Psychopat [TodoDeku]✓

•44•

Minule jste četli
„Proč bych měl potřebovat tebe?"

„Ale no tak, neříkej mi, že si to neuvědomuješ."

„Neuvědomuju co?" řekl jsem zmateně.

„Líbím se ti."
--------------------------------------------------------
„C-co?!"

„Jak jsi přišel na něco tak-"

„Je to úplně jednoduché Midoriyo" přerušil mě a já po něm hodil nechápavý pohled.

„Když jsem nastoupil do stejné třídy jako ty, byl jsi uvnitř trochu rád."

„Od té doby s tebou trávím veškerý čas a teď se o tebe starám."

„Když jsem tě v tělocvičně políbil, nesnažil ses mě pořádně odstrčit jako dřív, jinými slovy...začínám tě přitahovat."

„Co mi na to řekneš?" zeptal se provokativně s lehkým úšklebkem.

„Zajímalo by mě, jak jsi přišel na to první a o to druhé jsem se tě neprosil."

„Vynechal jsi trojku" řekl ale já mlčel.

V tomhle měl pravdu.

Mohl jsem to normálně přerušit ale neudělal jsem to.

Proč jsem to neudělal?

„Neodstrčil jsi mně, protože ti to bylo příjemné" řekl, jako by mi četl myšlenky.

Mé tváře okamžitě nabraly červenějších odstínů než doposud a mně došla slova.

„J-jak si něco takového můžeš myslet?"

„Vidím to na tobě."

„Jen stále nemůžu pochopit, proč se tomu bráníš a nepřijmeš to" řekl.

Po tom jsme se ještě chvíli dohadovali o tom, kdo má pravdu.

Nakonec to skončilo tak, že domů přišla mamka a Todoroki musel odejít.

Já zůstal ležet ve své posteli a přemýšlel.

Přemýšlel jsem o tom, co mi Todoroki řekl.

Nikdy mě nenapadlo, že nad tím tak moc přemýšlí.

A vůbec, jak přišel na to, že mi jsou jeho dotyky a polibky příjemné?

Jde to na mně vidět?

Co je to za nesmysl?

Zakroutil jsem nad tím hlavou.

Ne, na tohle celý večer myslet nechci.

Jenže ať už jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem ho dostat z hlavy.

Touhle naší hádkou jsem si vlastně potvrdil to, že mě Todoroki bere jako něco víc.

Ale co já?

Jak si může být tak jistý mými city k němu?

Jak ho vůbec beru já?

Je pro mě kamarád nebo něco víc, či naopak míň?

S těmito myšlenkami jsem se pokoušel usnout, ale jaksi se mi nedařilo.

„Izuku" přišla do mého pokoje máma.

„Jak se cítíš?" došla k mé posteli a přiložila svou dlaň na mé čelo.

„Není to nejhorší, ale dobře mi taky úplně není."

„Je ti jasné, že jsi do konce týdne doma, že ano?" zeptala se a já přikývl.

Dnes je čtvrtek, takže do školy nepůjdu pouze zítra pomyslel jsem si, zatímco máma opouštěla pokoj.

Bylo mi jasné, že v následujících hodinách spát nebudu, tak jsem si z police vzal telefon a začal projíždět sociální sítě.

Hm Hikari mi už dlouho nenapsal...

Možná nemá čas.

Nebo bych mu měl napsat pro změnu já?

Ne je pozdě, určitě bych ho jen otravoval.

Najednou jsem si všimnul jednoho upozornění na Instagramu.

Rozklikl jsem ho a hned na mně vyskočil chat s Todorokim.

Todoroki: Omlouvám se za dnešek.

Todoroki: Přehnal jsem to.

Midoriya: ??

Todoroki: Vnucoval jsem se ti, promiň.

Co na to mám odpovědět?

Musím rychle něco napsat, ale co?

Midoriya: Dobrý...

Todoroki: Tak fajn uvidíme se zítra♡.

Je blbej?

Midoriya: Ale já zítra nejdu do školy.

Todoroki: Já vím.

Midoriya: Takže se logicky nemůžeme potkat.

Todoroki: Hm vážně?

Todoroki: Já myslím, že můžeme ;)

Midoriya: To teda ne, opovaž se sem přijít!

Todoroki: Taky se na tebe těším ^^

Midoriya: Myslím to vážně, ještě to ode mě chytneš.

Doufám, že to nemyslel vážně.

Todoroki: Je roztomilý, jak máš o mě strach ^^

Midoriya: ...

Midoriya: Co je na tom roztomilého?

Todoroki: Všechno ^^

Na tuhle zprávu jsem neodpověděl.

Schoval jsem mobil pod polštář a přivřel víčka k sobě.

Nechápal jsem moc proč, ale najednou jsem se cítil klidněji.

Možná kvůli tomu, že mi Todoroki dnes večer napsal a omluvil se?

Kdo ví.

Zdravím lachtaní komunito 😂❤️.

Doufám, že se máte všichni fajn a jste zdraví 🦋.

Taky bych vás chtěla informovat, že se tento příběh pomalu blíží ke svému konci.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