Nedobrovolný Hrdina

Lucy

Henry si spokojeně a šťastně pískal v temných uličkách New Yorku. V hlavě si přehrával milí, upřímný Cherrin úsměv. Z dálky pořád slyšel oslavy průvodu. Těšil se až jí zase potká a uvidí její tvář. Z kapsy vytáhl ubrousek z kavárny, kde měl napsaný od Cherry její číslo, šel a okolní svět ho nezajímal. V nepozornosti ho překvapil neznámý muž v roztahaným kabátě a s kuklou na sobě, mířil na Henryho revolverem. Muž se zbraní řekl chraplavým hlasem „Mladíku teď mi dáš peněženku a cennosti a můžeš v klidu odejít." Henry pomalu vytáhl peněženku, mobil a v klidu je položil na zem. Věděl jak to chodí, jen litoval že nešel radši jinudy, přece to byl výdělek od Lin. „I ten prsten". Henry si šáh na šperk na jeho ruce, prsty přejel po nápisu Lucy. „Chlape v peněžence je až 200 dolarů, nech mi aspoň ten prsten." Muž zvedl zbraň a natáhl kohoutek, Henrymu tekl pot po tváři, couval dozadu když v tom se opřel o špinavou zeď . Muž pomocí gesta sví zjizvený ruky, ukázal že to myslí vážně a že che ten prsten. Henrymu lítali myšlenky jedna za druhou ale jedna tam převládala nad ostatními,", Ten prsten nikdy". Rozhold se, rychle proti muži vyrazil, plánoval že se skrčí a srazí ho k zemi. Ale jak vystartoval, okamžitě kohoutek scvakl a vystřel. Zvuk se zmizel v temných zákoutí uličky, když v tom další vystřel. Henry se pomalu z kácel dolu na studený v temně zahalený chodník. V očích měl prázdno bez života. Muž se jen obrátil bezvládné tělo a z jeho ještě teplých rukou, sebral stříbrný prsten. Muž odcházel se slovy, „Vážně to zato stálo."

„Henry, Henry, bráško prober se „ Sladce mluvila na mladého klučinu ležící v trávě holička, s bílými vlasy ,pod stínem velkého dubu. Byl jasný letní den, tráva krásně chladila, ve vzduch byla cítit vůně květin a mezi stromy šlo slyšet zpěv ptáčků. Klučina otevřel oči a pomalu si je žmoulal. Holčička se šibalským úsměvem na tváři řekla" Bráško zahrajme si na babu?". Mladík se v klidu vrátil za na zem a zavřel oči. Holčička k němu přišla, dotkla se. Mladíkovo tělo se začalo vnášet lehce nad zemí. "Lucy zase to udělala?" Dívka se jen zasmála utekla do lesa. Mlady Henry se dotkl země, už se nevznášel, šel rovnou za dívkou. Hledal jí mezi stromy, pod vyvráceným kmenem a u rybníčku. Nemohl jí najít, tak se radši vrátil na farmu. Když vyšel z pole uviděl jak jeho sestřičku odvádějí lidé vypadající jako policisté. Rychle vyběhl za nimi, slyšel jak jeho setra naříká a volá rodiče. Mezitím jejich otec držel matku v náručích, a oba se koukali, na to jak Morganovci odváděj jejích jedinou dceru. Henry k nim přiběhl a rovnou se vhrnul na muže držící Lucy. Ale ve vzduchu ho srazila nějaká síla. Opodál stála žena s rukou napřaženou přímo k němu. Jenom kývla na chlapce a vydala rozkaz. "Jeho taky otestujte, ještě chvilku udržím." Další ozbrojenec přišel a vytáhl měřič genu, vypadalo to jako teploměr s jehlou. Muž otočil k ženě s rudými vlasy. "Gen nemá, je to člověk". Žena otočila k rodičům" Jste obviněni za přechovaní nadčlověka a neoznámení úřadům že vaše dítě má gen, podle vyhlášce o nadlidech *441, bude dítě odebráno a vychováno pod dozorem." Henry se vymanil se sevření a utíkal za sestrou, skoro byla ve voze když v tom slyšela" Já si pro tebe přijdu, i kdyby mě to mělo stá..." Větu už nedopověděl, jeden z mužů ho praštil přes zátylek. Nastala jen tma.

Henry se vznášel v temnotě, nic neslyšel jen cítil dvě rány přímo na hrudníku. Z klidu ho vyrušilo až hlas, tak temný ale přitom známý. Otevřel oči, v temnotě byla postava zahalená v jasně modrých plamenech. Nevypadal lidský, z plamenů se ozvalo, „Ani si nedodržel slib, umíráš sám v temnotě, si slaboch." „Kdo jsi?", Odpovědi se nedostal. Jen ozvalo „Co bys udělal se sílou která muže změnit osud?", „Zachránil Lucy." Z plamenů se vynořili oči tak nebezpečné a divoké. "Tak si jí vezmi, jestli na to máš." Henry vrazil ruku přímo do středu plamenů, nepálili, naopak cítil sílu jako nikdy před tím.

Henry bezvládné tělo se postavilo. Muž udiveně koukal jeho směrem, vytáhl zbraň a znovu vystřeli. Když kulka zasáhla jeho tělo, objevily se plameny. Kulka se okamžitě roztavila, muž vyděšený střílel a střílel, dokud neuslyšel prázdný zvuk bubnového zásobníku. Henry namířil dlaň přímo na střelce. Řekl jenom jedno slovo „Shoř". Z dlaně vystřelil proud modrého plamene, který se nezvratnou rychlostí šířil. Muž jen zasténal pod náporem ohně. Henry furt zmatený se pomalu šoural k ohořelé mrtvole, vzal prsten z pálených rukou a šel dál. Jeho pravý rukáv byl spálený na uhel, celé tělo měl plné energie které vůbec nerozuměl ale jeho to vůbec nezajímalo. Jediná myšlenka byla "Prsten". Zmatený se plahočil domu.