Cassandra Blacková

Návrat Do Bradavic

1.9.1994

Zase do školy. Čtvrtý ročník. Nechápu, že tam stále musím chodit, ale těším se. Já nevím, co mám poslední dobou za pocity. Asi se bojím po tom mistrovství světa.

Ráno jsem vstala a hned jsem se převlékla. Šla jsem dolů na snídani a po ní si šla pro kufr, abych ho mohla nechat v předsíni. Harry se ještě na poslední chvíli balil a teta Lily mu pomáhala. Nechápu, že to musel nechat až na ráno.

Po hodině nás konečně máma přemístila na nástupiště. Hned jsem si dala kufr do vlaku a šla se rozloučit s mámou.

,,Užijte si to." zašeptala mi máma do ucha, když mě objala.

,,Určitě." usmála jsem se a odtáhla se.

,,Tak ahoj, zlato." řekla máma a já jsem šla do vlaku. Našla jsem Harryho a sedla si k němu.

Vytáhla jsem si knihu a začala si číst. Byla jsem do toho tak začtená, že jsem si nevšimla, když jsme vyjeli z nádraží a ani příchodu ostatních. Od knihy jsem odtrhla zrak, až když jsme se blížili k Bradavicím.

Oblékla jsem si hábit a po zastavení vlaku, jsem se hned vydala hledat kočár. Když jsem našla prázdný, tak jsem si tam sedla a čekala, až dojdou i ostatní. Naštěstí to netrvalo dlouho.

Dojeli jsme k hradu a pak jsme šli do Velké síně na slavnostní hostinu. Ovšem jako první nás čekalo zařazování nových studentů. Trvalo to nějakou chvíli. Taky jsem si všimla, že na místě profesora OPČM nikdo neseděl.

,,Třeba nikoho nesehnali." zamumlala Hermiona. Než jí stihl někdo odpovědět, vstal Brumbál a vyzval nás k jídlu. Všichni jsme vklidu jedli, teda až na Herm. Ta si stěžovala, že je to jídlo udělané z otroctví.

Po jídle vstal Brumbál ještě jednou.

„Nuže! Teď, když jsme se dosyta najedli a napili, musím vás ještě jednou požádat o pozornost, abych vám oznámil několik věcí.Školník pan Filch mne požádal, abych vám sdělil, že do seznamu předmětů, které jsou na hradě zakázány, byla letos navíc zařazena ječivá joja, hryzavá házedla a bezcitné bumerangy. Pokud vím, úplný seznam nyní obsahuje přibližně čtyři sta třicet sedm položek, a pokud by si ho někdo chtěl přečíst, lze do něj nahlédnout v kanceláři pana Filche. Tak jako každý rok bych vám chtěl připomenout, že do lesa na školních pozemcích je studentům vstup zakázán, právě tak jako do vesnice Prasinky, a to všem až do třetího ročníku. Musím vám rovněž s politováním oznámit, že školní
pohár ve famfrpálu se v tomto školním roce neuskuteční."

„Cože?" vyjekl Harry a podíval se přitom na George a na Freda, své spoluhráče z famfrpálového družstva. Ti na Brumbála jen zírali s otevřenými ústy, očividně příliš ohromení, než aby ze sebe dostali jedinou hlásku.

„Důvodem k tomu,"pokračoval Brumbál, „je soutěž, která začne v říjnu a potrvá po celý školní rok, takže si vyžádá mnoho času a úsilí našich učitelů. Jsem si však jist, že to pro vás pro všechny bude zcela mimořádný zážitek. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v letošním roce se v Bradavicích…" Brumbál se zastavil. Dovnitř vešel člověk, kterého jsem poznala. Byl to mámin bývalý zaměstnavatel. Alastor 'Pošuk' Moody. Všichni koukali s otevřenou pusou.

,,Dovolte, abych vám představil našeho nového učitele obrany proti černé magii," pronesl do ticha zvučným hlasem Brumbál. „Profesor Moody."„Jak už jsem říkal, v příštích měsících budeme mít tu čest, že se právě u nás uskuteční velice vzrušující soutěž, která se nekonala už víc než sto let. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v Bradavicích se letos uskuteční turnaj tří kouzelnických škol."

„To má být VTIP?“ ozval se Fred nahlas. Napětí, které v síni zavládlo, jakmile se Moody objevil, rázem polevilo. Skoro všichni se dali do smíchu, dokonce i Brumbál se uznale uchechtl.

„To není žádný vtip, pane Weasleyi,“ řekl, „ačkoli, když už jste na to narazil, letos v létě jsem slyšel jeden opravdu dobrý – to spolu jdou zlý troll, ježibaba a vykuk leprikón do hospody..." Brumbál se zastavil, když se na něj profesorka McGonagallová podívala.  

