Nedobrovolný Hrdina

Normální den

Byl to obyčejný všední den, Henry jako vždy stával ve 6:30 aby si připravil kafé, nakrmil kočku Maxe a zakouřil z okna. Měl výhled na místní banku. Když dokouřil pohladil kocoura a šel do koupelny. Učesal si své hnědé vlasy, vyčistil si zuby a oblíkl si košili a šedivou mikinu. Měl průmětnou stavbu těla. Vyšel z bytu ,bylo brzo ráno a ještě svítili lampy. Hned vedle činžáku ve kterým žil, byl obchod ve kterým pracuje již dva roky. Byla to klasická večerka, vedl jí starý Číňan Wang. Henry čekal na majitele a při tom dokuřoval cigaretu. Když přišel jako vždy prohodily pár slov a šli rovnou do krámu. Wang zapnul světla a Henry si šel sednout ke kase. Pustil si televizi kterou měli v rohu. Dávali Správy „Neoznačení nadlidi byli dnes pochytaní při pokusu atentátu na policejní stanici. Než přijela vládní jednotka Morganovců, byli zabiti šest policistů a zraněno deset civilistu. Dnes se koná soud o osudu třech teroristů kteří si říkají Svobodní. Před radnicí se konají protes...." Henry přepnul na ranní počasí, při slovech" Nuda, furt to samí dokola a dokola, pane Wangu mužů si vzít cigára mě už došli" Z rohu se ozvalo jen když dáš do pokladny plnou cenu". „Ale pane Wangu, mám nápad, dneska vytřu krám po zavírače. Pan Wang měl pár řečí ale souhlasil. A tak začal další podzimní den v malém krámu na rohu ulice.

Přes den prošla docela dost lidí ale Henrymu padla do oka jedině jedná mladá žena, měla černé vlasy s zeleným pruhem, když byla u pokladny, byla taková stydlivá jakoby nevěděla co říct. Jinak zákaznici byli stálí nebo obyčejní lidé co šli okolo. Den se docela táhl, po zavírače vytřel Henry podlahu jak slíbil, zavřel krám ale nemířil domu. Místo toho si zval batoh který již měl připravený pod pultem a vydal se pod rouškou tmy do ulic. Skončil u starého vagonu který kdysi hodil nadčlověk, takovou silou že přistál až pět kiláku od kolejí. Vytáhl spreje, měl úsměv na rtech a sám sobě si pomyslel „ Konečně jdu na tebe". Byl to jedení starý vagon v New Yorku který nebyl ještě posprejovaný a to jedině kvůli tomu že tu vláda měla vojenské výzkumné centrum, jmenovalo se Atlantis, ale naštěstí pro Henryho bylo centrum včera zavřený. Měl to z první ruky, protože jeden z pracovníku byl stálým zákazníkem.

Na vagon vysprejoval svůj motiv který si připravoval na dobrý místo, byla to červená medúza na bílém korálu. Pod to napsal pro Lucy. Sam nad sebou se spokojeně koukal na svůj poslední výtvor. „Nádhera, to musím vyfotit" Vzal mobil ale než to vyfotil uvědomil si že nad laboratoří je prázdný billboard. Uvědomoval že to za pár dní by malbu překryli ale lákala ho představa že by město koukala na jeho malbu. "Udělám to, ne bude to pruser, ale ndělej" Sám se sebou bojoval, nakonec zvítězilo adrenalin nad zdravým rozumem. Přelez plot, vylezl po stožáru a stál před prázdným billboardem. Vykročil blíž a hned věděl že udělal chybu přes napadané listí nebylo vidět střešní okno. Sklo prasklo pod Henryho vahou. Spadl doprostřed tajemné místnosti. Na kraji bylo velké křeslo a spoustu monitoru. Monitory začali nabíhat, najednou se ozvalo, "Vhodný dárce nad 43%, proveďte experiment X-12. Henry se bránil ale něco ho táhlo, ucítil obrovskou bolest v kostech a svalech, a potom jen ticho.

Probral se ve své posteli zmatený a zpoceny,zakontroval mobil, byl další den, projel galerie a byla tma jen fotka vagonu.Vstal a začal si prohlížet tělo ale nic se nezměnilo, jen vůbec nevěděl co sestalo a nepamatoval co se stalo po spadnutí z okna, a ta myšlenka ho děsila.