Nedobrovolný Hrdina

Plamen v zrcadle.

Bolest, teplo, žízeň, strach, všechny tyhle emoce Henry plně zažíval. Než vůbec došel do bitu , skoro omdlel. Cítil strašnou a neukojitelnou žízeň. Až když přišel domu, tak hned zamířil do ledničky, kde si vzal dva litry limonády. Když dopíjel flašku tak si teprve všiml že se z něj vychází pára. Rychle ze sebe strhal zbytky spáleného oblečení, a belhal se do koupelny. Teplo co divoce prohánělo po těle ani na chvilku nepolevilo. Teprve až strávil v ledové vodě tři hodiny, pára ustalo a teplo už nebylo takové neúnosné. Pořád mu bušilo srdce. Pořád si klad otázky, „Co se to se mnou sakra stalo, nenarodil jsem se schopnostmi." Jak furt přemýšlel, najednou si uvědomil strašnou věc, zabil člověka. Ale ta nejvíc co ho vyděsilo, byla to, že toho vůbec nelituje. Opakoval si "Byl to šmejd a zloděj, vystřílel do mě zásobník." Sáhl si na hrudník, kde pořád cítil dvě čerstvě zarostlé jizvi, to byla další otázka co si kladl.

Po té co vylezl z vany byl pořád trošku zmatený a pořád měl strašnou žízeň. Sedl si k počítači s pitím u ruce, a začal vyhledávat. Hledal podobné případy jako on. V historie byli jen dva případy, u kterých se schopnosti neprojevili hned, a ty se prokázali v pubertě, a Henry už byl za tímhle obdobím. Pak si vzpomněl že nedávno měl taky nevysvětlenou záhadu. Okamžitě si vyhledal vojenskou a výzkumnou společnost Atlantis. Tu budovy zbouraly, ten samý den jak si Henry nepamatoval jak se dostal domů. Chvilku přemýšlel a věděl že se sám nedopracuje k odpovědi, uklidnil se a sám sobě řekl „Henry, teď se musíš chovat jako každý normální občan ve městě." Temný hlas neznámo odkud „ Ty tu moc nevyužiješ, myslel jsem že máš na víc.", „Kdo to byl?", „Přece já." Překvapeně se zvedl ze židle, ohlížel se po celým bytě, ale další osobu nenašel. Znovu se ozval temný hlas, ale teď bylo slyšet odkud vychází. Podíval se směrem do zrcadla. „Tak co Henry?". Když vyděl co se ve zrcadle skrývá, nastala hrůza. Byl to on, ale zahalen v modrých plamenech a obklopen mrtvolami. Henry šel k zrcadlu, namířili dlaň, pomaličku zaplanul červený plamen. Osoba v zrcadle se jen zasmála, jak se červený plamen přibližoval k odrazu, tak se obraz vytratil. Henry teď stál před začouzeným zrcadlem od ohně a v hlavě si pomyslel. „Zítra si vezmu volno, cítím že odpočinek a dostatek vody mi jedině prospěje, radši si lehnu než se z toho zhroutím, a pak něco vymyslím."