Cassandra Blacková

Návrat Do Školy

3.1.1996

Dnešní ráno bylo vážně hektické. A to hlavně proto, že jsme se vraceli do školy. A bylo to hlavně díky Weasleyovým. Nevím, jestli takhle spěchají každý rok, ale já bych to nevydržela. Tak třeba Ron ještě neměl ani sbaleno a to v jedenáct odjíždí vlak. Bylo půl jedenácté.

,,Cass, pojď!" křičela na mě máma.

,,Už jdu, mami!" zavolala jsem na ni ze svého pokoje, kde jsem si balila poslední knihu. Zavřela jsem kufr a popadla ho. Šla jsem do předsíně, kde máma už netrpělivě postávala.

,,To je dost." řekla netrpělivě.

,,Promiň, mami. Ale nemohla jsem tu knihu najít." omluvila jsem a oblékla si kabát a boty.

,,V pořádku. Tak pojď, ať to stihneme." řekla a šli jsme ven.

,,A co ostatní?" zeptala jsem se.

,,Přemístí se s někým jiným. Musíme jít postupně." vysvětlila mi.

,,Kvůli Smrtijedům." povzdechla jsem si.

,,Přesně." přikývla a když jsme byli mimo ochranu domu, máma nás přemístila na nástupiště. Hned jsem se vydala do vlaku najít nějaké prázdné kupé. Naštěstí jsem jedno našla, tak jsem si tam dala kufr a šla ven se rozloučit s mámou.

,,Tak ahoj." řekla jsem a objala ji.

,,Buď v bezpečí a uč se. Přece jen letos píšeš NKÚ." připomněla mi.

,,Neboj se, mami. Budu se snažit to napsat co nejlépe." přikývla jsem.

,,A ne že se budeš jen učit. Musíš umět i  relaxovat."

,,Vím. Neboj se, zvládnu to." řekla jsem a naposledy ji objala.

,,Tak běž." pobídla mě. Šla jsem do vlaku a ještě z okna jí zamávala. Pak jsem šla do kupé, kde už seděl Teddy a Nick.

,,Těšíš se?" zeptal se mě Teddy.

,,Upřímně? Netěším se na zkoušky. A hlavně na tu žábu." povzdechla jsem si.

,,V tom s tebou souhlasím." povzdechl si. Nic jsem na to neřekla, jen jsem si položila hlavu do jeho klína. Teddy se usmál a začal mě hladit po vlasech. Než jsem se nadála, tak se mi začaly zavírat oči a já jsem usnula.

O pět hodin později:

,,Cassie, vstávej." slyšela jsem někoho šeptat.

,,Tak vstávej." slyšela jsem znovu. Otevřela jsem oči a viděla Teddyho, jak se na mě dívá.

,,Blížíme se k Prasinkám. Musíš se převléct do hábitu." řekl Teddy tiše.

,,Díky, že jsi mě vzbudil." zašeptala jsem a z kufru si vytáhla hábit a šla jsem se převléct na záchod.

Převlečená jsem se vrátila do kupé. Chvilku jsme ještě seděli, ale hned jak vlak zastavil, tak jsme co nejrychleji vystoupili, abychom chytili nějaký kočár.

Jeli jsme kočárem a já se dívala ven na  cestu. Upřímně se mi moc nechtělo vracet do Bradavic. A to vše jen kvůli té růžové ropuše, která se vydává za profesorku. Vůbec nechci vědět, jaké věci tu chce ministerstvo změnit.

Pomalým krokem jsem šla do Velké síně. To bylo poprvé, co jsem se na návrat do školy netěšila a spíše jsem se snažila ho co nejvíc oddálit. Jenže vím, že stejně tomu neuteču. A už jsem tady.

Vešla jsem do síně a sedla si ke stolu. Vůbec jsem se nepodívala na učitele, protože bych tam jen zahlédla ten falešný, sladký úsměv té ropuchy. A to nemám nejmenší chuť ho vidět.

Večeře proběhla bez komplikací. Víceméně. Ta ropucha měla strašně samolibý výraz a z toho šlo poznat, že se něco stane. Něco, co se nám nebude líbit.

Všechno jsem hodila za hlavu a vydala jsem se do ložnice. Byla prázdná. Popadla jsem pyžamo a šla jsem do koupelny se umýt. Pak jsem se vrátila do ložnice a zalezla do postele s knihou v ruce. Nějakou dobu jsem si četla, než jsem začala cítit únavu. Zavřela jsem knihu a zachumlala se do peřiny. Zavřela jsem oči a nechala se unášet po vlnách snů.

Snad se vám to líbilo a těším se příště. A omlouvám se, že dva týdny nic nevyšlo. Měla jsem menší problém s připojením k internetu. Ale už by to mělo být v pořádku. Tak zase v neděli. Vaše Claire