Listopadové Rande

445 24 14
                                    

11.11.1995

Byl nádherný podzim. Všude to hraje barvami. Mám ho ráda. Stejně jako každé jiné období, ale podzim je pěkně barevný. Navíc je dnes neděle a ještě výlet do Prasinek. Teddy mě pozval na rande, takže se tam velmi těším. Původně jsem neměla v plánu jít, protože jsem si chtěla něco dodělat do školy, ale když mě Teddy pozval na rande, tak se mi plány změnily. A vlastně jsem za to i ráda.

Bohužel dnešní vstávání nebylo nejlepší. A to jen kvůli tomu, že jsem se probrala už o půl šesté a bohužel se mi už nedařilo usnout. Takže jsem vstala z postele a naložila se do vany.

Z vany jsem vylezla po hodině. Umyla jsem si i vlasy a kouzlem je vysušila. Natáhla jsem se pro oblečení, které jsem měla vedle vany.

Převlékla jsem se a udělala si ranní hygienu. Pak jsem opustila koupelnu. Šla jsem do ložnice, kde holky ještě spaly. Potichu jsem si vlezla do postele a vytáhla si knihu. Bylo půl sedmé ráno a snídaně je až od sedmi, takže jsem měla ještě půl hodiny. A do Prasinek se jde až ve dvě, takže mám času dost.

Bylo půl osmé, když mě přestala kniha bavit. Zvedla jsem se z postele, potichu jsem opustila ložnici a šla do Velké síně, kde se podávala snídaně.

Ve Velké síni bylo docela prázdno. Není divu, protože je neděle a všichni ještě dospávají. Ale i tak je tady pád lidí, převážně z Havraspáru. A není divu, že je to ta 'chytrá' kolej.

Po snídani jsem se zvedla a šla do knihovny. Vlastně to bylo jen z nudy a já nevěděla, co dělat. Knihovna byla první věc, co mi přišla na mysl a nevadilo mi to. Miluji knihy, ale zase je nemusím mít pořád u sebe. A navíc jsem zvědavá, co nového objevím.

Vešla jsem ho knihovny a hned šla k regálům. Knihovna v Bradavicích je obrovská, ale za těch pět let jí mám pěkně zmapovanou, takže mi nedělá nejmenší problém se tu vyznat. Takže nebylo divu, když jsem po pěti minutách hledání, našla knihu, která by mě mohla zaujmout.

Našla jsem si místo a začala jsem si číst. Ale po půl hodině jsem knihu vyměnila. Nebyl to úplně můj šálek kávy, takže je to pochopitelné.

Knihovnu jsem opouštěla až ve dvanáct. Hlavně proto, že jsem měla hlad. A taky jsem se chtěla včas připravit na rande. A to z knihovny, při nejlepší vůli, nejde.

Poobědvala jsem a pak šla do ložnice. Tam jsem si vytáhla bílé tílko, černé džíny, koženou bundu a bílé podpatky. Oblékla jsem se a posadila se na postel. Byla jedna hodina a do Prasinek se jde až za hodinu, takže jsem měla ještě nějaký čas, ale vůbec jsem nevěděla, co tu hodinu dělat.

Takže jsem udělala jedinou věc, která mi přišla na mysl. Vzala jsem si knihu a začetla se do ní. Nechtělo se mi, ale jelikož nemám co jiného dělat, tak to musím chvilku vydržet.

Uběhla hodina a já jsem pomalým krokem šla na nádvoří. Tam jsem se měla potkat s Teddym.

Na nádvoří už bylo plno studentů. Všichni se těšili, protože do Prasinek nejsou výlety pořádané často. A nejvíc to ocenili studenti pátých a sedmých ročníků. A tedy i já. Protože já, s pátými ročníky, skládám NKÚ a sedmé ročníky skládají OVCE. Tím pádem oceníme každé rozptýlení od učení.

,,Tady jsi." ozval se za mnou hlas.

