Psychopat [TodoDeku]✓

•29•

Konečně.

Konečně je pryč, a všechno je u konce.

Právě sedím u kuchyňského stolu a narychlo snídám.

Protože dnes je pondělí a mám školu.

Rychle jsem dosnídal, popadl tašku a opustil náš byt.

Asi jsem se o tom ještě nezmínil, ale školu až tak daleko nemám, takže se v podstatně nic nestane když zaspím.

Došel jsem ke škole a vešel dovnitř.

Tam na mě čekala Uraraka s dost vážným výrazem, ale zároveň se zdála nervózní.

„Ahoj Urarako" pozdravil jsem ji.

„Ahoj Deku mohla...mohla bych s tebou na chvíli mluvit?" zeptala se.

„Jo jenom si sundám boty" řekl jsem a vběhl do šatny.

Co nejrychleji jsem se přezul, a šel zpátky za Urarakou.

„Tak co jsi potřebovala?" zeptal jsem se nejistě.

„Omlovám se" řekla a já po ní hodil nechápavý pohled.

„Poslední dva týdny jsem se ti vyhýbala a abych byla upřímná, nechtěla jsem se s tebou moc bavit." začala.

„Důvod ti říct nemůžu ale...ale i tak se ti za to chci omluvit" řekla a já si nemohl nevšimnout, jak se začala mírně třást.

„Mrzí mě to" dodala a v jejich očích se zalesklo.

„M-můžeš mi to odpustit?" řekla a po tváři jí stekla slza.

Nic jsem na to neřekl, jen jsem si ji přitáhl do objetí.

(Nejdříve jsem napsala: a přitáhl si ji do polibku, ale za to by jste mě asi zabily 😂...)

„V pohodě" zašeptal jsem a nemohl se přestat usmívat.

Obětí mi opětovala a jen přikývla.

Hned na to zazvonilo, a my se vydali do třídy.

Vešel jsem dovnitř a sedl si do třetí lavice u okna.

Jsem celkem rád, že sedím sám.

I když moc nechápu důvod učitele, proč mě nechal sedět samotného.

Prý v hodině až moc mumlám, a tím ruším ostatní.

Blbost.

Nachystal jsem si potřebné věci na hodinu a čekal než dorazí náš třídní.

Najednou se otevřely dveře a v nich nestal nikdo jiný než náš milovaný učitel.

Zavřel za sebou dveře, a hned nato si celá třída stoupla.

Pozdravili jsme ho, a on nás též.

„Takže kdo chybí?" zeptal se, když si sedl ke svému stolu.

Já pohotově zvedl ruku a začal říkat jména svých spolužáků.

„Kaminari Denki, Jiro Kyoka a Ashido Mina."

„Děkuji Midoriyo."

Jen jsem přikývl a letmo se podíval z okna.

Dnes to konečně bude normální.

Myslím brigádu.

Vlastně teď když tam není Todoroki, budu moct chodit domů normálně pomyslel jsem si a začal dávat pozor.

Když se nad tím zamyslím, máma říkala, že by se s Rei chtěla navštěvovat častěji.

To znamená...že k nám Todoroki ještě někdy přijde?!

„Hej Midoriyo!" uslyšel jsem hlas mého učitele.

„A-ano?"

„Jak vypočítáme tuhle rovnici?" zeptal se a přitom ukázal na napsaný příklad na tabuli.

„Použijeme sčítací metodu?"

„Špatně!"

„Říkal jsem vám, že když tam budou takto složitá čísla, tak budete používat dosazovací!" řekl naštvaně.

„Pojď nám to vypočítat" řekl s povzdechem.

Zvedl jsem se ze židle a nemohl si nevšimnout, jak se většina mých spolužáků začala smát.

To mi chybělo.

Uviděl jsem jak Iida zvedá palec nahoru, aby mi dodal sebevědomí.

Jen jsem se na něj nejistě usmál a stoupl si vedle tabule.

„Takže mi to zopakuj" řekl učitel.

Nechápavě jsem se na něj podíval, a on se viditelně ještě více naštval.

„Asui o čem jsem před chvílí mluvil?"

„Že máme používat dosazovací metodu" odpověděla.

Jo tohle!

„Předveď se Midoriyo."

Abych byl upřímný, rovnice nejsou moje silná stránka...

Chytil jsem do ruky křídu, když v tom se ozvalo klepání na dveře.

„Už dorazil ten přestupný student, o kterém jsem vám říkal" ozval se hlas našeho češtináře.

P-přestupný student?

Hned na to se dveře od naší třídy otevřely, a mně z šoku vypadla křída z ruky.

Tak tady to utnu xd

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.