Psychopat [TodoDeku]✓

•2•

Když jsem do "práce" přišel druhý den, něco mě překvapilo.

Nikdo, ale jako vážně nikdo tu nebyl.

To je dnes volno?

Nějaký speciální den?

Došel jsem k informační tabuli, ale nic tam napsané nebylo.

Co to má sakra být?

Z kapsy jsem si vytáhla mobil, a začal vytáčet Patrikovo číslo.

„Ahoj Midoriyo" pozdravil mě do telefonu.

„Dobrý den mužů se zeptat, dneska je zavřeno?"

„Ne proč?"

„Nikdo kromě mě tu není" řekl jsem zoufale.

„Oni ti to neřekli?" zeptal se mě.

„Neřekli co?"

„Dneska zkolaboval jeden z našich pacientů, tak s ním jeli do nemocnice, já mám zase důležité jednání, takže do večera nejspíš nikdo ze zaměstnanců nepřijde."

„Maximálně uklízečky" dodal.

„Dobře teda, takže mám tu normálně zůstat?"

„Jo, ber to jako normální den" řekl do telefonu.

„Tak nashlednou, a omlouvám se za vyrušení."

„V pořádku, ahoj" řekl, a ukončil hovor.

Já si pouze povzdechl a sedl si na své místo.

Za celé odpoledne přišli pouze tři lidé, včera jich přišlo přes patnáct.

Zatím moc nechápu jak to tady funguje, ale jedno vím jistě.

Mé místo je tady, u pokladny.

Z přemýšlení mě vyrušila rána z podlouhlé chodby.

„Haló je tam někdo?"

Nikdo se neozval, tak jsem se pomalu zvedl, a šel za zvukem.

Midoriyo otoč se, a jdi zpátky.

Správně bys tu ani neměl být.

Radilo mi mé vnitřní já.

Jenže na to abych ho poslechl, jsem byl příliš zvědaví.

V dáli jsem uviděl spadenou krabici.

Takže to byla jenom krabice oddychl jsem si, a šel ji zvednout.

Když jsem procházel kolem pokojů, u kterých jedna strana byla s mřížemi, zarazil jsem se.

Přišel jsem blíž k mřížím, a pozorně se díval na fotku osoby, která tam byla.

Přijde mi povědomý.

Více jsem se přiblížil k fotografii, a nevědomky se ramenem opřel o mříže.

Přísahám, že jsem ho už někde viděl.

Vytáhl jsem si telefon, a najel na foťák.

Třeba si doma vzpomenu pomyslel jsem si, a dvakrát si vyfotil fotografii.

„To jsem tě tak okouzlil?" ozval se něčí hlas, blízko mého ucha.

Okamžitě jsem odběhl od mříží, a zhluboka dýchal.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat" usmál se na mě ten stejný kluk, který byl na fotce.

Nasucho jsem polkl, a kmital, očima ze strany na stranu.

„Nikdy jsem tě tu neviděl, kdo jsi?" zeptal se mě, a opřel se o mříže.

„To nemusíš vědět" vypadlo ze mě, když jsem se uklidnil.

„Jen jsem se zeptal, nebuď hned nepříjemný" zasmál se, a klekl si.

„To je tvůj mobil?" zeptal se, a vzal ze země telefon.

„Vrať mi ho" přišel jsem blíže k mřížím.

Jenže těsně před nimi jsem se zastavil.

Sakra.

„Vrať mi ho, prosím" řekl jsem tiše se sklopenou hlavou.

„Co když řeknu ne?" zeptal se provokativně.

„Tak nic" zamumlal jsem.

Nemůžu se k němu přiblížit, ještě by mi nějak ublížil.

Jen tak jsem tam stál, a díval se jak si prohlíží obal mého mobilu.

„Vrátím ti ho, když mi řekneš své jméno" řekl.

„Izuku Midoriya" vypadlo ze mě.

„Hezké jméno" řekl, a natáhl ke mně  svojí ruku.

„C-co to děláš?" zeptal jsem se krapet nejistě.

„Takhle se už lidé neseznamují?" zeptal se překvapeně.

„Seznamují."

„Ale my dva se už nikdy neuvidíme, takže je to jedno" dodal jsem.

„To nikdy nevíš" řekl, a stále měl ke mně nataženou ruku.

„Nebudu ti podávat ruku, ještě bys mi tu podřezal žíly."

Najednou se začal smát, a já vůbec nechápal proč.

„To je to tak vtipné?" zeptal jsem se podrážděně.

„Promiň já jen...udivuje mě, že si o mně myslíš, že bych někomu jako jsi ty ublížil" řekl, a stále se smál.

Moc nechápu co právě teď řekl...

„Řeknu to takhle, teď když znám tvoje jméno, tě kdykoliv mužů nahlásit vedení" řekl, a já se zarazil.

„To neuděláš."

„Vsadíme se?" řekl, a mně přejel mráz po zádech.

„Prosím nedělej to" vypadlo ze mě.

„Když tak hezky prosíš..."

„Co takhle uzavřít dohodu?" zeptal se s úšklebkem na tváři.

„Jakou?"

„Když za mnou budeš každý den chodit, a strávíš zde minimálně hodinu, tak nic neřeknu" řekl, a já nasucho polkl.

To po mně nemůže chtít.

Vždyť je to člověk, který někoho zabil, a já si tu s ním mám v klidu povídat?

Tak druhá kapitola je na světě, a náš příběh se tímhle odstartoval.

Jak se vám příběh zatím líbí?

Napište do komentářů 🙏.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.