,,Ahoj, Teddy." řekla jsem a otočila se. Dala jsem mu pusu na tvář, a pak ho chytla za ruku.

,,Taky tě rád vidím." řekl s úsměvem. Šli jsme k Filchovi, který nám zkontroloval povolení. Pak jsme se mohli vydat směrem k vesnici.

Celou dobu jsme šli mlčky. Nevadilo mi to. Vlastně to bylo i celkem fajn. Sama nevím proč.

Jako první jsme šli do Medového ráje. Protože to by nebyl výlet, kdybychom se tam nestavili. Hlavně proto, že já miluji sladké a kdybych si nic nekoupila, tak to pravděpodobně nezvládnu.

Po nakoupení sladkostí jsme šli do knihkupectví. Chtěla jsem si koupit nějakou novou knihu. Vše, co jsem si vzala z domu, už mám přečtené, takže potřebuji něco jiného, ať pořád nemusím do knihovny. Takže jsem procházela regály a pečlivě vybírala.

Knihkupectví jsme opustili po dvou hodinách. Kupodivu to nebylo kvůli mně. Já měla vybráno po hodině, ale Teddy se nemohl rozhodnout, takže jsme tam strávili hodinu navíc.

,,Tak promiň no." řekl když jsme šli ke Třem košťatům.

,,Já se nezlobím." řekla jsem a pousmála se. Podívala jsem se na něj a vypadal, že si oddychl.

Vstoupili jsme ho hospody a šli ke stolu. Teddy šel objednat ležáky a já se posadila. Teddy se po chvíli vrátil a začali jsme si povídat. Mezitím nám paní Rosemerta donesla pití.

Strávili jsme hodinu a půl jen mluvením. Odešli jsme z Prasinek jen proto, že jsme se museli vrátit. Moc se mi nechtělo, protože jsem měla super čas. Bohužel však musím respektovat pravidla. Kvůli tomu mě doma táta i poučuje. Prý mám porušovat pravidla, protože jsem dcera Poberty! A kvůli tomu má občas s tátou argument i máma. Nedivím se jí. Je vdaná za dítě v těle dospělého.

Mezitím, co já jsem přemýšlela, jsme došli do hradu a do společenské místnosti. S Teddym jsem se posadila ke krbu. Políbila jsem ho. Vlastně jsme půl hodiny strávili jen líbáním. Neposouvali jsme to dál. Protože jsme ještě nebyli připravení a za druhé si myslím, že by ho táta zabil. A o to já nestojím.

,,Jdeme na večeři?" zeptal se mě Teddy a začal vstávat.

,,Jasně." usmála jsem se a vstala jsem z něj. Během líbání jsem se mu posadila na klín.

Šli jsme na večeři a když jsme se najedli, tak zpátky do společenské místnosti. Opět jsme byli u krbu. Je to totiž mé oblíbené místo. Seděla jsem tam dobrou hodinu, než jsem se rozhodla, že je čas jít do ložnice.

,,Dobrou noc, Teddy a děkuji za dnešek." zamumlala jsem, když jsem mu dala pusu.

,,Tobě taky a nemáš zač." odpověděl a odtáhl se. Ještě jsem mu dala pusu na tvář a šla jsem do ložnice.

V ložnici jsem popadla pyžamo a zavřela jsem se v koupelně. Dala jsem si rychlo sprchu, než jsem se, oblečená v pyžamu, vrátila zpět do ložnice. Hned jsem zalezla do postele a zatáhla závěsy. Zavřela jsem oči a pokoušela se usnout. Byla jsem unavená. Ani nevím z čeho, ale moje tělo už nechtělo nic nedělat. Takže jsem byla ráda, že jsem po chvíli usnula.

Oblečení Cass

Doufám, že se vám kapitola líbila

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu se těšit příště. Vaše Claire

Cassandra BlackováKde žijí příběhy. Začni objevovat