věci slepený / Calin

⋆18⋆

Byla jsem u Calina na bytě a koukala se z okna. Měli jsme jít spolu do restaurace. Přišla mu zpráva. Mobil jsem mu otevřela a najela na chat s někým, kdo se jmenoval "-".

'vcerejsek byl uzasnej nemyslis Calinku? dneska by sis to zopakovat nechtel?'

'Už mi nepiš, jsem se svojí, nepotřebuju aby to věděla'

'jeziss ty jsi zase s ni, vcera jsi na ni teda moc nemyslel, kdyz jsi vzdychal moje jmeno, milacku'

'Neříkej mi tak'

'tak chces abych ji to poslala? ja si dokazu moc dobre zjistit, jak se ta tvoje cuza jmenuje, vis to'

'Neposílej jí to, byla to jednorázovka, byl jsem ožralej, já tohle dál v životě mít nechci'

'vim ze se ke mne zase vratis, vim to. nikdo te nikdy neudelal tak jako ja'

'Běž do prdele, už mi nepiš, chci být tenhle večer a všechny další s ní'

'jo jasne, ona te tak bude bavit, mozna jeste mesic a pak se to rozpadne'

To byla ta zpráva, která mu přišla. A já měla pocit, že se mi srdce rozletělo na tisíc kousků. Jak to mohl udělat? Nepotřebovala jsem k tomu jeho vysvětlení, viděla jsem, co jsem viděla a všechno mi to došlo. Bylo mi to jasné, že to prostě s ním nevydrží. Že on to nevydrží.

Přišel za mnou do pokoje, viděl, že držím v ruce jeho telefon.

,,Ale ne..." vydechl a chytnul se za hlavu.

,,Co ale ne? Viděla jsem všechno. Díky že si to alespoň nedokážeš dobře schovat."

Zvedla jsem se a šla k jeho poličce a pobrala všechny lahve chlastu, co tady měl. Zase to byla vina chlastu. Já ti věřila, že bys mě nepodvedl. Možná ani nepodvedl, ale pod vlivem alkoholu se neznáš. Všechno jsem to začala vyhazovat do koše, i když to ho asi nezabrzdí, když si to potom vytáhne.

,,Ne, počkej, já ti to vysvětlím, já ti nechtěl ublížit!" zakřičel z plných plic a já poznala, že nemá daleko od pláče. Já jsem ta, co by měla plakat. Já jsem ta, která dostala další kudlu do zad. Kdykoli si myslím, že je to v pohodě, že už to nebude nikdy špatný, že budeme mít hezký vztah, že se všechno vyřešilo...

Přijde nějaká tvoje blbost a je to v prdeli.

,,Ty si nikdy nenajdeš vztah, když budeš tohle dělat dál! Chápeš že jsme spolu?! Tohle se kurva nedělá! Já na tohle nemám!" zaječela jsem a hodila jednu lahev po něm.

,,Přestaň, prosím, já nechci abys odcházela!"

,,Zatím jsi udělal jen všechno pro to, abych z tvého života odešla ještě rychleji než přišla," setřela jsem si slzy a začala si balit svoje věci do tašky, s kterou jsem je sem i přivezla. Myslela jsem si, že jsem zamilovaná, ale vlastně to bylo jen trápení, už od začátku, nemohla jsem ti nikdy věřit.

,,Natálko..."

,,Už nikdy si neber moje jméno do huby, Caline, je konec. Došla mi trpělivost."

Se vztekem jsem si vzala plnou tašku a šla z bytu pryč. Pojedu s pláčem autobusem, všichni se na mě budou koukat.

Všechno kvůli tobě. Já jsem nikdy neudělala něco, aby jsi měl důvod mi zahýbat.

Byl jsem ve sprše zatím co jsi četla mý zprávy. Vím cos našla, vím že se budeme hádat. Vyhazuješ flašky a já nezvládám stát zas. Vím že mě nenecháš, na to mě máš moc ráda.