věci slepený / Calin

⋆15⋆

Calin mě pozval na jeho koncert. A ne jako fanynku, ale do backstage. Chtěl, abych byla jeho podpora. Přišlo mi to od něj hrozně milý, že mě chce takto představit i mezi ostatní. Ale zároveň mě trochu zaráželo, že se takto rozhodl, když tak nějak před ostatníma tají, že jsme teď... v kontaktu. Nemůžu říct spolu, protože on to moc jako vztah nebere.

A občas ho i zapírá.

,,Těšíš se?" zašeptal a chytl mě za stehno. Byli jsme domluvení na sraz u Davida ve studiu, tak mě nejdřív vyzvedl u školy autem. Máma s tímto moc nesouhlasí, protože Calina moc dobře nezná a nejspíš ani nepozná. On sám se k tomu moc nemá. Další náznak toho, že bych nebyla tak dlouhodobá, jak tvrdil. Spíš nějaká záplata.

,,Jo... ale bojím se toho hluku. A těch lidí tam," zasmála jsem se. Sama jsem v ten moment nevěděla, jaké lidi myslím.

,,Čeho se bojíš prosimtě?" koukl se na mě. ,,Budu tam s tebou, tak se snad nemáš čeho bát, ne? Tohle mě jako chlapa uráží!" oba jsme se zasmáli. Alespoň je teď docela klid, kdy nic neřešíme a opravdu se s tebou můžu cítit bezpečně.

,,Prostě třeba kluků, aby na mě nebyli nějak naštvaní."

,,Nebudou na tebe naštvaní, oni ví že jsem to celý posral já, neboj."

Na jednu stranu mě to trochu uklidnilo, ale nelíbil se mi ten jeho vyčítavý tón, který používal vždycky v těchto situacích. Jako by to byla moje vina.

,,Neposral..." zašeptala jsem a pohladila ho po ruce. A vždycky mě tím donutí se k němu takto zachovat. Ví, jak mě zmanipulovat. To asi věděl u každé. A já si myslela, že ti znovu nepropadnu.

Zastavili jsme v garáži u studia. Pobrala jsem nám nějaké věci v taškách a šla s ním nahoru. S Davidem se znám ze všech asi nejlíp, ještě aby ne, je to nejbližší kamarád Calina. A od tý doby jsem ho neviděla, proto mám obavy, že mu o mně něco nehezkýho řekl. Co si budem, jemu by věřil asi víc než mně.

,,Ahojte poupátka," zasmál se David a plácl si s Calinem. Já se s ním jemně objala a jen tam stála a pokukovala. Tady se to od tý doby změnilo...

,,Jsi nějaká smutná, copak? Nechce se ti tam?" promluvil ke mně zničehonic David. A co řeknu?

,,Nee, nejsem smutná... jen jsem unavená ze školy, mám tam toho teďka hodně a nestíhám to," usmála jsem se. Ve skutečnosti mám jedno z období, kdy toho nemusím moc dělat.

,,Jo vlastně, ty chodíš ještě do školy, to je hroznej nezvyk. Calin chodí na vejšku, ale má dálkový, tak jsem byl zvyklej že se učí po večerech."

,,Jo, dálkový je fajn, taky bych si to vybrala radši, ale na střední jsem nic takovýho nenašla," zasmála jsem se a sedla si na křeslo. Bylo mi tu podivně nepříjemně. To sem Calin přinesl asi s sebou.

Sledovala jsem, jak Calin v rychlosti balil nějaké věci do krabic, to bude asi jejich merch.

-

,,Caline, nemohl by sis na chviličku sednout ke mně a jen si povídat? Přijde mi, že mě tady vůbec nechceš," špitla jsem smutně a zatahala ho za rukáv, když jsem ho už konečně zastihla.

,,Jo, kotě, sorry, řešil jsem pro nás hotel, víš? Teď si odskočím na záchod a budu tady, celej tvůj, jo?" pohladil mě po vlasech a já přikývla. Doufala jsem, že na hotelu dnes večer nebudeme, že pojedeme domů. Ale tak, asi je to i logičtější, že to budou chtít zapít.

Sedla jsem si na pohovku v backstagi a koukala se kolem. Všichni tady někoho měli, někoho do páru. A co jsme my dva s Calinem? Máme silnější citové pouto, než kamarádi. Ale tak nějak nám je jedno, co ten druhý dělá, nebo s kým si píše. I když se občas bojím, že by mě vyměnil.