Minule jste četly
„Neznáme se a určitě si ani nebudeme rozumět, navíc-" najednou mě přerušil.„Rád poznávám nové lidi" řekl s mírným úsměvem na tváři.
--------------------------------------------------------
„Co?"„Mě od sebe jen tak neodradíš" zasmál se.
„Jen ujasňuji fakta" zamumlal jsem.
„No a co chceš teď dělat?" zeptal jsem se.
„Jedl jsi už?"
„Ne."
„Tak můžeme zajít na oběd, jestli chceš" řekl.
„Vlastně to jsi mi psal do zpráv, že?"
„Jo psal" řekl nervózně.
„Tak jdeme."
„A kam chceš zajít?" zeptal se mě.
„Je mi to jedno, kam chceš ty?"
„Dobře no, tak znáš takovou tu novou restauraci, která je hned vedle cukrárny?"
„Znám" odpověděl jsem.
„Fajn, tak jdeme?" řekl a mně došlo, že celou tu dobu stojíme na jednom místě.
„Mohli bychom" zasmál jsem se, a rozešel se směrem k restauraci.
Vlastně je to s ním zatím vcelku fajn pomyslel jsem si, a podíval se na Hikariho vedle mě.
„Mám něco na obličeji?" řekl, a rukou si začal osahávat tváře.
„Ne to nic" zasmál jsem se, a začal se soustředit na cestu.
Po chvíli jsme došli k restauraci, a hned na to vešli dovnitř.
Sedli jsme si na místo pro dva, a začali se dívat na menu.
„Co si dáš?" zeptal se, když si všimnul mého nerozhodného obličeje.
„Netuším" povzdechl jsem si.
Nakonec jsem si oba objednali smažený sýr s hranolkami, ze kterého nám potom nebylo úplně nejlíp.
„Příště si dáme něco menšího, musíš mi to připomenout" zasmál jsem se, mezitím co jsme šli parkem.
„Máš pravdu" souhlasil.
„Kolik je teď vůbec hodin?" zeptal se, a já si vytáhl mobil.
„Bude půl čtvrté" odpověděl jsem a on pouze přikývl.
„Na jakou chodíš školu?"
„Na U.A."
„To je gymnázium" dodal jsem.
(Ano nic originálnějšího jsem napsat nemohla xd)
„Aha, na tu jsem dělal přijímačky ale nevzali mě" řekl.
„A kde jsi ty?"
„Na průmyslovce" odpověděl.
„Máš nějaké sourozence?" zeptal jsem se.
„Jo mladšího bráchu a ségru, jsou dvojčata" vysvětlil, a já začal závidět.
„Taky bych chtěl bráchu nebo ségru."
„Někdy jsou dost otravní" zasmál se.
„S tím bych se vypořádal" zasmál jsem se taky, a pokračoval v cestě.
Navzájem jsme se vyptávali toho druhého na věci, které nás zajímali.
A tak to bylo až do večera.
„Nevadí když už půjdu?" zeptal jsem se po chvíli ticha.
„Jasně, že ne" zasmál se.
„Asi už taky půjdu, začíná tu být trochu zima" přiznal, a já přikývl.
„Ehm bylo to s tebou fajn" řekl jsem nervózně.
„Taky jsem si to užil" usmál se.
„Tak asi ahoj" mírně jsem zamával a odešel.
„Ahoj" uslyšel jsem za sebou, a pouze se usmál.
Jsem utahaný pomyslel jsem si, když jsem vešel do bytu.
Z kuchyně jsem uslyšel mámin hlas, ale zároveň i hlas někoho jiného.
Má návštěvu?
Vyzul jsem si boty, sundal si mikinu, a šel do kuchyně.
„Jsem doma" a s těmito slovy jsem otevřel dveře od kuchyně, ze které se hlasy ozývaly.
Můj pohled se téměř okamžitě střetl s Todorokiho, který seděl na židli kde obvykle jím.
Co to...
Ztuhl jsem na místě, a nemohl odtrhnout zrak od toho kluka s půlenýmu vlasy, a rozdílnou barvou očí.
V-vždyť jsem ho už nikdy neměl potkat, tak co se to sakra děje?!
„Ahoj Izuku" pozdravila mé šokované já máma.
„C-co to má sakra znamenat?" vykoktal jsem ze sebe, a ukázal na Todorokiho.
Máma se pouze zasmál a slova se chopila Todorokiho máma Rei.
„No víš s tvojí mámou chceme jít zítra dopoledne na jednu konzultaci, a jelikož je to hned ráno, tak nám přišlo zbytečné abych teď jela s Shotem domů, a zítra ráno zase přijela."
„Tak nám tvoje máma navrhla, že tu můžeme přespat" vysvětlila s úsměvem na tváři.
Opět jsem svůj pohled upřel na Todorokiho, který tam jen tak seděl s mírným úšklebkem na tváři.
„A...a proč je tady on?" zeptal jsem se.
„No opravdu dlouhou dobu jste se neviděli, tak nás napadlo, že by jste se chtěli jakožto dobří přátelé zase vidět" řekla, a já se chtěl propadnout tři patra do země, do bytu mojí babičky.
„A-aha" bylo to jediné co jsem řekl, a pomalu se rozešel j mému pokoji s tím, že se potřebuju vykřičet do polštáře.
Tak máte to tu.
Další kapitolu xd.
Jaký máte názor na Hikariho, a situaci ve které se právě Midoriya ocitl?
Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.
ČTEŠ
Psychopat [TodoDeku]✓
Fanfic„Jak můžu vědět, že se o něco nepokusíš?" „Nijak" pokročil rameny. „Ale znásilnit tě v plánu nemám, takže klid" uchechtl se a já doslova zkameněl. „Huh?" „Cože?!" _______________________________________________ Sedmnáctiletý Izuku Midoriya jde děl...