Nedobrovolný Hrdina

Průvod Hrdinů

„Svět je podivný místo." Pomyslel si Henry s úsměvem na tváři. Včerejší noc mu furt ležela v paměti, čím dál víc ho dráždilo pomyšlení že něco zapomněl. A ty otázky. Jak se dostal domů, proč si nic nepamatuje a proč má tělo v jednom ohni. Ale Henry nikdy nebyl člověk který moc řeší věci, spíš co nemohl vyřešit hodil za hlavu a šel dál. Udělal denní rutinu a vyrazil do práce. Cestou do práce uviděl stěhováky pře hlavním chodem, "Hm, že by soused". Když vyšel poznal že město dneska bylo jiné, už ráno byl věcí provoz než normálně, i lidí bylo hodně. Před krámem stál jako vždy pan Wang si jeho raním čajem. Henry už natahoval ruku když v tom Wang zastavil "Už si zapomněl co dneska za dne, zase, furt stejný ". Henry byl překvapenej, neměl tušení o čem mluví, a pak mu to došlo. Průvod Hrdinů. Každoročně se konal na počest hrdinu kteří chránili ulice New Yorku. Hrdinové neboli strážci byli pod vládou, určeni jako činitelé pořádku ,všichni byli nadlidé. Měli za úkol, chránit svůj sektor a stát. Ze začátku to byla jen profese ale časem jak získávali na popularitě se stali idoly a symboly ochrany. Henry musel též na průvod protože dcera pana Wanga, Lin, měla každoročně stánek a prodávala vlaječky, hračky a mnoho dalších věcí s motivy hrdinů. Měl to jako pracovní den místo obchodu. Henry byl znechucen, nikdy neměl rád hrdiny a nadlidi, pro něj to byli šašci v kostýmech kteří ohrožovali obyčejné lidi. Ale nemohl nic říct a byl rád že aspoň pomůže Lin.

Průvod dlouhý přes tři ulice, celé město se šlo podívat na své hrdiny. Od dětí až po starce, všichni si prohlíželi alegorické vozy, tanečníky a kapely ale všichni čekali na ně. Na New Yorské strážce. Podél průvodu bylo spousta stánku, jeden z nich byl i dcery Wanga, Lin. Byla to krásná žen s krásnými rysi, oči měla modré a vlasy černě rovné. Když Henry pomáhal nosit bedny se suvenýry Lin ho pozdravila, Henry jen uctivě kývnul. Po té co bedny vyložil a zboží vyrovnal do dřevěných přihrádek se z auta vyběhli dvě malé děti a skočili na Henryho. Byli to vnoučata pana Wanga. Henry jim dal nějaký cukroví ze stánku a šel k Lin „Bedny jsou vyložené a vše je připraveno, můžu jít nebo mě budete potřebovat i během průvodu", „Ty se nebudeš dívat?" Zeptala se Lin. „Mě to nikdy nelákalo, kdyby něco budu tady kousek v mexickým bistru na rohu, zatím." Henry odešel a čím dal míň slyšel zvuky průvodu.

Došel k malému bistru, sedl si venku, byl tam skoro sám až na pár zákazníků. Objednal si burrito. V Klidu si ho dával když v tom mu někdo zaklepal na rameno, otočil se a uviděl mladou dívku asi stejně starou jako on. Měla na sobě zimní kabát a hnědou šálu, vlasy byli černé s zeleným pruhem u tváře, ale nejvíce si všiml jejích očích, svítili smaragdově zeleno a měli takovou divokost. Dívka se zeptala tichým až ustrašeným hlasem „Neměl by na pučení zapalovač ,prosím?". Henry se na ní chvilku díval, „Já jí přece už někde vyděl" pomyslel si. Divce na konec zapalovač  půjčil a furt si jí prohlížel. „Děje se snad něco, mám něco ve vlasech?" Hned si začala v mobilu prohlížet vlasy", Henry se probral ze snění a hned jí odpověděl. "Ale vůbec, jen si říkám jestli vás od nekut neznám, nekupoval jste včera v obchodě na třetí ulici?" Dívka byla zaskočená, koukal na Henryho jako by se ho bála. Henry poznal že se tváří zaskočená, ale vysvětlil jí že je pracuje v obchodě, a že jí ze včerejška poznal. Dívka si oddýchla, omluvila se, nejdříve si myslela že je nějaký stolker. Henry se tomu jen zasmál "Už mě nadchli za mnoho věci ale za stolkera to vážně ne" Dívka se také usmála, až teprve teď uviděl její úsměv a taky si všimnul že se klepe zimou. „Nechcete někam zajít na kafé, vidím že tady mrznete, a jmenuji se Henry, Henry Black?", Dívka se vřele usmála a teď trošku hlasitějším tonem odpověděla. "Ráda půjdu, a říkají mi Cherry"