Psychopat [TodoDeku]✓

•27•

Děkuji za 7k přečtení a 1k hlasů ❤️.

Probraly mě sluneční paprsky, ostře svítící na můj obličej.

Otevřel jsem oči, a zamyslel se.

Proč jsem tady?

„Usnul jsi" ozval se vedle mě povědomí hlas.

Když jsem spatřil tu osobu co to řekla, div jsem leknutím nespadl z balkónu.

Prudce jsem se zvedl ze židle a udělal jeden krok dozadu.

„T-ty jsi ještě tady?" dostal jsem ze sebe.

„A proč bych nebyl?" zasmál se.

„No protože už je odhadem tak jedenáct hodin ne?" dostal jsem ze sebe a čekal na odpověď.

„Jde vidět, že jsi stále trochu mimo."

Vytáhl z kapsy telefon a ukázal mi displej.

„Bude devět" zasmál se když si všiml mého výrazu.

T-teprve?

„Aha" dostal jsem ze sebe a přitom se snažil dívat kamkoliv jinam než na něj.

„Máš úplně spálený obličej" řekl, a já se zarazil.

Rukou jsem si přejel po tváři.

Měl pravdu.

Tváře mě při doteku lehce pálily.

„Chceš to namazat?" zeptal se s mírným úsměvem na tváři.

Proč se teď chová takhle?

Dělá jako by se nic nestalo.

„Myslím, že to zvládnu sám" zamumlal jsem, a pohledem přejel po Todorokim.

C-co je to sakra za pohled?

„No dobře tak já jdu" řekl jsem a rychle prošel kolem Todorokiho.

Popadl jsem sklenici vody a napil se.

Hned na to jsem docupital do svého pokoje a následně se zamknul.

Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl.

Asi bych se měl převléct pomyslel jsem si, když jsem se podíval na své oblečení.

Zatáhl jsem závěsy a převlékl se.

Přešel jsem k zrcadlu, a nemohl si nevšimnout svého červeného obličeje.

„Sakra."

Z šuplíku jsem vytáhl krém a začal si jím natírat obličej.

To si opravdu myslí, že jsem tak neschopný?

Dokážu se o sebe postarat pomyslel jsem si a krém schoval.

Lehl jsem si to postele a upřel zrak na zeď.

Co bych měl teď dělat?

Jsem celkem unavený, přece jenom jsem byl celou noc vzhůru.

Jenže...je opravdu bezpečné jít spát když je tu on?

Zakrotil jsem hlavou abych se téhle myšlenky zbavil.

Nad čím to přemýšlím?

Vždyť je zamčeno.

Zakryl jsem se peřinou a otočil se čelem, tak abych měl výhled na celý pokoj.

„Už na něj nechci ani pomyslet" zašeptal jsem, a zavřel oči.

Před tím než jsem usnul jsem přemýšlel nad Hikarim.

Jestli bych se ho neměl pro změnu zeptat já, jestli někam nechce zajít.

Napadlo mě, že bych ho mohl pozvat k nám domů.

Ale to asi ne...
____________________________________

Probudilo mě mírné šimrání na tváři.

Rukou jsem se chtěl poškrábat, ale místo toho aby se má dlaň dotkla tváře, se dotkla něčí ruky.

Nechápavě jsem otevřel oči.

Chvíli jsem viděl rozmazaně, takže jsem nic neříkal.

Ale hned jak jsem zaostřil, tak jsem doslova nevěděl co říct.

Naproti mně ležel Todoroki, jeho ruka byla na mé tváři, a má ruka zas na té jeho.

Hned jak jsem si to uvědomil, jsem ucítil jak mi zrudly tváře.

Naštěstí to nešlo moc vidět.

„Co tady děláš?" řekl jsem naštvaně a snažil se nekoktat.

„Ležím" odpověděl.

„To vím taky, ale proč tu jsi, proč mě hladíš po tváři a proč na mě pořád tak koukáš?" řekl jsem a oddělal jeho ruku z mého obličeje.

„Už jsem to říkal, protože tě miluju."

„P-přestaň s tím..." řekl jsem s rudými tvářemi.

„S čím?" zeptal se nechápavě.

„Neříkej takovýhle věci" vypadlo ze mě.

Hned jak jsem to dořekl, jsem si dlaněmi zakryl spálený obličej.

„Proč jsi vůbec tady?" řekl jsem po chvíli a přitom sundal ruce z obličeje.

„Rád se na tebe dívám" usmál se, a mně ještě více zčervenaly tváře.

Najednou se ozvalo cinknutí mobilu, a já se otočil zády k Todorokimu, aby si nemohl číst zprávy, které mi přišly.

„Hikari?" ozval se Todoroki, naklánějící se přes mé rameno.

Včera jsme se saddie2314 vydali na jejím profilu nový příběh. Tentokrát na ship Killugon - Ten den kdy jsem tě potkal.
Obě budeme rády když se na něj podíváte ❤️.

(Odkaz popřípadě najdete na mém profilu v "konverzaci/upozornění" nebo jak se tomu říká)

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.