Psychopat [TodoDeku]✓

•5•

„Dáš mi aspoň jednu?" změnil téma, a natáhl ke mně svoji ruku.

Je vážně divnej.

„Nebudu takhle riskovat svůj život."

„O čem to zas mluvíš?" zasmál se.

„Jsi vrah, tak proč jsi tak divný?" ignoroval jsem jeho otázku.

„Od kdy jsou kriminálníci normální?" zeptal se pobaveně.

„Tak jsem to nemyslel..."

„Jseš prostě divnej, škemráš tu o brambůrky jakoby ti na ničem jiném nazáleželo."

„Na čem by mi mělo záležet?" zeptal se.

„Já nevím, třeba na tom jak se odtud dostat, a nemarnit tu čas s někým jako jsem já" zamumlal jsem.

„Tak teď jsi mě pobavil."

„Budu k tobě upřímný, mně se tady líbí, mám tu všechno co potřebuju, včetně tebe" mrkl na mě, a mé tváře začaly rudnout.

„C-co prosím?"

„Chci říct, že kdybych chtěl utéct, už bych to dávno udělal, a teď bych seděl v kině s úplně stejnými brambůrkami jako máš momentálně v ruce" řekl.

„Na jaký film by jsi prosimtě šel?" zeptal jsem se pobaveně.

„Na nějaký extrémně romantický slaďák" uchechtl se.

„Že já se vůbec ptal" povzdechl jsem si.

„Mimochodem jak jsi to myslel s tím útěkem?"

„Nemůžeš kdykoli odejít, vždyť jsi tu zamčený, a před dveřmi jsou kamery" řekl jsem mu.

„Takhle jsem to myslel" vstal, a došel k zámku.

Během pár vteřin ho sundal, a já nasucho polkl.

Okamžitě jsem se postavil, a šel o krok dál.

Otevřel dveře, ale z pokoje nevyšel.

„C-co to má sakra znamenat?!" koukal jsem na něj jak na nějakého génia.

„Jak jsi...jak jsi to udělal?" zeptal jsem se s lehkým obdivem, ale zároveň jsem z něj měl strašný strach.

„To je tajemství" řekl, a před pusu si dal ukazováček.

„P-počkej p-proč tam tak stojíš?" zeptal jsem, když mi došlo, že je necelé dva metry ode mě.

„Chtěl jsi vědět jak jsem to myslel s tím útěkem, tak jsem ti to ukázal" řekl, a zamkl celu.

„Umí ten zámek tak lehce odemknout všichni, nebo jen ty?" zeptal jsem se zděšeně.

„Jen já, ti idioti mi nesahají ani po kotníky" řekl, a zase se posadil na zem.

„Egoisto."

„Chamtivče" oplatil mi to, a podíval se na pytlík chipsů.

„Bože ty jsi otravný" přešel jsem k mřížím, a natáhl k němu opatrně ruku.

„Díky" řekl, a natáhl svoji ruku k brambůrkám.

Když jsem si předávali balíček s chipsy, naše prsty se lehce dotkly, načež jsem já rychle ruku oddělal.

„To bylo poprvé co jsme se dotkli" culil se, a já měl chuť ho na místě zabít.

„A naposledy."

„To si nemyslím" protestoval.

„Já to vím" řekl jsem, a sedl si zpátky na podlahu.

„Proč vůbec chceš abych tu byl?" zeptal jsem se po minutě ticha.

„Protože jsem si tě oblíbil" řekl, a dal si do pusy brambůrku.

„Cože?" zasmál jsem se.

„Vždyť se neznámé ani dva dny" snažil jsem se ujasnit fakta.

„No a?" řekl s plnou pusou.

„No a?" zopakoval jsem po něm.

„Podívej se na mě, a pak na sebe."

„Jsme úplně jiní chápeš?" zeptal jsem se, a čekal co z něj vypadne.

„Však protiklady se přitahují" zašklebil se.

Zhluboka jsem se nadechl.

Už nemůžu.

Na tohle nemám pomyslel jsem si, a otočil se k němu zády.

„Copak?" zeptal se.

„Nic."

„Otoč se ke mně" řekl.

„Už nemůžu chápeš?"

„Je večer, a já už měl být dávno doma."

„Místo toho tu s tebou musím trčet, a poslouchat tvoje přihlouplé řeči."

„Ani si nestihnu dodělat potřebné věci do školy, a naučit se na test" dodal jsem, a opřel si hlavu o zeď.

„Klidně ti s tím pomůžu" řekl.

„Ty asi těžko" zasmál jsem se ironicky.

„Pokud tu máš školní batoh, ukaž co máte za úkoly" nenechal se odbýt.

On to myslí vážně?

Zvedl jsem se, a šel si pro věci.

Když jsem se vrátil, uviděl jsem Todorokiho sedícího na zemi mimo svůj pokoj.

„Hej okamžitě zalez zpátky!"

„Tak ti ale učivo nikdy nevysvětlím, když mezi námi budou mříže" řekl, a já se zastavil.

„Jak můžu vědět, že se o něco nepokusíš?"

„Nijak" pokročil rameny.

„Ale znásilnit tě v plánu nemám, takže klid" uchechtl se, a já doslova zkameněl.

Moc nevím co sem dnes psát...

Mějte hezký den 😂❤️.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.