„Kde jsem to přestal? Ano, ovšem, u turnaje tří kouzelnických škol… Totiž, někteří z vás možná nevědí, co takový turnaj obnáší, takže ti, co to vědí, mi doufám prominou, že to napřed stručně vysvětlím, a dovolí své ctěné pozornosti, aby se zatím toulala, kde jí bude libo. Turnaj tří škol se poprvé uskutečnil přibližně před sedmi sty lety jakožto přátelské utkání mezi třemi největšími školami čar a kouzel v Evropě – Bradavice mi, Krásnohůlkami a Kruvalem. Každá škola si vybrala šampióna, který ji reprezentoval, a ti tři šampióni se utkali ve třech kouzelnických úkolech. Turnaje se konaly každých pět let a střídavě je pořádaly jednotlivé školy. Vládl obecný názor, že je to ten nejlepší způsob, jak navázat vztahy mezi mladými čarodějkami a kouzelník různých národností – aspoň do té doby, než úmrtnost začala být tak vysoká, že od nich raději upustili."

„Úmrtnost?" opakovala šeptem Hermiona a zatvářila se zděšeně. Nezdálo se však, že by většina studentů ve Velké síni její znepokojení sdílela. Mnozí z nich si mezi sebou vzrušeně šuškali, a Harry, stejně jako Teddy, měl daleko větší zájem dozvědět se víc o turnajích, než aby si dělal starosti kvůli tomu, že před bůhvíkolika sty lety někdo přišel o život. Já sama jsem si nemyslela jinak.

„Během staletí došlo k několika pokusům turnaje obnovit," pokračoval Brumbál, „žádný z nich však neměl valný úspěch. Naše dva odbory, kouzelných her a sportů a pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci, dospělý ovšem k závěru, že dozrál čas znovu se o to pokusit. Celé léto jsme usilovně pracovali na tom, abychom zajistili, že tentokrát se žádný šampión neoctne ve smrtelném nebezpečí. Ředitelé Krásnohůlek a Kruvalu k nám přijedou s užším výběrem uchazečů v říjnu a volba tří šampiónů se uskuteční v předvečer Všech svatých. Nestranný soudce rozhodne, kteří studenti si nejvíc zaslouží utkat se o Pohár tří kouzelníků, k větší slávě své školy, a také o cenu tisíc galeonů, která připadne jim osobně." říkal Brumbál.

„Tak to se přihlásím!" sykl Fred s tváří celou rozpálenou při pomyšlení na tolik slávy a bohatství. Nebyl jediný, kdo už sám sebe viděl v úloze bradavického šampióna. Pozorovala jsem, jak studenti u všech kolejních stolů buď upřeně hledí na Brumbála, nebo něco vzrušeně šuškají svým sousedům. Brumbál se však znovu ujal slova a Velká síň opět ztichla.

„Chápu, jak velice byste si všichni přáli získat Pohár tří kouzelníků pro Bradavice,"řekl, „ovšem ředitelé
účastnických škol se spolu s ministerstvem kouzel dohodli, že letos pro závodníky stanoví věkovou hranici. Do výběru se mohou přihlásit pouze studenti, kteří jsou již plnoletí, to jest od sedmnácti let. Tuto zásadu…" a Brumbál mírně zvýšil hlas, protože několik studentů nato velmi pobouřeně zahučelo a Weasleyova dvojčata se okamžitě zatvářila zuřivě, „považujeme za nutnou. Ať přijmeme jakákoli bezpečnostní opatření, turnajové úkoly bezesporu budou obtížné a nebezpečné a je velice nepravděpodobné, že studenti z nižších ročníků než šestý a sedmý by je dokázali zvládnout. Já osobně dohlédnu na to, aby žádný nezletilý student neoklamal našeho nestranného soudce ve snaze stát se bradavickým šampiónem. Žádám vás, abyste zbytečně neplýtvali časem a nehlásili se, pokud vám ještě není sedmnáct. Delegace z Krásnohůlek a Kruvalu k nám přijedou v říjnu a zůstanou tu po většinu školního
roku. Jsem plně přesvědčen, že našim zahraničním hostům během jejich pobytu vyjdete ve všem vstříc a že plně podpoříte bradavického šampióna nebo šampiónku, až je nestranný soudce vybere. A nyní už je pozdě a vím, jak vám všem záleží na tom, abyste byli odpočatí a čilí, až zítra ráno přijdete na vyučování. Proto všichni do postele, a honem!" dokončil Brumbál a všichni se začali zvedat. Já jsem rychle odešla, protože jsem chtěla utéct od všeho toho mumlání.

Dostala jsem se do ložnice, kde jsem se rychle převlékla do pyžama. Pak jsem si lehla do postele a zavřela oči. Byla jsem opravdu unavená, takže ok chvíli jsem byla úplně tuhá.

Tak tohle je další kapitola. Snad se vám líbila a budj se těším příště. Claire