věci slepený / Calin

⋆10⋆

,,Calin bude naštvanej až vás tady uvidí," zasmál se Petr. Jasně že bude, ale on se to nedozví.

,,On je tady?" zašeptám nesměle. Ani mě to nezajímá. Ten kluk už v mým životě nemá místo. Nebo...

,,Jo je, ale věnuje se jinejm holkám," zasmál se. Trochu mě bodlo u srdce. Natálie. ,,Takže seš asi v pohodě."

V tom jsem slyšela smích, ale nejen to, taky mi někdo vylil něco na záda a šíleně to studělo.

,,Sorry kotě," zasměje se a hrne se předemnou muž s ženou. Otočil se na mě. A já se jen nestačila divit.

,,Caline?" nadzvedla jsem obočí a koukala se nevěřícně na něj. Držel nějakou malou holku za ruku. Mohlo jí být asi málo přes patnáct. On děvče pustil a koukal se dál na mě.

,,Pojď na slovo," chytl mě za ruku, ale já ucukla.

,,Těch slov mohlo bejt i tisíc, kdyby jsi se mnou komunikoval," odsekla jsem naštvaně. Nebyla to moje chyba! Chytl mě za paži a táhnul pryč z davu. Snažila jsem se protestovat, ale jemu jsem lehce podlehla. Byly to ty city?

,,Proč jsi tam stála s klukama?" vyhrkl na mě, hned po tom, co jsme vyšli z klubu. On se ptá mě? On má právo být naštvanej na mě?

,,Proč jsi se tam tahal s nějakou malou courou?" zasmála jsem se nad tím, jak je tato situace absurdní. Aspoň se bavím s dospělýma, ne s nějakou holkou co se taktak dostala z domu.

,,Ptal jsem se první," řekl sebejistě. Že má na tohle žaludek...

,,Šla jsem se bavit, užívat si toho, že tady nejsi, ale ne, ty jsi zase přišel a celý to rozvrátil!" rozhodila jsem rukama a hodlala odejít. Ale to se mi nepodařilo. Za ruku mě přirazil ke zdi a koukal se mi do očí.

,,Užívat toho že tady nejsem?" zasmál se. ,,Chceš snad připomenout, jak jsi mi ještě před nějakou dobu vzdychala v posteli?"

,,Caline bylo to jednou-" snažila jsem se bránit. Ne jen bránit těmto kecům, ale jemu samotnému. Věděl, jak si mě dokáže dostat pod sebe. Abych ho poslechla na slovo. Pomalu se ke mně začal přibližovat, koukal se mi na rty.

Ucukla jsem a flusla mu do ksichtu. Tohle mu patří.

,,Mě nebaví hrát nějaký tvoje hry. Mě nebaví poslouchat jak si se mnou dokážeš představit budoucnost. Mě nebaví bejt holka, kterou máš jenom na dobu, dokud se nenajde další!"

Pustil mě a poníženě odstoupil. Myslím si, že mu nikdy nedala žádná holka co proto. Všechny byly hloupý.

,,Fajn tak.. promiň," zašeptal a zakoukal se do země. A teď co? Myslí si, že mu to odpustím, skočím kolem krku a potom skočím do postele. To tak.

,,A co jako? Mám se z toho posrat?" strčila jsem do něj. Asi byl zaskočenej tím, co ve mně bylo. Ale já sama byla. Nikdy jsem si na nikoho nedovolila, natož na kluka.

,,Hele zase se uklidni, nic strašnýho se nestalo..." zamumlal. Cejtila jsem z něho enormní množství chlastu. Říkal, sliboval, že nic nebere, že ani nehulí. Jak ti tohle mám věřit?

,,Pro tebe třeba ne, když sis na tohle lámání srdíček zvykl, ale pro mě to něco znamenalo. Pro mě to znamenalo kurva hodně. A ty jsi tohle celý posral, celý budování něčeho!" křikla jsem po něm tak, že se na nás líbající pár otočil. Asi se cítil dost poníženě.

,,Hele tak.. já ti ukážu že to jde, že... to zkusíme znovu," zašeptal. Tak moc ti na tom záleží, že to neřekneš ani nahlas?

,,Jak znova? Jak znova proboha?! To ani neskončilo, ale ty bys začínal znova," zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. ,,Neskutečný."

,,Ono by to bylo lepší, začít jakože novej začátek a já bych se snažil," plácal pátý přes devátý. Už jsem to vnímala jen jako vtip.

,,Seš sjetej, běž si prcat děti, na mě zapomeň."

----

Trošku drsnější, že? Jen bych ráda podotkla, že je tohle teprve začátek hlavního děje, i když tuhle fanfikci neplánuju úplně natahovat.

Líbí?