávila čas se svým otcem, ale v té době byla jen malé škvrně, které nemělo žádné starosti a nevidělo přes okraj stolu. Tudíž ani skrze fakádu, která ji musela učinit slepou, do té doby, než byla nucená se probrat, na studené zemi a umírající.

Zamračila se a vrátila se zpět do reality. S mužem, kterého od sebe odstrkovala většinu svého dospělého života, a ze kterého se vyklubala Jezdec, což z ní z části udělalo čím, je dnes. Dřív ho za to proklínala, ale věděla, že nemohla všechnu vinu házet na něj. Hra byla o něco složitější, ne se na první pohled zdálo.

„Proč jsi mě vyhledal, myslela jsem si, že jsi v Anglii," podotkla, šťouchajíc do hrnku s horkou čokoládou. Chtěla protestovat, když jí to přinesli, ale lhala by, kdyby se jí na to nezbíhaly sliny.

„Myslela sis, že bych tu nebyl na tvou svatbu?" zeptal se, jeho obočí pozvednuté. Jasně si pamatovala, že na její svatbě přítomný nebyl. „Dal jsem si záležet na tom, abys mě neviděla, ale rozhodně jsem nemohl chybět a nebýt svědkem, toho jak krásně jsi v ten den vypadala... jakkoliv velká šaráda to byla," vypadalo to, že mluvil pravdu. Bylo divné si přestavit, že se tam někde Karetin schovával, bez toho, aby si toho někdo další všimnul.

„Víš o tom, že to celé bylo připravené dopředu?" zajímala se.

„Jsem součástí týmu Jezdců. Něco málo vím," přitakal ledabyle.

„A jediný, kdo toho šel na slepo, jsem byla samozřejmě jen já. Jako vždy," odfrkla si, nechtěla si to připomínat, ale žralo jí to. Chtěla se přes to jen tak přenést, ale bylo donucená tím projít, bez toho aby ji o tom někdo předem poinformoval.

„Jsi teď v bezpečí," opakoval, to co jí všichni říkali.

„Od kdy ty se staráš o moje bezpečí," zasmála se nevesele.

„Možná si to nemyslíš, ale vždy jsi byla moje priorita," zadíval se jí do očí a ona se snažila, co jen to šlo se od něj odpoutat. Nechtěla mu věřit.