Miluješ mě?

~Položím za tebe svůj život~

Dnes je den kdy mám svoji první kontrolu po ležení v nemocnici. Jo mimochodem ve skupině teď máme volno tak se neptejte. Porosil jsem někoho jestli by tam se mnou nešel ale Jimin mě vůbec nenapadl.
Když jsem došel do nemocnice s matkou sedl jsem si na židli a naproti mě seděl známý obličej.
„Pan Park Jimin?"
Ozvalo se ze sesterny.
„Jimin?"
„Co tady dělá."
Sledoval jsem že se skoro nehýbe co se asi stalo?
Nechal jsem to být a čekal až vyjde a půjdu na řadu já.
Jimin vyšel a doktorka volala hned mě.
„Pane Parku čekejte na výsledky a zatím muže jít pan Min Yoongi."
„Yoongi? Min Yoongi? Jsi to ty?"
„Jsem..."
„To je měsíc co si se vůbec neobjevil doma!"
„Nevadí práci posílám."
„No a co jinak?"
„Pane Min Yoongi pojďte!"
„Promiň promluvíme potom."
Šel jsem na kontrolu která dopadla dobře takže jsem mohl dobrat posledních deset léku a už být zase znova zdraví až do dnešního dne.
Vyšel jsem ven a Jimin tam stále seděl tak jsem nám šel koupit kafe a mamka mezitím jela pryč.
„Je to dlouho co jsme se neviděli že Jimine? Jo na tady máš kafe."
„Díky, no to máš pravdu."
„Tak co máš někoho Jimine?"
„Momentálně stále single. Myslím na tebe každým dnem dokonce mám o tobě i sny."
Chytil jsem Jimina za ruku a začal mluvit.
„No tak to nejsi sám.. každý den se budím s pocitem že jsi vedle mě a pak sáhnu na postel a tam nikdo."
Když jsme si s Jiminem povídali sedli si naproti nám takový divní kluci.
Když si jich všiml Jimin začal se tak lehce klepat.
„Děje se něco Jimine?"
„Ti chlapi jsou nebezpeční Yoongi prosím dávej pozor stále je sleduj."
Nechápal jsem o co jde až když se zvedl jeden z nich.
„Tak co Jimine? Kde je těch 150 000.-?"
„Říkal jsem vám že nic nedlužím!"
„To teda dlužíš! Určitě nechceš aby se ven dostalo to že jsi měl něco s Yoongim že?"
V tu dobu jsem lehce vybouchl.
„Sakra?! Co ti je do toho s kým spal Hm? Jestli spal s Yoongim tak tobě to muže být úplně jedno ne? Nebo snad závidíš?"
„A ty jsi co zač?"
„Říká ti něco Min Yoongi?"
V tu dobu vytáhl pistol a začal mířit na Jimina.
Jenomže když nabyl odstrčil jsem Jimina a tu ránu schytal já.
Pak už jsem jen dopadl na zem a krev mi tekla všude po celém těle... a takto skončil můj báječný život s Jiminem a skupinou.

Když jsem otevřel oči všude bylo bílé světlo.
„Takhle to vypadá v nebi?"
„Vítej tohle je nebeská brána."
„Vážně jsem umřel?"
„Noo ještě by se tě dalo zachránit. Pokusím se tě vrátit ano?"
Začalo vše tak divně blikat a já nechápal co se děje.
Najednou jsem se strašně moc nadechnul.
„Yoongi! Haló lásko probuď se prosím!"
Tekli na mě Jiminovi slzy. Ti kluci leželi na zemi v poutech a já ležel v louži krve obklopený doktory.
„Je na živu! Jeho srdce začalo pracovat hned na sál."
A takto jsem se oběvil znovu v nemocnici.
A zároveň... se znovu narodil.
V komatu jsem byl několik měsíců takže to uteklo docela rychle.
Mysleli jste si že můj život skončí takhle hrozně? Ne nebojte! Po vzbuzení jsem se dostal hned do formy a začal žít stejný život jako před tím. Jimina jsem nakonec požádal o ruku a byly z nás manžele takže už to nebyl Park Jimin ale Min Jimin.
Ty dny docela utíkali á já s Jiminem žil tak nějak normálně.
Vlastně celý tento můj příběh je zvrácený..
Holka, kluk skoro úmrtí, hádky, rozchodu a další.
Ale teď mi dochází že takhle speciální život nemá nikdo. Pouze já a Jimin.

(Děkuji že jsi došel/došla až sem. Nějak nemám nápady co bych psala takže jsem psala tuto "blbost". I tak děkuji že sis to přečetl/a.
❤️❤️Yoonmin xD❤️❤️)