Navždy spolu {Luttem} ❌

6# Zkažené plány ✅

Maty se usmál.A roztomile na mě koukal.
M:Ty nebudeš jíst dole?
L: Měla bych?
M:No ne, nemusíš.
L:To znamená,že budu dneska obědvat s tebou.🙃
M:Tak jo!😊
Sedla jsem si na postel naproti Matymu a začali jsme jíst.
M: Už...jsi volala těm rodičům.
Podívala jsem se na něj
„Rodičům?"řekla jsem nechápavě.
„Jo počkeeeeej už vím.Ne ještě jsem jim nevolala.Až dojím tak zavolám mamce."
M:Okey
Dojedla jsem a šla jsem volat mamce.Hovor jsem dala na hlasitý odposlech.

Rozhovor mezi mamkou a Mnou(R:Mamka,M: Matyáš ,L: Já

R:Ahoj.Co potřebuješ?
L:No,ahoj mami.Chci ti jenom říct že v sobotu nepřijedu sama.
R:To s tebou přijede nějaká kamarádka?
Maty se začal smát.„Prej kamarádka"vykřikl.
L:No právě že ne.
R:A kdo teda?
L: Můj retardovanej přítel.😂
A začala jsem se smát.
R: Ahaaaaaaa...Tak to jo.Táta o tom ví?
L:Ne, táta o tom neví.
R:Tak já mu to radši ani říkat nebudu.
L:Okey, díky.Zatím čau
R: Čau
A típla jsem hovor
L: Takže v tom případě mamka už o tom ví.Ale moje mladší ségra a táta to ještě neví.A moje mladší ségra má zítra kolem půl 1 stream.To znamená...
M:To znamená co?
L:To znamená to že jí můžeme překvapit a udělat jí na streamu hype jak sviň.
M:To není špatný nápad.
L: Děkuju za ohodnocení nápadu.😂
M: Nemáš zač.
Maty už konečně taky dojedl a tak jsem se zvedla a šla jsem odnést talíře.
Ale dole mě zastavil Deyr s Vitou.
D:Maty je nahoře?
L:Jo, proč?Co se stalo?
D:No,já nevím jestli ti to můžu říct...
„Jo, můžeš.Je jeho přítelkyně takže by bylo dobrý jí to říct."přerušil Vitaa Deyra.
D:No tak jo.Nechcete to jít řešit někam jinam?
L:Okey, můžeme jít třeba ke vchodu do areálu.
D:Tak jo.Jdeme
Přišli jsme ke vchodu a Deyr spustil:
„No...Jde o to že jsem před chvílí mluvil s jednou holčinou.A ona mi řekla že se kvůli Matymu řezala."
L:Ale, proč?!
V: Protože s ním nemůže být."přerušil Vitaa Deyra.
L:A kolik jí je.Jak se jmenuje?
V:To je ten problém.
D:Je jí 11,a jmenuje se Bára Horáčková
L:Aha.A na jakým pokoji je?Já za ní zajdu.
V:Tak pojď s náma.
Šla jsem tedy s Vitou a Deyrem.Když jsme přišli k pokoji kde byla ta holčina,tak jsem slyšela brekot.
V: Nemáme tam jít s tebou?
L:Ne dobrý to zvládnu.Běžte to zatím říct Matymu.
V:Tak jo.
Zaklepala jsem a vešla jsem do pokoje .
L:Baru?
B:Nech mě být! a hodila po mě polštář.
L:Hele já vím jaký to je.
B:Co?
L:To čím si teď přicházíš.
B: Takže ti to Deyr řekl?
L: Možná,ale to teď není hlavní.Proč se řežeš?
B: Vždyť víš proč to dělám,tak proč se ptáš.
L: Vím to,ale vysvětli mi proč zrovna kvůli Matymu.Vždyť je mu 20 a tobě jedenáct.To je velký rozdíl.
B: Protože ho miluju!Ty to snad pořád ještě nechápeš?
L:Já to chápu,ale...hele.
A pomalu jsem si začala vyhrnovat rukáv.
Na mé ruce byly hluboké řezné rány.
B:Ty jsi se taky řezala?
L:Jo.A přestala jsem.A víš proč??
B: Proč?
L: Protože mi moje nejlepší kamarádka řekla ať přestanu,a já si řekla proč v tom pokračovat když mám kolem sebe lidi kteří mě mají rádi.
B: Vážně?
L:Jo.Už se prosímtě neřezej.Zkazí ti to celý tvůj život.
B:A proč jsi se řezala ty?Taky kvůli klukovi?
L:Jo,ale pak jsem ho začala nenávidět,a teď lituju toho že jsem se začala řezat.Proto nechci aby ses řezala ty.
B:Tak jo,já už se řezat nebudu.
L:To je dobře.Ukaž mi tu ruku.
Bára si vyhrnula rukáv a všude měla vyřezaná srdíčka a potom tam měla vyřezáno jméno Matyáš.
Po tváři mi začala téct slza.
B:Ty brečíš?
L:Ne, nebrečím.Jenom lituju.
B: Čeho?
L:Toho, že ty jsi tak mladá a už si takto ničíš krásu a život.
B:Asi bych ti měla ukázat ještě něco.
Nechápavě jsem se na ni podívala,a ona se zvedla a šla k její tašce.Z tašky vytáhla plechovou krabičku.I s krabičkou přišla k posteli a sedla si.
L:Co to je?
B: Sbírka
L: Sbírka? Sbírka čeho?
Bára vytáhla z krabičky žiletku.
B: Žiletek... řekla nevině a silou mi přejela po zápěstí.
Já zasykla bolestí a chytla jsem se za ruku.
L:Au!
Najednou do pokoje vtrhl Maty s Deyrem a Vitou.
V:Hned mi mohlo být jasný že bude nebezpečná.
M:To jsi se teda dozvěděl hodně brzy.
Vitaa s Deyrem chytili Báře ruce,aby nemohla nikomu už ublížit.
Na pokoj přiběhli i vedoucí kteří se o Báru postarali a zavolali jejím rodičům.
Z mého zápěstí pořád rychle vytékala krev,a já pomalu strácela vědomí.
„Ztrácí vědomí! Musíme jí odvést na pohotovost!" byly poslední slova která jsem slyšela než jsem upadla do bezvědomí.
Probudila jsem se až v nemocnici na pokoji.Vedle mojí postele seděl Maty.Držel mě za pravou ruku a hlavu měl v mojí dlani.
L:Maty?
M:Sestro!Sestro!Vzbudila se!
L:C-co se stalo?
M:Ztratila jsi hodně krve.Ale už je to v pohodě.
Najednou přišla zdravotní sestra.
S: Dobrý den,jak se cítíte?
L:Je mi dobře.Jenom mě bolí hlava.A co se stalo?
S:Tady pan Tomka vám daroval krev, protože jste ztratila hodně té své.Můžete mu poděkovat,díky němu žijete.
Vyděšeně jsem se podívala na Matyho a
všimla jsem si že Maty má oblepenou ruku náplastí.
L:To vážně?To jsi pro mě udělal?
A po tváři mi začali téct slzy a já to nemohla zastavit.