Nechci být svědkem tvého pláče
protože ty jsi mi dala sílu
A přes všechny jizvy zraněného srdce
musíme dosahovat našich cílů
Lidé myslí jen na sebe
A na obličejích nosí masky
Ale ty jsi ta, co ji vždy sejme
A ukáže tvář pravé zlatovlásky
Doufám že tvé oči se zas rozzáří
Jen s tebou chci na tom plese tančit
Ostatní mě jen z principu uráží
A k nim se chci už jen zády otočit
Život je někdy plný bolesti
A jeden se cítí ve světě cizí
Zároveň se můžeš cítit plna zlosti
Ale vždycky nějaké slunce svítí
Opět pro stejnou kamarádku. Tenkrát mi poslala svou fotku s obličejem plným slz a já se ji snažil pomoct, stejně jako pomáhala ona mě.
ČTEŠ
Studenstké žalozpěvy
PuisiSoubor básní ze střední školy. Texty jsou často věnovány různým osobám, proto je jejich kontext vysvětlen kurzívou pod samotnou básní. Taky to jasně zodpoví tu věčnou otázku: Co tím chtěl básník říci?
