věci slepený / Calin

⋆8⋆

Byly asi dvě ráno a mě vzbudilo volání. Calin. Zvedla jsem to, docela naštvaně.

,,Co kurva chceš?"

,,Sejdi dolů, jsem před barákem."

,,Je noc tyvole, nevíš že se v noci spí?" trochu jsem křikla. Byla jsem ještě dost rozespalá, takže mi to na náladě nepřidalo.

,,Vím, pojď ale dolů, nejel jsem sem zbytečně."

Típla jsem mu to a ospale se zvedla. Tohle jsem teda nezažila..
Oblékla jsem se do teplejšího oblečení, bude mi zima a po tom, co jsem zjistila že úplně gentleman není, nepočítám s tím, že by mi bundu půjčil.
Sešla jsem jen s klíčema a mobilem dolů.

,,Co tady děláš.." zakňučela jsem.

,,Stýskalo se mi po tobě," objal mě.

Co?

,,Jak jako stýskalo?" zamumlala jsem zmateně. Tohle se na něj nehodí.

,,Prostě jsem nechtěl být doma sám, nemůžu usnout," pohladil mě po tváři ,,chtěl bych spát vedle tebe."

,,Tak to ale nepůjde.. doma někdo je.. a asi by s tím nesouhlasili," špitla jsem.

,,Mohla bys spát ty u mě, už jednou se ti to povedlo," zasmál se.

Jen jsem mlčela a koukala se na něj.
Zrovna dneska nechci.

,,Pojď se projít po Brně. Určitě jsi sama nikdy v centru nebyla. Bála by ses."

Měl pravdu...

,,Tak fajn, ale před čtvrtou chci být doma."

,,Budeš okolo páté, a u mě."